Před 80 lety zeppelin oblétl svět. Obři nebe se nevrátili

08.08. 09:00 | Autor: Petr Podaný, ČTK

Německou vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin zdobilo hned několik prvenství. Během devíti let hladkého provozu uskutečnila 590 letů, nalétala přes půldruhého milionu kilometrů a přepravila 34 tisíc cestujících. S výzkumnou expedicí prozkoumala ruské polární končiny a pod vedením Huga Eckenera s pasažéry na palubě obletěla zeměkouli za 21 dní.

Na cestu kolem světa se slavná vzducholoď vznesla před 80 lety, 8. srpna 1929, z amerického Lakehurstu.

Na přelomu 20. a 30. let soutěžily o přepravu cestujících na transoceánských trasách vzducholodě s létajícími čluny. Šéf zavedené německé firmy Zeppelin Hugo Eckener proto na podporu noblesních vzducholodí vymyslel propagační akci, která měla veřejnosti demonstrovat jejich přepravní potenciál.

Zeppeliny nad Lakehurstem v USA. S rok starým strojem plánoval obletět zeměkouli. V 19. století si francouzský spisovatel Jules Verne vybájil cestu kolem světa za osmdesát dní. Otázkou bylo, jak dlouho potrvá stejná cesta zánovní vzducholodi.

Necelých 237 metrů dlouhý "zepelín" odstartoval ze vzdušného přístavu ve státě New Jersey 8. srpna v časných ranních hodinách. K náročnému letu se vzneslo také 16 platících cestujících a sedmatřicetičlenná posádka. Základna firmy Zeppelin ve Friedrichshafenu byla první zastávkou na trase dlouhé asi 31 400 kilometrů. Po krátkém odpočinku a prohlídce města se cestující vrátili na palubu, aby se vydali na 11 247 kilometrů dlouhý let bez mezipřistání do Tokia.

Úmorný přelet nad řídce osídlenou Sibiří zpestřoval kapitán lodi občasnými sestupy do nižších výšek, aby se pasažéři mohli potěšit zajímavými výhledy na krajinu. Náladu cestujícím zlepšoval nápaditý jídelníček, přizpůsobený zemím, nad nimiž se právě letělo. Nad Německem se podával losos a nad Ruskem pro změnu kaviár. Pasažéři měli kromě luxusně zařízené jídelny k dispozici soukromé kabiny s vlastní koupelnou.

Po pěti dnech v japonské metropoli Tokiu, kde se cestujícím dostalo hlučného přivítání, se Graf Zeppelin vydal přes Tichý oceán do San Franciska. Po noční zastávce v Kalifornii pak vzducholoď pokračovala směrem na východ a ráno 29. srpna slavnostně přistála v Lakehurstu.

Kontrolní místnost vzucholodi Zeppelin. Celou posádku čekal oslavný průvod z New Yorku až na Broadway a kapitána vzducholodi Eckenera přijal v Bílém domě prezident Herbert Hoover.

Vzdušný koráb, poháněný speciální směsí plynů nebo benzinem, nakonec pomyslný závod s hlavním hrdinou Verneova románu Phileasem Foggem vyhrál o dva měsíce. Na cestu kolem světa mu stačilo 21 dní, pět hodin a 31 minut. K úctyhodnému výkonu přispělo nejmodernější letecké vybavení včetně radiového navádění, kterým byl vybaven.

LZ 127 Graf Zeppelin si přitom ze země vydupal bývalý válečný velitel vzducholodí Eckener. Právě díky jeho mnohaletému úsilí nebyla po prohrané první světové válce zničena Zeppelinova továrna na výrobu vzducholodí ve Friedrichshafenu. Když se v roce 1925 rozhodl zkonstruovat vzducholoď schopnou transatlantického letu, bez problémů získal potřebné finanční prostředky na její stavbu z veřejné sbírky.

Od roku 1930 létala LZ 127 na první pravidelné transatlantické lince mezi Brazílií a Německem. Po vznícení Hindenburgu v květnu 1937 byla nejúspěšnější německá vzducholoď odstavena a o tři roky později na příkaz velitele Luftwaffe Hermanna Göringa sešrotována.

Hangár na obří vzducholoď měl být sám o sobě byl technický zázrak.

Konec novodobých snů o obří vzducholodi

Kilometr dlouhé "létající doutníky" oblohu brázdit nebudou. Konstrukce obřích vzducholodí nenechaly spát některé německé kostruktéry a snílky ani na konci 20. století. Jeden z nejodvážnějších projektů v historii letectví, který se snažila realizovat německá společnost Cargolifter, však skončil v konkursu. Vše zatím zůstává jen v rovině snů. Úspěch naopak slaví střízlivější následovníci legendárních zeppelinů u Bodamského jezera..

Myšlenku na návrat vzduchlodí němečtí odborníci neopouštěli - 1955. Při vstupu do gigantického hangáru v Brandu, asi šedesát kilometrů jižně od Berlína, se člověku až tajil dech. V největší samonosné hale světa, dlouhé 360, široké 210 a vysoké 107 metrů, by se vedle sebe pohodlně vešlo čtrnáct obřích boeingů.

Pro ty se ale hangár nestavěl. Ve skutečnosti tu už v letceh 2003 až 2004 měly parkovat dvě vzducholodě zdéli 260 metrů. Po nich měly měly následovat další a ještě větší.

Tak si to alespoň představoval německý právník s modrou krví Carl von Gablenz, jenž roku 1996 založil společnost Cargolifter AG. Jeho smělé představy o návratu obřích vzducholodí na oblohu sice vzbuzovaly od samého počátku pochybnosti řady odborníků, ale na druhé straně mnoho z nich nadchly. Komu z milovníků létání se nerozbuší srdce při pomyšlení, že v 21. století nad jeho hlavou majestátně propluje mnoho set metrů dlouhý gigant naplněný heliem.

Vize však zatím zůstaly na papíře, pomineme-li stavbu haly a menší pokusné vzducholodi Joey (Klokánek), která se stala oblíbenou atrakcí návštěvníků Brandu, jednoho ze cvičišť sovětské armády v bývalé NDR.

Přeprava těžkých nákladů na jakékoli místo zeměkoule. Roku 2002 v létě Cargolifter nečekaně oznámil platební neschopnost. "Dosnili jme," přiznal von Gablenz. Na sedmdesát tisíc kdysi nadšených akcionářů smutně počítá ztráty. Hodnota akcie, která na podzim roku 2000 vystoupala až na 27 eur, činila v létě roku 2002 pouhých 0,23 eura.

Na stavbu haly za 78 milionů eur přispělo Braniborsko zhruba dvěma třetinami a smělá vize obřích vzducholodí nadchla nejen 72 tisíc akcionářů, kteří do projektu investovali na 320 milionů eur, ale třeba i kancléře Gerharda Schrödera. Pak přišlo kruté probuzení ze snu.

Vedení společnosti začalo být navíc vyšetřováno pro podezření, že o krachu vědělo mnohem dříve, než přiznává. Halu pro vzducholodě poté koupila britsko-malajská společnost, která ji přetvořla v Tropical Island, Tropický ostrov, uvnitř s imitací pralesa, moře a mimo halu postavila hotely pro stovky lidí.

Nonstop 10 tisíc kilometrů

Kdyby se Cargolifteru podařilo uskutečnit plány, znamenalo by to menší revoluci v přepravě těžkých a rozměrných nákladů. "Zájem o budoucí využití vzducholodi jsme zaznamenali i v České republice," tvrdil roku 2001 mluvčí společnosti Roland Riedel magazínu Týden.

Nová generace vzdušných plavidel s označením CL 160 s délkou 260 a průměrem 65 metrů měla být schopna přenášet náklady o váze až 160 tun prakticky po celé zeměkouli. Nákladová plocha ve střední části trupu by pojala díly až 50 metrů dlouhé a osm metrů široké. Vzducholoď disponovala jeřábovým systémem, takže by nemusela přistávat a náklad by spouštěla anebo vytahovala ukotvena ve výšce jednoho sta metrů.

Do ocelového dómu by se lehce vešly naležato dvě Eiffelovy věže. To by mělo mnoho výhod, protože CL 160 by se rychle dostala na místa, kde jiné dopravní prostředky nemají šanci. "Naše plavidlo by bylo použitelné pro rychlé humanitární akce v těžko přístupných oblastech," vysvětloval Riedel.

Už dva tři dny po prvním volání SOS by tak vzducholoď mohla přepravit polní nemocnici s desítkami tun pomoci kamsi do nepřístupné džungle střední Afriky.

CL 160 měla létat rychlostí 80-100 kilometrů v hodině ve výšce do dvou kilometrů. Krátké zastávky k doplnění paliva byly plánovány vždy po deseti tisících kilometrech a posádka měla mít dostatek pohodlí na několik měsíců trvající pobyt ve vzduchu. Podle Cargolifteru by první a druhá generace jeho vzducholodí nebyla určena pro cestující, ale pouze pro přepravu nákladu.

Úsměv Zeppelinovy vnučky

Zatímco sny o výrobě megavzducholodí kousek od Berlína se nejspíše definitivně zhroutily, na druhém konci Německa, ve Friedrichshafenu, slaví zepelíny úspěšný comeback. U Bodamského jezera totiž hrabě Ferdinand Zeppelin začal vyvíjet a vyrábět svá legendární vzdušná plavidla. Jejich sláva pohasla katastrofou Hindenburgu roku 1937 v americkém Lakehurstu.

Nová generace německých vzducholodí - Zeppelin NT. V devadesátých letech minulého století se myšlenkou výroby vzducholodí s pomocí nejmodernějších technologií začali ve Friedrichshafenu zabývat znovu. Oproti Cargolifteru uspěli i proto, že byli mnohem "skromnější".

První sériově vyráběný zeppelin NT, dlouhý 75 metrů a s kabinou pro dvanáct cestujících, pokřtila vnučka hraběte Zeppelina Elisabeth Veilová v létě roku 2000. Rok nato začala "entéčka" s pravidelnou přepravou pasažérů, i když šlo zprvu hlavně jen o turistickou kratochvíli.