Den D pro Barrosa. Bude dalších pět let šéfovat unii?

16.09. 07:30 | Autor: Johanna Grohová

Říká se, že když si člověk něco moc přeje, pak toho dosáhne. Portugalec José Manuel Barroso si moc přál, aby se podruhé stal předsedou Evropské komise, mocné unijní instituce navrhující evropské zákony a regule. A jeho sen se mu podle všeho dnes vyplní.

V úterý odjel Barroso do Štrasburku, aby na sebe nechal pokřikovat evropské poslance. Ti mají o jeho jmenování rozhodnout během středečního hlasování.

Závěrečný akt hry „Jak grilovat Barrosa" se odehrál podle předem daného scénáře. Socialisté a Zelení se přeháněli v kritice stávajícího předsedy komise, v němž vidí přílišného liberála propagujícího v jejich očích zdiskreditovaný kapitalistický systém volného trhu bez bariér .

Daniel Cohn-Bendit, jeden z největších kritiků Barrosa v EP. Navzdory jejich odporu však Barroso podle všeho získá prostou většinu, která postačí k jeho zvolení. Už minulý týden tři středopravicové politické skupiny v europarlamentu ohlásily, že mu své hlasy dají.

Na poslední chvíli si získal i většinu liberálů, vedených bývalým belgickým premiérem Guyem Verhofstadtem. Barroso jim mimo jiné slíbil, že vznikne nový post komisaře pro vnitřní záležitosti a migraci. Vedle něho přibude i komisař pro klimatické změny. Zároveň bude nejspíš zřejmě zrušen zbytečný post komisaře pro mnohojazyčnost.

Své znovuzvolení si Barroso protrpěl podstatně více než při premiéře před pěti lety. Vůbec poprvé musel aspirant na předsedu komise předložit velmi podrobné politické plány ještě před vlastní volbou. Mimo jiné slíbil reformu evropského rozpočtu, osamostatnění evropského protikorupčního úřadu OLAF a také pravidelné docházení na interpelace do Evropského parlamentu.

Speciální edice IHT ke klimatu (summit 6/2009). Zde Barroso boduje. Tento nátlak měl pozitivní i negativní stránku. Aby umlčel kritiky a zároveň nerozzlobil své příznivce, slibuje Barrosův volební program tak trochu všechno všem, ale nic moc kontroverzního.

Na druhou stranu byl donucen předložit podstatně promyšlenější plán, než kdyby si byl svou volbou předem jistý. Podle informací zákulisních zdrojů sepsal velkou část textu během srpnových prázdnin sám.

Otázkou je, jaký význam to divadlo mělo. Přesvědčené přesvědčovat nemusel a většinu odpůrců na svou stranu stejně nezískal. Ti mu vyčítají, že komise nečinně přihlížela nástupu ekonomické krize. Ale o co rychlejší byly jednotlivé vlády? Jiní kritizují jeho příliš autokratické vedení komise i jeho malé zapálení pro těsnější integraci. Barroso se spíše odhodlal k rušení zbytečné byrokracie.

Podle socialistů nepřišel s jasným plánem, jak udržet lidi v práci a jak jim lépe zajistit sociální jistoty v nejistých dobách. Jenže ve volbách oslabená opozice nedokázala přijít s protikandidátem, a tak socialistické hartusení spolu se zeleným odporem působilo poněkud směšně a hlavně bezcílně.

Barroso tlačil kvůli znovuzvolení na Berlín. Na snímku s Angelou Merkelovou. Barroso ublížil sám sobě, když až příliš okatě žádal své „chlebodárce", šéfy klíčových evropských států, o znovuzvolení. Pověstné jsou jeho dlouhé telefonáty zejména do Berlína i to, jak německá kancléřka Agela Merkelová neustálé naléhání neunesla a Barrosa veřejně okřikla.

Vidina znovuzvolení Barrosa oslabila a zejména malé státy mu vyčítají, že šel příliš na ruku těm velkým.

Na druhou stranu Barroso už během svého prvního mandátu projevil správný instinkt. Pochopil, že témata změny klimatu či energetické bezpečnosti mají zásadní význam. Právě on dotlačil unii k ambiciózní dohodě o snížení emisí o 20 procent do roku 2020. Rovněž přesvědčil váhající členské státy, že plynovod Nabucco vyhýbající se Rusku má smysl. Jen to příliš nedokázal mediálně prodat.

Ve svém druhém pětiletém období má Barroso jedinečnou příležitost ukázat kritikům, že je silnější politik, než se v poslední době mohlo zdát. Nebude už muset myslet na to, jak si zařídit další zvolení, a také nepochybně bude chtít po sobě zanechat výraznější stopu v historii. Je realistický politik, který nesní idealistický sen o spojených státech evropských. A realizmus je v těchto prozaických dobách to, co Evropa potřebuje.

Foto: archivy EK a EP, Profimedia

Autor: Johanna Grohová