AP: Uprchlíky dřív veřejnost vítala. Proč je to dnes jinak?

18.09. 19:19 | Autor: ČTK , AP

Pákistánské ženy, které v roce 2010 odešly ze země kvůli rozsáhlým povodním.

Současná vlna migrace, která se stupňuje od událostí arabského jara v roce 2011, je asi nejčastěji srovnávána s útěkem lidí ze svých domovů v období druhé světové války a po ní. Podle OSN počet migrantů za druhé světové války překročil 50 milionů, což je méně než současných takřka 60 milionů, na druhou stranu musíme brát v úvahu, že tehdy byla světová populace menší a také neexistovala tak přesná data o pohybu lidí jako dnes. Ale uprchlická krize není jen otázka čísel, píše ve své analýze AP.

Běženci byli v období kolem druhé světové války převážně považováni v cílových zemích za přínos a většina veřejnosti je vítala. To je v ostrém kontrastu k podezíravému postoji, s nímž se migranti proudící přes evropské hranice setkávají dnes.

Nejen v Česku je mnoho lidí, kteří uprchlíky podporují. Autor knihy o migraci za druhé světové války Anthony Messina říká, že je to zčásti proto, že severní Evropa měla po druhé světové válce velký nedostatek pracovní síly. Důvodem je ale i fakt, že pováleční migranti byli převážně bílé pleti a evropského původu, na rozdíl od stávajících běženců, kteří pocházejí hlavně z Blízkého východu a z Afriky.

"Po druhé světové válce panoval vůči migrantům všeobecně vstřícný postoj, byla snaha najít řešení," konstatovala Susanne Schmeidlová, expertka na mezinárodní migraci na australské Novojihowaleské univerzitě. "Nyní máme několik oblastí masivního vystěhovávání, přičemž roste tendence vyzývat uprchlíky, aby 'se vrátili, odkud přišli'. Je obrovský problém, jak toto odmítání řešit," dodala.

V poválečné době se vřelé vítání v mnoha případech nevztahovalo na Židy, z nichž mnozí zcela opustili Evropu a začali nový život v USA, Izraeli, Kanadě či Austrálii.

Migrace za druhé světové války se však vázala k jednomu rozsáhlému celosvětovému konfliktu, na rozdíl od dnešní migrace, která je poháněna různými vleklými občanskými válkami. Tyto vleklé boje vedou k tomu, že lidé nejsou vyhnáni ze svých domovů jednou, ale jsou vyháněni opakovaně.

V posledních pěti letech vypuklo nebo znovu vzplálo nejméně 15 konfliktů. Podle OSN kupříkladu více než čtvrtina palestinských uprchlíků musela podruhé (či potřetí, počtvrté) opustit svůj domov kvůli syrské válce. Další lidé se stávají opakovaně běženci z jiných důvodů, jako jsou přírodní neštěstí vážící se ke změnám klimatu či neschopnost uživit se v nové zemi.

Poté, co Vadžih Zuhajrí dostudoval v roce 2013 v Damašku střední školu, uprchl ze své vlasti, aby nemusel vstoupit do armády. Jako skoro dva miliony krajanů si vybral sousední Turecko. Pracoval 16 hodin denně na tržišti v Istanbulu, kde prodával sýr a vejce, stále se mu ale nedařilo našetřit dost peněz, aby mohl začít studovat na univerzitě. Proto se letos v létě rozhodl, že se znovu vydá na cestu. Zaplatil převaděčům, aby ho dopravili na řecký ostrov Kos. Nyní 22letý Syřan konečně dojel do Berlína, kde čeká společně s davy běženců na další osud.

V chladírenském voze zemřelo v srpnu 71 uprchlíků.

V těchto dnech se média hemží obrázky chatrných lodí plných zoufalých utečenců, první příležitost vidět zástupy uprchlíků na televizních obrazovkách měla veřejnost ale již v době vietnamské války. To vzedmulo na Západě mocnou vlnu humanitarismu a vstřícného postoje k běžencům opouštějícím Vietnam na člunech, upozornil Tim Hatton, autor knihy o globální migraci a světové ekonomice. Po pádu Saigonu v roce 1975 Spojené státy přijaly více než milion uprchlíků z Vietnamu, Kambodže a Laosu. Také Evropa je přijímala, i když v menším měřítku: jen do Francie jich v tu dobu přišlo přes 128 tisíc.

Během studené války byli v USA zvlášť dobře přijímáni migranti prchající před komunismem, protože to bylo považováno za důležitý politický postoj. V 80. letech nicméně začala dobrá vůle slábnout a imigrační politika se zvlášť zpřísnila po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001.

Symbolem nynější uprchlické krize v Evropě se staly fotografie bezvládných těl dětí vyplavených na plážích, mrtvol běženců plujících na mořích a řady rakví vyrovnaných v letištním hangáru. Mezinárodní organizace pro migraci uvádí, že na cestě přes Středozemní moře, která je možná tou nejnebezpečnější migrační cestou na světě, či na pozemních cestách v Evropě zahynulo od roku 2011 kolem 8800 migrantů. Odborníci přitom varují, že spousta uprchlíků se na cestě jednoduše ztratí, a že na každé započítané mrtvé tělo připadají nejméně dvě další oběti nezaznamenané.

Nejen v Česku jsou lidé, kteří proti imigraci protestují. Jednou z příčin tak vysokého počtu úmrtí migrantů by mohla být skutečnost, že některé z migračních tras jsou nové a nevyzkoušené, a tudíž velmi nebezpečné, uvádí autor knihy o migraci Messina. Dalším faktorem může být role pašeráků lidí, kterým jde víc o zisk než bezpečnost utečenců. Ačkoli převaděčství existuje již dlouhou dobu, v minulých desetiletích se migranti častěji vydávali do Evropy na vlastní pěst, v malých skupinách nebo jako rodiny.

Řada legálních cest do Evropy ale byla uzavřena po ropné krizi v roce 1973 a podstatně více lidí se začalo pokoušet proniknout do evropských zemí nezákonně. To samé se stalo po globální finanční krizi. Po stejných cestách navíc nyní proudí do Evropy současně ekonomičtí migranti, váleční uprchlíci i lidé, kteří se k cestě nechali zlákat převaděči, a je těžké je rozlišit, upozorňuje expert na migraci žijící v Ženevě Khalid Koser. "V 70. a 80. letech přicházeli do Evropy na jedné straně ekonomičtí migranti, na druhé straně uprchlíci. Dnes je jediná možnost předstírat, že jste žadatelé o azyl," dodává Koser.

Foto: ČTK

Autor: ČTK , AP