Afghánci si myslí, že ženy v minisukni si říkají o flirt

Zatímco Němci stále vyšetřují původ útočníků kolínských sexuálních deliktů, Belgičani své jablko sváru pojmenovali jasně - nejhrubější projevy násilí a machismu řeší v azylových centrech v komunitě mladých Afghánců.

"Mnozí z nich mají naprosto odlišný systém hodnot a norem," postěžoval si belgický státní tajemník pro Azyl a migraci Theo Francken, který se zasazuje o vyhoštění těch, kteří neumí ocenit evropské hodnoty. "Belgie je velice humánní a pohostinná země, ale zároveň přísná a spravedlivá. Musíme mít možnost přísně zakročit proti těm, kdo se nechovají podle našich norem," vyslovil se Francken tento týden. Pachatelé trestných činů by podle něj měli být umístěni do uzavřených azylových center a posléze vyhoštěni.

Aby k tomu ovšem vůbec nemuselo dojít, chce Francken ve větší míře zapojit v Belgii již žijící Afghánce, kteří by měli nově příchozím vysvětlovat, na jaké modely spolužití jsme v Evropě zvyklí. Belgický deník De Standaard přinesl rozhovory s několika z nich:

"Práh toho, co je ještě přípustné, leží v Afghánistánu mnohem níže než v Belgii," vysvětluje například Jafar Safari, čtyřiadvacetiletý student a otec tří dětí. "Někoho zabít je tam stejně normální jako napít se ze sklenice vody. Tam v podstatě nejsou žádné hranice ani pravidla."

Farid Ahmad (30) přišel do Belgie v patnácti letech a dnes se stará o nezletilé utečence, kteří do Evropy přišli bez doprovodu rodičů. "Válka v Afghánistánu zuří už třicet let. Mladí Afghánci za svého života často nezažili nic jiného než neustálé projevy násilí. Nedokáží svoje frustrace ventilovat slovy. Proto hned k řešení i malých konfliktů tasí svoje pěsti." Často si podle Ahmada vůbec neuvědomují, že dělají něco špatně. "Osahávají si nové hranice, ale to z nich ještě nedělá automaticky kriminálníky," domnívá se Farid Ahmad.

Belgičan afghánského původu Rahim Beek s nezletilými běženci z Afghánistánu pracuje jako psychoterapeut. "Mladiství v azylových centrech jsou váleční sirotci," říká. "Většina z nich má psychické problémy, potýkají se s depresí, strachem a neschopností udržet svoje emoce na uzdě." Mnozí z nich byli po cestě do Evropy nějakým způsobem zneužiti, vystaveni psychickému tlaku, ponížení. Od toho se podle Beeka odvíjí fakt, že Iráčani a Afghánci mají sklon řešit konflikty násilně. "Když se vynoří nějaký problém, mají tendenci řešit ho silou, nikoliv konstruktivní debatou."

Afghánská studentka práv Sunita Saighani (21) považuje navíc většinu afghánských mužů za machy. "Většina z nich nikdy neviděla ženu v minisukni, to, s čím se setkávají v Belgii, je pro ně naprosto nové. Jsou přesvědčeni, že všechny napůl odhalené ženy si říkají o to, aby byly sváděny." To podle ní vede k sexistickému chování a k rivalitě mezi muži.

Výzva belgického státního tajemníka pro azyl a migraci Thea Franckena civilizovat mladé afghánské uprchlíky pomocí dobrých příkladů z vlastních řad se proto setkala s kladnou odezvou. Ahmed sám už několik let s mladými žadateli o azyl pracuje. "Mnozí z nich, kteří sem dorazili bez rodičů, ke mně velice vzhlíží. Často nemají na světě už nikoho. Příklady jejich vlastních krajanů jim mohou ukázat cestu, jak se integrovat do nové kultury."

"Někdo jim v jejich vlastním jazyce musí vysvětlit, co lze a co nelze," říká i Jafar Safari. Nejenom Afgháncům - problémové chování se objevuje u uprchlíků napříč národnostmi. "V azylových centrech jsou umístěni spolu se stovkami dalších utečenců, všichni se velice stresují kvůli svému azylovému řízení. To je velice vznětlivé prostředí. Stačí malý incident a emoce vybuchnou," vysvětluje Farid Ahmad.

Čtěte dále

další zprávy