Bundestag učinil další krok k ratifikaci Lisabonu

08.09. 17:49 | Autor: - red -, ČTK

Německý Spolkový sněm dnes otevřel cestu k dokončení ratifikace lisabonské smlouvy o reformě Evropské unie schválením příslušných průvodních zákonů. Ty mají posílit pravomoci národního parlamentu v evropských záležitostech, což požadoval německý ústavní soud.

Po předpokládaném schválení zákonů druhou parlamentní komorou Spolkovou radou 18. září by měl lisabonskou smlouvu posvětit i německý prezident. Ještě ji neratifikovaly také Irsko, Polsko a Česko.

Dnes schválené zákony mají německým zákonodárcům zajistit podíl na provádění změn unijních politik, popisují budoucí spolupráci mezi Spolkovým sněmem a spolkovou vládou v evropských záležitostech i spolupráci mezi federální úrovní a jednotlivými spolkovými zeměmi v záležitostech EU.

Německý ústavní soud dal Lisabonu zelenou - ale s výhradami. Pro normy dnes hlasovali poslanci vládních křesťanských (CDU/CSU) i sociálních (SPD) demokratů, liberální FDP a zelených. Proti byli politici postkomunistické Levice, která lisabonskou smlouvu odmítá jako takovou.

Německá kancléřka Angela Merkelová (CDU) prohlásila, že na nejbližším summitu EU 17. září v Bruselu svým kolegům sdělí, že Německo zůstane "motorem evropské integrace".

Spokojenost se zněním doprovodné legislativy vyslovil i poslanec za bavorskou Křesťanskosociální unii (CSU) Peter Gauweiler, jenž byl jedním z těch, kdo nechali smlouvu přezkoumat ústavním soudem. Podle Gauweilera se dokonce dosáhlo víc než ústavní soudci v Karlsruhe požadovali.

Jednání Spolkového sněmu (ilustrační snímek). onkrétně bude mít německý parlament právo být včas, nepřetržitě a písemně informován vládou o všech záměrech týkajících se EU, zvlášť pak v zahraniční, bezpečnostní a obranné politice. Vláda rovněž musí dát parlamentu prostor k vyjádření svého postoje k vyjednávacím pozicím vlády vůči EU pokud jde o přesouvání kompetencí do Bruselu.

Lisabonskou smlouvu jako takovou už obě komory německého parlamentu schválily a prezident Horst Köhler čekal jen na posudek ústavního soudu a po něm na splnění jeho podmínek pro pokračování ratifikačního procesu. Samotná lisabonská smlouva je přitom podle ústavního soudu v souladu se základním zákonem, tedy ústavou.

Není vyloučeno, že další stížnosti k německému ústavnímu soudu budou následovat, podle expertů by však už neměly žádnou naději na úspěch. Po schválení lisabonské smlouvy v Německu budou 2. října hlasovat už podruhé v referendu irští občané, kteří smlouvu napoprvé odmítli loni 12. června.

Lisabonská smlouva těsně před podpisem státníků. Nejdříve po novém irském referendu by mohli dokument podepsat prezidenti Polska a Česka Lech Kaczyński a Václav Klaus. V EU však zaznívají obavy, že Češi budou ratifikaci zdržovat ještě déle, přestože už smlouva prošla oběma komorami parlamentu a posvětili ji rovněž ústavní soudci.

Senátoři ODS ovšem podali stížnost k ústavním soudcům znovu, tentokrát na takzvaný vázaný mandát, jenž podmiňuje další předávání pravomocí do Bruselu souhlasem parlamentu.

Ve 23 z 27 členských států EU už byla ratifikace dokončena. Do schválení lisabonské smlouvy všemi zeměmi se Evropská unie musí řídit smlouvou z Nice z roku 2001.

Lisabonská smlouva má učinit rozšířenou Evropskou unii efektivnější a akceschopnější. Mimo jiné předpokládá zmenšení Evropské komise, rozšíření principu většinového rozhodování a zřízení funkcí prezidenta EU a unijního "ministra zahraničí".

Hlavní body Lisabobské smlouvy

- EU získá právní subjektivitu, neboť dosud je unijní právo legislativou Evropského společenství.

- Podle smlouvy se má snížit počet eurokomisařů na dvě třetiny počtu členských států (po roce 2014). Po protestech zejména Irska, jehož voliči smlouvu odmítli v referendu, se ale EU loni v prosinci dohodla, že vstoupí-li v platnost lisabonská smlouva, zajistí se (například dodatkem k přístupové smlouvě Chorvatska k EU), že si každá země svého komisaře ponechá. Pokud ale lisabonská smlouva v platnost nevstoupí, počet eurokomisařů se bude muset snížit, neboť to stanoví současná základní smlouva unie - smlouva niceská, která ale neříká, o kolik to má být.

- Unie bude mít předsedu Evropské rady voleného na dva a půl roku místo současného půlročního rotujícího předsednictví; zástupci členských států budou dál předsedat radám ministrů, nikoli však summitům.

- EU bude mít jakéhosi ministra zahraničí, ač formálně se tak jmenovat nebude. Nová funkce, spojená s místopředsednictvím Evropské komise (EK), spojí dosavadní úřad vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku (nyní Javier Solana) a komisaře pro zahraniční vztahy (nyní Benita Ferrerová-Waldnerová).

- Počet poslanců Evropského parlamentu (EP) se má snížit na nejvýše 751; z jedné země může být v EP maximálně 96 a minimálně šest poslanců.

- Při hlasování v radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, když s ním bude souhlasit 55 procent členských států, které budou představovat 65 procent obyvatel EU. Tento systém se bude ale uplatňovat až od roku 2014, přičemž do roku 2017 bude moci kterákoli země požádat o hlasování systémem, který stanoví niceská smlouva.

- K efektivnosti rozhodování EU má přispět rozšíření počtu oblastí, v nichž ke schválení stačí kvalifikovaná většina; jednomyslnost zůstane v zahraniční politice, daních, sociální politice a u změn smluv EU.

- Smlouva zakotvuje princip oboustranné flexibility - možnost přenášení pravomocí do Bruselu i zpět na členské země.

- Ve smlouvě je zmíněna i možnost vystoupit z EU.

- Rozšíří se pravomoci Evropského soudního dvora a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové unijní legislativy.

- Zvýší se práva národních parlamentů, které se budou moci dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy, pokud bude pochybnost, že překračuje své kompetence.

- V protokolu smlouvy bude odkaz na "ioanninský mechanismus", který bude popsán v právně nezávazné deklaraci. Jde o podmínky, za jakých je možno dočasně zablokovat rozhodnutí rady ministrů.

- Smlouva nemá "ústavní" charakter, nejsou v ní pasáže o společných symbolech EU (mimo jiné o vlajce či hymně).

- Jako dodatek a v menším rozsahu zahrnuje Chartu základních práv, přijatou v prosinci 2000 v Nice. Nicméně hlavní text lisabonské smlouvy se zmiňuje o vyhlášení charty, což jí dává právní závaznost. Británie a Polsko mají stran charty výjimku.

Foto: Bundestag/Saskia Schmidt, archív EK a ČTK/AP

Autor: - red -, ČTK