Dnes nahoře, zítra dole. Nerovné příjmy ovlivňují přátelství

25.05. 20:40 | Autor: ČTK

Když se profesně daří (ilustrační foto).

V jistou chvíli si Hanna Seibertová, což není její pravé jméno, jednoduše začala hledat výmluvy. Když jí volaly kamarádky, jestli s nimi půjde do města na večeři a na pár drinků, odmítala je s tím, že má moc práce. To jejím přítelkyním, které jsou zaměřené na kariéru, připadalo naprosto normální. "Povídej mi o tom," odpovídaly s chápavým přikývnutím.

Ale pro Siebertovou nepředstavoval problém čas. Byly to peníze, píše list Süddeutsche Zeitung.

Vždy to ale tak nebylo. Poté, co získala titul v oboru podnikového řízení, vydělávala slušné peníze, když pár let pracovala ve velké německé účetní firmě. Pak ve 28 letech odešla, aby založila vlastní malou reklamní agenturu. Trvalo jí dlouho, než získala klientelu, a nejdřív neměla vůbec žádné příjmy. S tím počítala. S čím ale nepočítala byl fakt, že by její profesní rozhodnutí mohlo ovlivnit její přátelství.

Úspešné manažerky. Její úspory postupně tály a v určitou chvíli začala mít existenční obavy. Když jí začaly přerůstat přes hlavu, přijala nabídku na zaškolování nováčků v nakladatelství, kde jí platili 600 eur měsíčně (asi 16.500 Kč). Její kamarádky z univerzity mezitím zůstaly v dobře placených konzultantských pozicích, šplhaly po kariérním žebříčku a braly velmi dobré peníze.

Protože věděly, že Hannina finanční situace je napjatá, obvykle zaplatily za lahev vína v restauraci nebo úplně vynechaly jídlo a přišly ji navštívit domů. "Byly hrozně milé," říká Siebertová. "Ale po čase mi to prostě začalo být hloupé." A proto je k sobě přestala zvát a nakonec přátelství vyšumělo.

Když movití lidé mají přátele se skromnějšími prostředky, nekončí tato nerovnost bankovním účtem. Jeden člověk v tomto přátelství se vždycky cítí méně pohodlně než ten druhý, a obvykle je to ten, co má méně peněz. Ten, který si nemůže dovolit přidat se k ostatním v restauraci nebo s nimi jet na víkendový výlet. Ten, o jehož útratu se obvykle postarají ostatní.

"Bohatým nevadí platit," říká Horst Heidbrink, který přednáší psychologii na Hagenské univerzitě a patří mezi hrstku výzkumníků, kteří se zabývají aspekty přátelství. "Ti bohatší si připadají starostliví. Ale chudší člověk se tím cítí zavázaný, má pocit, že je pod tlakem, aby byl milý a vděčný." I mezi dvěma blízkými přáteli je často stresující se o této otázce bavit a ve větší skupině kamarádů je to ještě složitější, uvádí Heidbrink.

A teď rychlý skok v čase: utekl rok od doby, co se naposledy vymluvila kamarádkám. Teď Hanna Siebertová v rušné italské restauraci v mnichovském Starém městě objednává avokádo a langustový salát. To by bylo nemyslitelné v době, kdy řešila prekérní finanční situaci a postupně se stávala čím dál tím osamělejší.

Když to jde s podnikáním z kopce. Měla štěstí. Po zhruba dvou letech nejistoty její finančně těžké časy skončily. Teď stojí v čele nakladatelství, kde začínala jako školitelka, a zároveň provozuje svou reklamní agenturu. A znovu se schází s kamarádkami. "Ony se mě nesnažily z naší skupinky vyštvat," říká, když se ohlíží zpátky. "To já jsem dělala z té situace největší problém," popisuje její strasti německý list Süddeusche Zeitung.

Ovšem nedostatek rovnováhy zatěžuje spoustu přátelství. Aristotelská etika by doporučila vyrovnat se s tímto stavem zvýšenou oddaností vůči tomu, kdo má méně. Odborník na přátelství Horst Heidbrink s tím ale nesouhlasí. Jeho výzkum prý naznačuje, že vztah "dávat a brát" by mezi přáteli měl být vyrovnaný.

A to se netýká jen peněz. "Měnou v přátelství může být prakticky cokoli," vysvětluje. Ten, kdo příteli zavolal desetkrát, by měl nějakou chvíli počkat, než zavolá znovu, aby nebyl tím, kdo se neustále snaží o kontakt. "Tyhle počty a porovnávání děláme neustále a cítíme se nepříjemně, když máme pocit, že jsme zneužíváni," dodal Heidbrink.

Foto: Shutterstock

Autor: ČTK