Blíží se nové závody ve zbrojení?

05.09. 09:00 | Autor: Filip Snášel

Konflikt v Gruzii je v médiích často spojován s koncem obchodu, rozhovorů o strategickém partnerství nebo začátkem nové studené války. Týká se však i kontroly zbrojení a likvidace jaderných arzenálů Ruska a USA. V několika posledních letech se obě velmoci začaly vyvazovat ze smluvních pout na nichž se dohodly během studené války nebo krátce po ní. A na vině nejsou rozhodně jen Rusové.

Dozvuky kavkazského konfliktu se odrážejí v mnoha oblastech a zvýrazňují ruský vliv v blízkém okolí bývalé supervelmoci. Pokud dojde k dalšímu ochlazování vztahů se západem, bude si například NATO muset zvyknout na ztížený přístup k afghánskému bojišti. I Evropská Unie by při nevhodně zvoleném přístupu k ruskému medvědu mohla přijít zkrátka při dodávkách strategických surovin.

Západ hrozí zmražením vztahů, strategického partnerství a obchodu. Mnozí analytici se však zvlášť obávají, že by mezi padlými ve válce slov mohla být i společná kontrola zbrojení.

Podle listu The Wall Street Journal může ruská politika v Gruzii zcela vykolejit „zásadní dohodu o spolupráci v oblasti jaderných technologií" Washingtonu s Moskvou. Bílý dům doufal, že jednání skončí v září, ale osud kooperace v oblasti mírového využití jádra je podle jednoho z úředníků Bushovy administrativy pasé. „V současné době je to mrtvé," řekl jeden zaměstnanec Kongresu listu Financial Times. Prezident Bush totiž zastavil schvalování dohody.

Ruské konvenční síly už nemůže nikdo kontrolovat. Tlak na úpravu nebo dokonce zrušení dohod o kontrole zbrojení není nový. Před rokem tehdejší ruský prezident Putin částečně odstoupil od Dohody o konvenčních silách v Evropě (CFE, Conventional Forces in Europe Treaty). Částečně znamená, že Rusko se sice nestáhlo zcela, ale už nenechá nikoho kontrolovat vlastní konvenční vojska.

Důvodem tehdy byly debaty o výstavbě protiraketového deštníku v Polsku a České Republice. Finální dohodu USA a Polska však uspíšil až konflikt na Kavkaze a strach z obnoveného ruského imperialismu. Na tento pokrok reagovala Moskva bezprostředně, koketováním s prodejem zbraní a technologií Sýrii.

Kreml také hrozil odstoupením od Dohody o raketách krátkého a středního doletu (INF, Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty). Tuto dohodu podepsal ještě za Sovětský svaz generální tajemník Michail Gorbačov a za Spojené státy prezident Ronald Reagan. Ve smlouvě INF se obě strany dohodly na demontáži raket středního a krátkého doletu (500 - 5 500 kilometrů) s jadernými hlavicemi.

Rozjíždíte závody ve zbrojení znovu? Ani Washington nemá čisté svědomí. Bílý dům sice prohlašuje, že odstoupil pouze od dohod, které považuje za zastaralé, nicméně jednostranné americké sbohem smlouvě o protibalistiských raketách (ABM, Anti-Ballistic Missile Treaty) ruské činitele značně podráždil.

V srpnu 2002 tehdejší ministr obrany Sergej Ivanouv prohlásil, že záměr ponechat si těžké mezikontinentální balistické střely sice není odpovědí na americké odstoupení od dohody o ABM, ale Rusko si ponechá existující mezikontinentální balistické střely, hlavně těžké R-36M2 (SS-18 Satan), které můžou nést až deset jaderných hlavic se samostatně určeným cílem dopadu.

Těžké střely typu R-36M2 (SS-18 Satan) poskytují Rusku nad Spojenými státy, pokud by se spoléhaly na svůj protiraketový štít, strategickou výhodu. Tyto rakety s multihlavicemi mají daleko větší šanci proniknout tímto obranným prostředkem právě díky oddělenému zaměření jednotlivých hlavic.

Přehlídka na Rudém náměstí, 9. květen 2008. V současnosti tak existuje pouze jediná funkční smlouva omezující jaderné arzenály obou velmocí. Smlouva o redukci a omezení strategických zbraní (START I, the Strategic Arms Reduction Treaty) podepsaná 31. čevence 1991, pár měsíců před rozpadem komunistického impérie.

Podle této dohody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem si každá strana směla ponechat 1 600 strategických nosičů s celkovým počtem šesti tisíc hlavic. Obě strany se také dohodly na tom, že počet hlavic na pozemních a námořních strategických prostředcích nepřesáhne 4 900 a Sovětský svaz se zavázal snížit počet svých těžkých mezikontinentální střel na polovinu.

Na počátku devadesátých let šla jednání o nukleárním odzbrojení poměrně rychle. Již v roce 1993 podepsali prezidenti USA a Ruska dohodu START II. Nástupce START I měl však jepičí život. START II ratifikovaný ruskou Dumou v dubnu 2000 po sáhodlouhých jednáních uvnitř ruské armády vydržel pouhých 27 měsíců, neboť 14. června 2002, den po americkém odstoupení od smlouvy ABM, prezident Putin rozhodl o „přehodnocení START II". Rusko nemělo důvod zůstávat ve strategické nevýhodě.

Test americké strategické rakety Minuteman III. Po klinické smrti START II se velmoci dohodly ještě na jakémsi bypassu. Smlouva o omezení strategických ofenzivních zbraní (SORT, Strategic Offensive Reduction Treaty) sice zavazuje Rusko i Spojené státy operativně snížit do roku 2012 arzenály strategických jaderných zbraní na 1700 až 2200 hlavic, ale má hned několik problémů. Za prvé se nedá zjistit, zdali vůbec některá ze stran začala s likvidací a deaktivací hlavic. Druhá vada je, že snížení počtu strategických prostředků není stálé. Osazené rakety stačí deaktivovat a stáhnout. Později se dají použít znovu.

Za třetí, smlouva předpokládá, že obě strany se dostanou na stanovené limity v roce 2012. Ale v tom samém roce končí i platnost SORT, pokud se USA a Rusko nedohodnou jinak. Někteří odborníci proto vtipkují, že se jedná pouze o „nějakou takovou dohodu" (SORT of treaty).

Spojené státy se spoléhaly spíše na ponorky a bombardéry. A za čtvrté, jak USA, tak Rusko může od SORT kdykoliv jednostranně odstoupit. Stačí upozornit druhou stranu tři měsíce dopředu. Podle regulí SORT tedy ani Washington, ani Moskva nemusí vlastně dělat vůbec nic, jen si počkat na vypršení platnosti smlouvy v roce 2012.

Platnost smlouvy START I končí v roce 2009. Pokud se však Spojené státy s Ruskem nedohodnou na nové smlouvě, neexistuje nic, co by Kreml zavazovalo a omezovalo v jakémkoliv zbrojení. Důležité smlouvy CFE, ABM nebo START II jsou již nyní překonané světovým vývojem. Jen těžko můžeme v dnešní situaci předpokládat, že se Západ s Ruskem na něčem shodne.

Rusko jež není v situaci jako rozpadající se Sovětský svaz nebo kolabující stát Borise Jelcina, aby uzavíralo spíše nevýhodné smlouvy výměnou za západní pomoc. Naopak, sebevědomý stát vybudovaný autoritativní rukou Vladimira Putina bude tvrdě smlouvat. Američané i Evropská Unie budou muset použít všechny páky, dokud ještě alespoň nějaké mají, aby Rusko dostali k jednacímu stolu.

Foto: archiv, mu-warrior.blogspot.com, Reuters

Autor: Filip Snášel