Elektronické volby? Ráj pro manipulace vrchností

14.06. 06:30 | Autor: Petr Podaný

Zatímco české politické strany, které se dohadují na vládní koalici, připravují zavedení internetových voleb, v některých zemích jsou v tomto směru velmi opatrní. A elektronické hlasování nepraktikují. Otevírá totiž ohromné možnosti manipulací a zpětná kontrola výsledků voleb je obtížná až nemožná.

Dobrým příkladem je Nizozemí, kde se minulý týden hlasovalo o novém složení dolní komory parlamentu. Volilo se opět takzvaně tužkou, v holandském případě červené barvy. A to přesto, že Nizozemci experimentovali s volebními počítači a používali je dlouhé roky.

Mechanické hlasovací stroje postavili Nizozemci do volebních místností už roku 1966, roku 1978 je vystřídala elektronická varianta a v roce 1991 se objevily první hlasovací počítače.

Loni však haagská vláda rozhodla computery ve volebních místnostech nadále nevyužívat. Ministerstvo vnitra to zdůvodnilo právě možností podvodů, které použití elektroniky zvyšuje, na rozdíl od "tužky" a ručního sčítání hlasů. Nepoužívat (stávající) počítače doporučila už dva roky předtím zvláštní komise ustavená resortem vnitra v dokumentu nazvaném "Volit s důvěrou".

Letos, před parlamentními volbami 9. června, ministerstvo uvedlo, že opětovné zavedení počítačů není na pořadu dne. Vážné pochybnosti trvají. Část starostů ale začala za počítače znovu lobbovat. "Mají krátkou paměť... Anebo je za jejich snahou něco jiného?" ptají se kritici počítačových voleb.

Volební počítač v Nizozemsku. Ztratil všeobecnou důvěru... Ti, kterým paměť slouží, si dobře vzpomínají na rok 2006, kdy si hacker a webový milionář Rop Gonggrijp doslova pohrával s volebními computery a dokazoval, jak s nimi lze všemožně manipulovat a třeba je i "odposlouchávat" - s pomocí běžného rozhlasového přijímače.

Malá obrazovka počítače, na níž si volič kontroloval vložené údaje, totiž vysílala tóny na určité frekvenci, které tranzistorové rádio zachycovalo a podle hertzů (u křesťanských demokratů to bylo 60 hertzů) rozpoznalo volenou stranu. S lepším vybavením než rádiem jde pak slyšet jednotlivé mačkané klávesy - jako když volič hraje na piano.

To, komu dal volič hlas, ale v podstatě není moc důležité. Alespoň z hlediska možných podvodů. Mnohem horší byla podle Gonggrijpa možnost řady jiných manipulací. On a jeho kolegové například vyměnili v hlasovacím počítači dva čipy - trvalo jim to deset minut -, jejichž software zfalšoval výsledky voleb. Důvěryhodně a údajně takovým způsobem, aby to neodhalila ani kontrola počítače před volbami, ani po nich.

Něco takového může v zásadě udělat kdekdo. Ve fázi výroby computeru, při jeho skladování, přepravě... Stačí získat ty správné lidí, uplatit je a podobně. Hackeři kolem Gonggrijpa připomínají, že ještě snadněji lze dělat "kouzla" s hlasy při internetových volbách. I tady je zpětná kontrola prakticky nemožná.

Počítače ve volební místnosti na Floridě. Na další zásadní nebezpečí upozornil specialista na bezpečnost počítačů Bart Jacobs, holandský vysokoškolský učitel na Radboud Universiteit Nijmegen. Jak přesně pracuje software hlasovacích computerů, ví jen úzká skupina lidí. Při hlasování tužkou můžou ale volby fakticky kontrolovat desetitisíce občanů, ve všech jejich fázích. A to i zpětně.

Připouští, že také s hlasovacími lístky lze podvádět, ale (v západních demokraciích) jen v malé míře. Oproti tomu elektronika nabízí možnosti sofistikovaných a rozsáhlých čachrů.

V sousedním Německu zakázal Spolkový ústavní soud volební počítače loni v březnu. Označil je za protiústavní. Proti používání computerů se objevilo několik stížností už v roce 2005, ale Spolkový sněm (Bundestag) se je snažil prosadit. Ústavní soudci však politikům zkřížili plány. Soud v Karlsruhe vysvětlil svůj verdikt mimo jiné tím, že podle ústavy musejí být veškeré kroky činěné při volbách, sčítání a kontrole hlasů spolehlivé a nevyžadující zvláštní věcné znalosti.

V Nizozemí ovšem ústavní soud jako Němci nemají. Tam o nepřípustnosti hlasovacích počítačů rozhodli politici a ti svůj postoj můžou kdykoli revidovat.

Počítačový průkopník Estonsko. Premiér Andrus Ansip volí - 2005. Výrobci volebních computerů se své produkty snaží neustále vylepšovat. V Nizozemí je to hlavně firma Nedap, mající v zemi téměř monopol, jejíž nová verze počítačů tiskne voličům i lístečky, které lze v případě pochyb o regulérnosti voleb později přepočítat. I proti tomuto systému se ale okamžitě ozvali kritici.

Nové mašinky vyzkoušely začátkem letošního roku nizozemské obce Doetinchem a Oost-Gerle. Stroje stály vedle místnosti s tužkami a lístky a občané je zkoušeli dobrovolně.

Existují různé formy elektronických voleb (E-Voting). Vedle volebních počítačů a internetového hlasování zmiňme elektronicky propojené volební místnosti, volební kiosky anebo E-Counting (elektronicky sčítané papírové hlasovací lístky).

Kritici elektronických voleb v Nizozemí upozorňují, že parlament se kdysi rozhodl pro zavedení volebních počítačů z důvodů naivního technologického optimismu, čímž ovšem otevřel cestu nekontrolovatelným volbám.

Nový volební počítač s dokladem o hlasování. Větší bezpečí? Existují a budou existovat ale i jiné důvody pro propagaci a zavádění elektrického hlasování.

Už nejde o naivitu či nadšení pro techniku, která zrychlí a zlevní volby, ale o naprosto cílené snahy volby v budoucnu ovládnout, manipulovat je a využívat je ve svůj prospěch. Demokracie se tak může fakticky zmocnit úzká skupina lidí. Velký bratr pozdravuje - už i o do Česka.

Foto: Profimedia , wijvertrouwenstemcomputersniet.nl, NOS

Autor: Petr Podaný