Běh před býky má neodolatelnou vůni nebezpečí

13.07. 07:38 | Autor: AFP, ČTK

"Jako byste byli v jiné dimenzi," jásá Larry Belcher z Texasu, který běhá encierros, tradiční běhy před býky v Pamploně, již 34 let. Také letos přišel vyzývat býky v dlážděných uličkách historického centra navarské metropole.

"Jako byste se vznášeli vzduchem," líčí dvaašedesátiletý Američan v tradičním bílém oděvu s červeným šátkem.

Je jedním z tisíců Anglosasů, které každoročně přitahují oslavy svatého Fermína, kdy se po devět dní mísí alkohol, hudba, tanec, vypouštění býků a koridy, píše agentura AFP.

Veteráni jako Larry, ale také mnohem mladší, si přicházejí vyzkoušet svou odvahu a běží co nejblíže před býky, takže jim hrozí, že upadnou a budou nabráni na rohy.

Letos byli při prvních vypouštěních býků, jež se konají každé ráno v osm hodin od 7. do 14. července na trase dlouhé 825 metrů, zraněni už tři mladí Britové, jeden Američan, jeden Australan a jeden Ir. Dva z nich poranil býk rohy.

Adrenalin v pamplonských ulicích. Vypouštění trvá jen několik minut. Býci a běžci pádí uličkami historického centra Pamplony až k arénám, kde se býci večer střetnou s toreadory.

"Dovedete si představit, že běžíte po boku bojového býka nebo těsně před ním? Podíváte se dozadu... to je těžké popsat," pokračuje Larry, univerzitní profesor, který o sobě říká, že patří k Hemingwayově bandě.

Newyorský profesor angličtiny Joseph Distler, šedesátník žijící v Paříži, vzpomíná s pohnutím na své první encierro v roce 1967: "Málem jsem dostal zásah od býka, říkal jsem si: ti lidé jsou blázni. Ale vzalo mě to za srdce." A vrátil se.

"Býci byli jako valící se sudy, slyšel jsem je funět. Když jste blízko u býka a cítíte jeho sílu, ukazuje vám adrenalin život jinak. Sedm dní v Pamploně mi dává sílu vydržet stresy celý rok," ujišťuje.

Svatý Fermin z Amiensu. Bláznění s býky jeho jménem. José Luis Ayensa, pětatřicetiletý Navařan, běhá encierra od 15 let. "Můj dědeček byl velký běžec a díky němu jsem v tom našel zálibu," říká.

Stát se běžcem není podle něho jen tak: "Potřebujete značnou fyzickou přípravu, a to po celý rok, denně, nejméně hodinu a půl cvičení." A o svatého Fermína "žádný alkohol a v jedenáct hodin do postele".

Tato zlatá pravidla však nerespektují všichni běžci. V posledních letech organizátoři zpřísnili podmínky přístupu na encierro a systematicky odhánějí příliš ovíněné odvážlivce.

Navařan Javier Hualde musel do letoška čekat na svou plnoletost, aby mohl běžet první encierro: "Měl jsem opravdu chuť to zkusit, čekal jsem 18 let, byl jsem velmi nervózní, ale stojí to za to," svěřuje se.

Poslední rána dýkou... Úspěch oslav svatého Fermína přitahuje stále více lidí, včetně mnoha turistů z jižní Francie, zejména o víkendu. Staří borci si stěžují: "Většinu raněných tvoří experimentální běžci," zdůrazňuje jednačtyřicetiletý Katalánec Alejandro, který běhá encierro 15 let.

Od roku 1911 zahynulo v Pamploně 15 lidí, naposledy loni sedmadvacetiletý Španěl, kterého býk poranil na krku.

"Ulice dnes stále více kloužou," stěžuje si dvaačtyřicetiletý Carlmelo Buttino, který pokouší štěstí před býky 12 let. A to i přesto, že pořadatelé na ně rozprašují protiskluzový prostředek.

Býčí finiš na hřbetech odvážlivců.