Finsko slaví dvě stě let coby ruské velkoknížectví

17.09. 20:30 | Autor: - rs -, - pp -

Bez velkého halasu a téměř bez povšimnutí ze strany zbytku Evropy slaví Finové 200. výročí počátků své státnosti. Roku 1809 bylo Finsko smlouvou v Porvoo připojeno k Rusku a získalo autonomní status Finského velkoknížectví. Ruský car Alexandr I. byl k Finům velkorysý.

Finové, o nichž je zmínka jako o divokém lidu na dalekém severu už ve spisku Germania římského historika Cornelia Tacita z prvního století, na svou samostatnost čekali stovky a stovky let.

Život ve Finsku byl dlouho pod vlivem válečných střetů mezi Švédy a Novgorodem, později mezi Švédy a Ruskem. První východní hranice Finska byly vytýčeny roku 1323. V následujících šesti staletích, kdy bylo zhruba dnešní území Finska součástí Švédska, se u Finů vyvíjel náboženský život, školství, právo a správa. Finsko se připojilo ke kulturnímu okruhu severských zemí.

Po porážce Švédska ve Finské válce v roce 1809 bylo území dnešního Finska připojeno k Rusku, jež se o jeho získání snažilo od počátku 18. století. Rusy lákala hlavně strategická poloha země.

Smlouvou v Porvoo bylo Finsko připojeno k Rusku a získalo autonomní status Finského velkoknížectví. Ruský car Alexandr I. potvrdil Finsku celou řadu privilegií a práv pocházejících z doby švédské nadvlády, třeba existenci stavovského sněmu a vlastní zákony.

Po dobu ruské nadvlády ve Finsku závisle autonomní status Finska na osobní vůli ruských carů, kteří jej vždy s nástupem nového panovníka obnovovali.

V první polovině 19. století se Rusové snažili ve Finsku potlačit vliv místních švédských elit a omezit tak další politickou a kulturní orientaci země na Švédsko.

V rámci této politiky paradoxně podporovali finské národní hnutí a finský jazyk. V roce 1828 byla na Helsinské univerzitě otevřena katedra finského jazyka a v roce 1850 ustavena profesura finštiny.

Otevření parlamentu v Helsinkách Alexandrem II. roku 1863. Za vlády Alexandra II. roku 1863 byla finština zrovnoprávněna jako oficiální úřední jazyk země.

Ruská imperiální moc tak přímo i nepřímo podporovala finizaci Finska. Ze stejných důvodů bylo hlavní město přesunuto z Turku, švédsky Åbo, do tehdy nevýznamných Helsinek.

Poměrně dlouhou považovali Rusové Finsko za nevýznamnou okrajovou oblast, případně jako vhodnou destinaci pro odpočinkové pobyty ruské šlechty i carské rodiny. Především od konce 80. let 19. století a hlavně na konci 90. let 19. století a na začátku 20. století se postoje ruského centra k Finsku měnily.

V rámci rusifikačních snah byla postupně prosazována politika větší integrace Finska do Ruské říše spojená s osobnostmi generálních guvernérů Finska Nikolaje Ivanoviče Bobrikova v letech 1898-1904 a Franze Alberta Seyna v letech 1909-1917. 6. prosince 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost.

Finský parlament roku 1907. „Velmi jste mě překvapil," pravila finská prezidentka Tarja Halonenová, když jí letos v srpnu daroval její ruský kolega Dmitrij Medveděv v Soči knihu od Osmio Jussily „Velkoknížectví finské 1809 až 1917" přeložené do ruštiny. je to velmi fundované dílo, chválil knihu Medveděv.

Halonenová zdůraznila, že připojení východošvédských území roku 1809 k Rusku bylo prvním krokem k finské autonomii.

Základní data finských dějin

po 750 severogermánští vikingové na pobřeží

1156 křížová výprava švédského krále Erika IX. Svatého s biskupem uppsalským Henrikem, který byl roku 1160 jako vetřelec Finy ubit, ale dnes je patronem dobyté země; do Karelie expandovalo z Novgorodu pravoslaví

1172 papežská bulla (Alexandr III.) vyzývá Švédy, aby dohlédli na christianizaci Finů

13. století švédsko-ruské války o vládu nad Finy

1323 mírem v Nöteborgu (dnes Šlisselburg, bývalá Petrokreposť) připadl dnešní jih Finska Švédům, Karelie Novgorodu

od 1700 řada rusko-švédských válek

1808-1809 poslední z nich - v rámci napoleonských válek - skončila pro Švédy ztrátou Finska

1809, 17. září mírem ve Fredrikshamnu (Hamina) se Finsko s Ålandami stalo velkoknížectvím v personální unii s Ruskem, v čele stál generální guvernér; první finský stát

1917, 6. prosinec vyhlášení nezávislosti, republika; do roku 1946 byl její ústřední postavou generál a později maršál Carl Gustav Emil Mannerheim (zemřel 1951); vedl dvě války se Stalinem (1939-1940 a 1941-1944),

1995 členství v EU, od 1999 zavedeno euro

(část textu vznikla za pomoci Wikipedie)

Foto: Wapedia

Autor: - rs -, - pp -