Diktátorův konec. XXII. díl

20.06. 16:50 | Autor: - lgtt -

Saddáma Husajna viděli Iráčané naposledy jako svého prezidenta 4. dubna 2003, když se americké tanky blížily k Bagdádu. Pět dnů nato jeho vláda skončila.

Jezdil pak po Iráku taxíky, psal výzvy k odboji, poslal dokonce fax do arabských novin vycházejících v Londýně. Měsíce po něm Američané pátrali, vždyť s ním vedl George Bush mladší válku, nikoli s "iráckým lidem", jak americký prezident zdůrazňoval.

Po udání a tříhodinovém boji v okrajové čtvrti Mosulu 22. července Američané zastřelili diktátorovy syny Udaje, Kusaje a Kusajova čtrnáctiletého syna Mustafu.

Prvních 21 dílů seriálu o arabském světě najdete ZDE

Když v prosinci 2003 jiný z udavačů z diktátorova rodného klanu sáhl po odměně 25 milionů dolarů, jistilo oblast kolem zemljanky v lokalitě ad-Dauru u Tikrítu na šest set vojáků, vrtulníky a v pohotovosti byla mimo jiné letka stíhačů.

Sunnité protestující proti rozsudku nad Husajnem. Po vytažení 13. prosince z úkrytu v zemi Saddáma Husajna ukázali Američané světu jako zarostlého, zmateného bezdomovce. On sám se tehdy představil: "Jsem prezident Iráku."

Jeho poprava po šedesáti devíti letech života v předposlední den roku 2006 měla ve válkou sužované zemi význam vzkazu nových šíitských vládců v Bagdádu menšinovým sunnitům: teď vládneme my, a kdo zabíjel šíitské a kurdské povstalce v osmdesátých letech, nezaslouží než smrt.

Takový je a bude úděl aparátu národně socialistické strany Baas ("Renesance"), úděl důstojníků, policistů, celého starého režimu v čele s diktátorem, znělo poselství.

Bylo to potvrzení probíhající totální války mezi šíity a sunnity o vládu nad nábožensky smíšeným Bagdádem a nad středem země, jejíž vrcholová fáze se rozhořela po zničení šíitské mešity v jinak sunnitsky většinové Sámaře 22. února 2006.

Smrt usmíření

Z dvaceti lidí přítomných popravě jich podalo svědectví šest. Každý novinářům předkládal jiné souvislosti, jiné výroky. V jednom se shodli: že šíitští strážci, příznivci radikálního bagdádského kazatele Muktady as-Sadra, odsouzence provokovali, posílali do pekla za to, co udělal jejich souvěrcům v osmdesátých letech, a ani ho nenechali dokončit modlitbu.

Snímek z mobilního telefonu ukazující tělo Husajna po popravě. Dokládá to videonahrávka mobilním telefonem, kterou někdo z nich pořídil, ačkoli se před popravou všichni dohodli, že do popravčí cely s sebou telefony nevezmou. Z nahrávky se stal celosvětově mezi šíity velký šlágr.

Sunnity také podráždil termín, který k popravě vybrali šíitští ministři. Saddám Husajn zemřel v první den třídenního svátku íd al-azá, během něhož se na paměť Ibráhímova (Abrahámova) rozhodnutí obětovat syna bohu podřezávají ovce, kozy, velbloudi.

Šíitům totiž tradičně začínal svátek až o den později. Islámské národní hnutí, jedna z baasistických frakcí vyjednávající se šíity o parlamentní spolupráci, jednání ukončila: "Smrt Saddáma Husajna znamená smrt usmíření."

Šíitský premiér Núrí al-Málikí spěchal, což ostatně dělá dodnes, když na začátku roku 2010 neuspěl ve volbách. Kdysi ho na smrt odsoudil baasistický režim. Když odvolací soud před několika dny potvrdil rozsudek smrti, byla pomsta jeho.

Eso chyceno, stojí na kartě. Ostatně už po 19. říjnu 2006, kdy byl Saddám Husajn poslán na smrt, řekl al-Málikí, že diktátor zemře do konce roku. Obával se, že prezident republiky, irácký Kurd Džalál Talabání, rozsudek nepodepíše, jak několikrát předtím prohlásil.

Pomsta za léta ponižování nestrpěla odkladu a na soudní spravedlnost pro Kurdy, v jejichž věci ještě proces běžel, není třeba čekat.

Sunnitské věřící poprava pobouřila. Datum exekuce odsoudila Saúdská Arábie, Egypt a arabští Palestinci, kteří byli Husajnovými spojenci za kuvajtské války (1990 až 1991). Třídenní státní smutek vyhlásil ve své libyjské říši plukovník Muammar Kaddáfí.

Uspokojení naopak vyjádřili izraelští, američtí a íránští politici, Evropané odmítají obecně popravu jako trest.

Šíitská revoluce

Američané, kteří drželi Husajna na základně Camp Cropper u bagdádského letiště, vězně vydali hodinu před popravou. Helikoptérou byl odvezen do sídla bývalé vojenské rozvědky, kde byli za jeho vlády popravováni odpůrci režimu. Krátce po šesté hodině ranní v předposlední den roku byl Saddám Husajn mrtev.

Podle vězeňské správy nebyly s diktátorem žádné problémy. Pod americkou ochranou kouřil doutníky, pil kávu, sbíral drobky na krmení ptáčkům, četl i psal básně, ničeho nelitoval a na nic si nikdy nestěžoval. Vzorový vězeň, vyjádřili se strážci o svém svěřenci.

Prezident George Bush mladší označil rozsudek za "milník ve snaze iráckého lidu nahradit vládu tyrana vládou práva". Poprava pro něj byla dalším znamením: "Spravedlností nad Saddámem Husajnem neskončí násilnosti v Iráku, ale je to důležitý milník na cestě Iráku k demokracii, která je schopna vládnout, udržet se a bránit sama sebe."

Třeba ovšem také dodat, že Irák se mezitím stal velmi "důležitým" vývozcem. Nikoli oné demokracie, ale nestability.

Smrt jediného člověka byla na první pohled jednou z mnoha desítek násilných smrtí, ke kterým denně v Iráku dochází. V té době trhali těla Iráčanů ve frontách na práci i na trzích sebevražední bombeři, explodovaly pumy nastražené v automobilech na přeplněných náměstích, vraždili únosci z obou táborů a eskadry smrti střílely civilisty za bílého dne v pouliční dopravě Bagdádu mnohdy Američanům pod nosem.

Cena za Husajnovu popravu

Den po Husajnově popravě padl na Silvestra 2006 v Iráku třítisící voják od začátku války v březnu 2003.

Za poslední čtvrtletí roku 2005 denně zemřelo násilnou smrtí na devadesát Iráčanů. Od března 2003 do té doby válka zahubila podle vládních údajů přes 52 tisíc civilistů. Ze země uteklo na 1,8 milionu Iráčanů, nejvíce do Jordánska a Sýrie. Několik desítek Iráčanů, většinou křesťanů, dokonce získalo v rámci vládního programu azyl ve Spojených státech.

Čísla do doby, kdy Američané začali se stahováním bojových jednotek a likvidací většiny táborů a základen, jsou ovšem podstatně vyšší. Iráckých vládních vojáků zemřelo do poloviny roku 2010 podle úředních odhadů na 11 500, civilistů na sto tisíc; podle odhadů britského lékařského časopisu The Lancet dokonce až 650 tisíc.

Amerických vojáků všech zbraní padlo 4400, jejich spojenců přes tři sta, z toho více než polovina byli Britové. Žoldnéřů najatých americkou a iráckou vládou zemřelo přes 1300 a k tomu na dvě stě novinářů a jejich tlumočníků.

Foto: http://www.profimedia.cz/

Autor: - lgtt -