Ruský diplomat: USA chybují v Afghánistánu jako Sověti

Několik tisíc bojovníků Talibanu úspěšně vzdoruje mnohonásobné přesile armád USA a Severoatlantické aliance. NATO v boji proti afghánskému radikálnímu hnutí Taliban dělá stejné chyby, jakých se před lety dopouštěla sovětská armáda, a přidává k nim i vlastní. Tvrdí to ve vojenské příloze listu Nězavisimaja Gazeta ruský velvyslanec v Kábulu Zamir Kabulov.

Je tomu dvacet let, kdy roku 1988 rozhodl sovětský prezident Michail Gorbačov o stažení sovětských jednotek z Afghánistánu.

"Američané a vůbec NATO zopakovali všechny chyby, jakých se dopustil SSSR, a začali dělat i nové. Počínaje styky s obyvatelstvem. Styky přes mušku samopalu těžko nazvat konstruktivními. Afghánce silně pokořují," říká diplomat Kabulov. Jako další chyby uvedl i překotnou demokratizaci a emancipaci žen; obojí by v afghánských podmínkách mělo být krajně opatrné.

Vítězství Američanů a NATO v boji s Talibanem jsou prý jen dočasná: při velkých operacích talibanci rychle stahují své hlavní síly. Alianční jednotky pak dosáhnou snadného "vítězství" a stáhnou se zpět na základnu, zatímco Taliban se vrací.

"Bojové akce nejsou upevňovány adekvátními správními a hospodářskými kroky k posílení státní moci na osvobozených územích. Proto obyvatelstvo nespolupracuje s oficiální mocí," konstatoval.

Zvyšování počtu zahraničních vojáků provází neustálé zvětšování oblastí nestability: v roce 2005 bylo v zemi 27 tisíc vojáků NATO a Taliban byl aktivní jen v omezené oblasti na jihovýchodě země. V roce 2006 to už bylo 40 tisíc vojáků aliance, ale nestabilní byl už celý východ, jih a značná část západu Afghánistánu.

(VIDEO: ukázky z ruského filmu "9. rota" o bojích sovětské armády v Afghánistánu)

Loni vzrostl počet vojáků NATO na 50 tisíc, ale Taliban už operuje u Kábulu a zóna stability se ztenčila na pár oblastí na východě a středu země.

Podle diplomata selhala strategie: na přelomu let 2001 a 2002 převládla euforie, že válka je vyhraná a lze se soustředit na budování státu, demokratizaci, volby, emancipaci žen. Tyto snahy však narazily na problémy s korupcí a s chybějícím výkonným správním aparátem.

Taliban se sice zprvu skutečně rozprchl do Pákistánu a na venkov, ale získal tři roky oddychu na obnovu sil. Mezitím se projevil "irácký syndrom": Taliban zjistil, že Amerika je obr na hliněných nohou, kterého lze porazit.

Afghánci sice Taliban nemilují, ale od Západu očekávali příliš. Rozčarování ovlivnilo náladu obyvatelstva, které se začalo cítit zbytečným, když chyběla práce. A když se Afghánec nedomůže pomoci od úřadů, chopí se zbraně.

Taliban to chytře využil a na jihu a východě země vytvořil paralelní mocenské struktury, které řeší spory a od lidí vyžadují jen desetiprocentní náboženskou daň. Účinně také poráží Západ propagandisticky: Afghánci stále nesnášejí cizí vojáky, takže Taliban přeměnil svatou válku v národně osvobozenecký boj a Západ líčí jako křižáky, kteří se násilím a penězi snaží změnit víru Afghánců.

"I když to není pravda, funguje to," soudí velvyslanec.

Taliban se rychle učí i v boji. Netrápí ho byrokracie jako Západ, mění taktiku. Od loňska přestal vytvářet velké jednotky i stálé základny, které lze snadno odhalit a zničit. Malé a pohyblivé skupiny se mohou skrývat v každé vesnici.

Používají stejnou taktiku jako proti Sovětům v 80. letech - léčky a bomby, novinkou jsou však sebevražedné teroristické útoky. Američanům a NATO zbývá kobercové bombardování, zajišťující Talibanu nové rekruty.

Sebevrazi se verbují podle diplomata nejen z přesvědčení, ale hlásí se i nezaměstnaní otcové rodin s mnoha dětmi, kteří se chopí útoku za dva až tři tisíce dolarů, protože je to možnost, jak rodinu zajistit. Ta za 50 dolarů přežije měsíc.

Profesionálních válečníků má Taliban podle velvyslancova odhadu jen 2500 až 3000, i když během srpnového vrcholu bojových operací je s to postavit do zbraně do 12 tisíc mužů. Ale válečný rozpočet, asi 300 milionů dolarů ročně, tvořený ze tří pětin příjmy z narkotik, vynakládá pětkrát až desetkrát efektivněji než Američané či NATO.

Kvalitativně nové úrovně podle velvyslance dosáhla i spolupráce afghánských a pákistánských bojovníků.

Sovětští válečníci v Afghánistánu. Mohli vyhrát?

Sovětská vojska vpadla do Afghánistánu v prosinci roku 1979. Válka pod Hindúkúšem mezi sovětskými jednotkami a protivládními mudžáhídy se protáhla na devět let. Invaze SSSR se uskutečnila pod záminkou údajné žádosti představitelů afghánské vlády a na základě starší sovětsko-afghánské dohody o spolupráci. Hlavně šlo ale o reakci na boje uvnitř vládnoucí marxistické Lidově-demokratické strany Afghánistánu (PDPA) a úspěchy islamistických povstalců podporovaných především USA a Pákistánem, kteří se snažili PDPA svrhnout. Moskva se obávala ohrožení svých zájmů v oblasti.   Rozhodnutí prezidenta Michaila Gorbačova roku 1988 stáhnout sovětská vojska z Afghánistánu bylo motivováno hlavně politicky, nikoli vojensky. Za devět let bojů bylo usmrceno půltřetího milionu Afghánců, hlavně civilistů, a sovětská armáda ztratila zhruba 14 500 vojáků, což činilo 1600 ročně.   Je třeba si však uvědomit, že sovětská armáda disponovala čtyřmi miliony vojáků. Přesto je vzhledem k vysokým lidským ztrátám i materiálním nákladům, jež nakonec nepřinesly kýžený výsledek z hlediska Kremlu, označován Afghánistán za sovětský Vietnam.   O vojenskou úspěšnost či neúspěšnost sovětské invaze do Afghánistánu se dodnes vedou spory. Někteří vojenští experti se domnívají, že po počátečních problémech, kdy Sověti nedokázali chránit své komunikační linie a logistiku, začala být strategie sovětského velení úspěšná.   Především od roku 1983, kdy sovětská armáda začala používat proti povstalcům taktiku spálené země a skvěle vyzbrojené zvláštní jednotky. Jejich ofenzíva vůči afghánským povstalcům začala zaznamenávat značné úspěchy. Kdyby nebylo značné podpory, které se afghánským povstalcům dostávalo od USA, ze Saúdské Arábie nebo z Pákistánu (na  straně mudžáhidů měly bojovat také pákistánské speciální jednotky), sovětské jednotky by nakonec zvítězily, domnívají se již zmínění odborníci.   Sovětská armáda se z Afghánistánu začala stahovat 15. května 1988. V půli února 1989 Kreml oznámil, že zemi opustili všichni jeho vojáci.   I po stažení svých vojsk ale Sovětský svaz poskytoval afghánskému režimu prezidenta Muhammada Nadžíbulláha tak silnou podporu, že dokázal přežít ještě tři další roky.

Foto: AP, Reuters, Wikipedia, Profimedia a nizozemská armáda

Čtěte dále

další zprávy