Dočká se otevření? Megalomanské muzeum je málo vlastenecké

V polském Gdaňsku vzniká válečné muzeum s mnoha nej - největší, nejsugestivnější, ale zřejmě také nejdražší v Evropě. I když je těsně před dokončením, není jasné, zda se vůbec dočká otevření. Podle vládní strany Právo a spravedlnost totiž nedostatečně vyzdvihuje polskou hrdost a vlastenectví.

Gdaňské válečné muzeum už podle původních plánů mělo být od začátku března otevřené. Zatím však v jeho okolí burácejí stavební stroje a celý areál ohrazuje plot se zákazy vstupu. Na otázku, jestli už je nějaký termín slavnostního zahájení provozu, krčí mluvčí Alicja Bittnerová rameny. "To teď skutečně nevím." Dnes jsou výstavní sály zčásti hotové, dovnitř se ale smí jen v doprovodu někoho z vedení muzea. Management v čele s ředitelem Pawlem Machcewiczem zájem žurnalistů vítá, publicita je pro něj jednou z mála zbraní ve více než rok trvajícím boji proti ministerstvu kultury a vládě strany Právo a Spravedlnost (PiS). Ta chce expozici radikálně pozměnit nebo rovnou zrušit.

Vstupujeme do budovy ze skla, oceli a betonu. Zdaleka není hotovo, mezi vitrínami jezdí dělníci s kolečky, ve výstavních sálech je třeba vyhýbat se svářečům. Sama výstava ale bude, pokud ji tedy běžní návštěvníci vůbec někdy uvidí, úchvatným zážitkem. Scházíme po schodech do třetího podzemního patra, kde je hlavní část stálé expozice. Suterén pod budovou je 14 pater hluboko, sama jehlanovitá budova měří až 40 metrů. To umožňuje vytvořit skutečné kulisy válkou zničeného města nebo umístit maketu letadla  jako při skutečném náletu.

Stálá expozice má v několika patrech rozlohu pět kilometrů čtverečních, plocha pro občasné výstavy pak kilometr čtvereční. To ze zdejší instituce činí jedno z největších válečných muzeí na světě. "Většinou se válečná muzea soustředí na vojenství. My spojujeme dohromady, militárie, politiku a to, jak se to promítalo do civilního života," říká ředitel Machcewicz. "Chceme, aby návštěvník odcházel zamyšlený nad tím, jakým je válka utrpením především pro civilisty," dodává.

Tuskova historická stopa

Muzeum je dítětem profesora Machcewicze, sám ho vymyslel a protlačil přes politiky. Klíčové bylo, že pro myšlenku získal tehdejšího premiéra Donalda Tuska, který sám pochází z Gdaňska a jako premiér měl sílu výstavbu prosadit. Prvního září 2009, v den 70. výročí začátku druhé světové války, podepsal akt zakládající muzeum jako instituci a přesně o tři roky později poklepal na základní kámen. Na výstavbě muzea se pak příliš nešetřilo - výstavba stála 448 milionu zlotých, v přepočtu 2,8 miliardy korun.

Do gdaňského muzea se poprvé obul šéf tehdy ještě opoziční strany Právo a Spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczynski v roce 2013. Vysoké náklady byly jen jedním z argumentů, více vadila obsahová náplň. Muzeum podle jeho názoru příliš naříká nad utrpením a nedostatečně vyzdvihuje boj proti nepříteli. Předsedovi i špičkám PiS vadí také celoevropský kontext na úkor polského vlastenectví, stejně jako příliš mnoho civilních exponátů a méně vojenské historie. V předvolební kampani Kaczynski prohlásil, že pokud on bude vládnout, nechá expozici radikálně změnit.

V dubnu 2016, půl roku poté, co konzervativci PiS drtivou převahou vyhráli volby, vytáhl do boje ministr kultury Piotr Glinski. Nařídil sloučení s další podobnou institucí v Gdaňsku, s Muzeem Westerplatte a války roku 1939. Měl vzniknout nový subjekt se stejným jménem jako dosavadní Muzeum druhé světové války, ale s širší náplní i jiným managementem. Machcewicz a příznivci současné podoby muzea se domnívají, že jde o vychytralý krok, jak úplně změnit zaměření nově budované instituce a podřídit ji vnímaní polské historie očima PiS. Obávají se, že instituci ovládne management dosazený vládou a výstavu náležitým způsobem přeorganizuje.

Snaha PiS zapadá do širšího kontextu korigovat vnímání polské historie směrem k větší hrdosti na válečné zásluhy a vlastenectví. Nežádoucí je podle tohoto kontextu například přiznávání polského antisemitismu, až nekriticky se pak vyzdvihuje třeba hrdinství bojovníků Zemské armády vzdorující po válce Sovětům bez ohledu na jejich zločiny na civilistech. Součástí této kampaně je i diskreditace Lecha Walesy jako vůdce Solidarity.

Hra o čas

V liberálně naladěném Gdaňsku, kde společnost rozhodně nevnímá válečné události jednoznačně vlasteneckým prizmatem, má muzeum v současné podobě podporu. Na sociálních sítích vyjádřily souhlas tisíce lidí a na plotě ještě visí modrobílé stuhy, které tu zůstaly od nedávné demonstrace. Důležitý je pro zastánce i hlas amerického historika a odborníka na dějiny východní Evropy Timothyho Snydera, autora známé knihy Krvavé země. Ten gdaňské muzeum navštívil a pochválil, jakým způsobem se podařilo propojit výklad polské historie s celosvětovou a jak srozumitelně je to vysvětleno i těm, kdo o věci nic nevědí.

Co přesně hodlá udělat s muzeem vláda PiS, není úplně jasné. Některá její prohlášení nasvědčují tomu, že stálou expozici nechá úplně zlikvidovat. Znamenalo by to vyhodit komínem v přepočtu 300 milionů korun vynaložených na její vytvoření a instalaci. Pravděpodobnější tak je spíš pozměnění výstavy se zdůrazněním vlastenectví, ale to naráží na autorská práva tvůrců expozice. Obě strany jsou v zákopových pozicích a věc řeší soudy. První dal za pravdu muzeu, druhý vládě a nyní se čeká na verdikt nejvyšší soudní instance "Jak to dopadne, těžko předvídat, říká ředitel Machcewicz. "Nejdůležitější je, aby se do té doby podařilo muzeum otevřít. Věřím v takový ohlas doma i ve světě, že znovu zavřít brány si už pak nikdo nedovolí," dodává.

* Jak vypadají expozice muzea a co všechno je tam k vidění?

* Proč se otevření zpožďuje?

* Proč se nemůže vedení instituce dohodnout s vládní stranou PiS na kompromisu?

* Dokáže muzeum fungovat i bez státních dotací?

Čtěte dále

další zprávy