Bomby a charita. Taliban si získává podporu Afghánců

26.09. 10:00 | Autor: - mav -

Zatímco úsilí korupcí prorostlé centrální afghánské vlády budovat demokracii pod patronátem západních spojenců naráží na jednu překážku za druhou, kdysi vládnoucí hnutí Taliban postupně získává ztracené pozice. Ne až tak bojem, jako spíše budováním kvazistátních struktur.

"Hladovíme, nikdo nám nepomůže," křičí farmář Wakil. „Když nám nepomůže vláda, vrátíme se a přidáme se k Talibanu." Vládu prezidenta Hamída Karzáího odsuzují v uprchlickém táboře na kraji Kábulu mnozí, byť uznávají, že Talibanu také zrovna nefandí. "Chceme zkrátka kohokoli, kdo přinese bezpečí," dodává Wakil pro britský deník The Times.

ČTĚTE TAKÉ: Americký velitel se obává porážky v Afghánistánu
Postup afghánského Talibanu mají zastavit agenti CIA

Taliban ušel velký kus cesty od doby, kdy jej v roce 2001 sesadilo Severní spojenectví s masivní podporou USA. Jeho roztříštěné vedení působí v domácích horách i v pákistánském exilu, této situaci se však dokázalo přizpůsobit, snad z ní dokonce udělat výhodu. Ale v jedné věci se talibové nezměnili: pořád jsou mistry ve využívání chaosu, roztříštěnosti a korupce, které Afghánistán sužují a brzdí po desetiletí.

Afghánští vinaři. Ne všichni vesničani však mají rozumnou práci. Islámské hnutí těží z chudoby venkovského obyvatelstva. To ztratilo iluze kvůli zkorumpovanosti současné vlády i kvůli nekončící přítomnosti vojsk severoatlantické aliance, kterou mnozí vnímají jako potupu pro celou zemi.

Nejčernější odhady se obávají, že je Taliban aktivní prakticky ve všech provinciích. Podle britského think-tanku International Council on Security and Development (ICOS) a jeho nedávné zprávy působí trvale na osmdesáti procentech afghánského území, na dalších sedmnácti procentech je rovněž znát jistá aktivita. Trvalá přítomnost přitom narostla poměrně rychle, v listopadu 2007 to mělo být 54 procent a o rok později 72.

"O neochabujícím a rušivém návratu, rozšiřování a postupu Talibanu v současnosti není pochyb," říká Norine MacDonaldová, prezidentka ICOSu. „Umocňuje to možnou ztrátu autority prezidenta, následnou politickou nestabilitu i paralýzu vlády, která se potáhne řadu měsíců."

Prezident nevystrčí nos z paláce

Povstalečtí vůdci s jistou dávkou zlomyslnosti upozorňují, že má vláda kontrolu pouze nad městy a že se prezident schovává ve svém paláci a neodvažuje se ven. Ne nadarmo se mu posměšně přezdívá "starosta Kábulu".

Mula Mohamed Omar, jednooký „Vůdce věrných", nedávno nabídl severoatlantické alianci bezpečný odchod ze země, podobně jako ze země před dvěma dekádami odtáhli poražení Sověti.

Generál Stanley McChrystal, vrchní velitel amerických i aliančních vojsk, požádal o nemalé posily. „Povstalci ovládají či napadají značnou část země, ačkoli je těžké zhodnotit přesně, nakolik za to může nedostatečná přítomnost (NATO)."

Britský Land Rover v afghánském Sanginu. Islamisty výrazně posílily pochybné volby z konce srpna, stále padají nová obvinění z podvodů a falšování volebních hlasů a občané ztrácejí dřívější naději ve změnu demokratickou cestou.

„Politická paralýza nám hodně pomohla," konstatuje Mohamed Achund, vůdce Talibanu v provincii Hílman. „Vláda bude příliš zaměstnána svými vlastními problémy a dá nám čas na nové plány, k naverbování více lidí a k útokům na vládní objekty."

V blízké budoucnosti prý hnutí hodlá ještěvíce expandovat na sever a přerušit zásobovací trasy NATO ze Střední Asie.

Vítězství v poli i ve vesnici

Talibové zdokonalili svojí taktiku, vyhýbají se frontovým střetům s nesrovnatelně lepší technikou západních zemí a spoléhají na partyzánský přístup.

Rada místních vůdců. Stále častěji se podřizují Talibanu. A nejde jen o bomby na silnicích a nečekané přepady v citlivých místech, daleko více se jedná o zázemí. Američané se v poslední době snaží bránit civilní obyvatelstvo a získat si „srdce a mysli" vesničanů, ale na to Taliban má svou odpověď, po dobrém či po zlém.

Západní vojska mohou sice bránit vesnice po vojenské stránce, ale musí následovat řešení ostatních problémů a potřeb, což současná vláda naprosto nezvládá, stojí-li o to vůbec. A právě tady nastupuje Taliban, který se inspiroval úspěšným přístupem „bomby a charita", jaký praktikuje například libanonský Hizballáh a palestinský Hamas.

Taliban ustupuje od zastrašování populace a začíná se více prezentovat jako konstruktivní autorita. Letos v létě vydalo hnutí třináctistránkový manuál pro bojovníky, který nařizuje vyhýbat se civilním ztrátám a zakazuje hromadné popravy, kvůli nimž ztrácí Taliban zbytečně na popularitě. Na druhou stranu jsou talibové stále nesmiřitelní vůči těm, co kolaborují s vládou či Američany, „noční dopisy" hrozící smrtí jsou účinným nástrojem.

Chrudimští vojáci v Afghánistánu. Australský expert na povstalecký boj David Kilcullen, který působil jako poradce Američanů v Iráku i Afghánistánu, varuje před růstem stínové talibanské vlády, Islámského emirátu Afghánistán. Ten vybudoval paralelní síť soudů, policie i klinik, u Kandaháru dokonce působí úřad ombudsmana.

Tam si lidé mohou stěžovat na excesy talibanských velitelů, a není to jen křik do zdi. „Někdy vyhodí či dokonce popraví talibanské velitele za porušení kodexu," říká Kilcullen. „Vláda prohrává ne vojensky, ale politicky."

Přesná struktura talibanského velení zůstává nejasná. Mnozí analytici i talibanští polní velitelé říkají, že celkové strategické plánování pochází od rady v pákistánském městě Kvéta (Quetta). V ní zasedá i Mula Omar a je prý ovlivněna al-Kajdou, jak říká Arsala Rahmaní, někdejší talibanský premiér, jenž nyní spolupracuje s Karzáího vládou a má na starosti vyjednávání se svými bývalými kolegy. Každodenní akce ale pevně řídí místní velitelé.

Protisovětští veterání nyní bojují s Američany

Mapa. Další významné křídlo na jihovýchodě země vede veterán protisovětské guerilly Džaláluddín Hakkání. Podle zprávy generála McChrystala je tato agresivní skupina zásobována lidskými i finančními zdroji z Pákistánu, arabských sítí z oblasti Perského zálivu i al-Kajdou. Hakkáního síť může díky tomu expandovat a obnovovat bezpečná útočiště pro afghánské povstalce.

Dále v zemi působí Gulbuddín Hekmatjár, který rovněž v osmdesátých letech čelil sovětské invazi a který byl oblíbencem pákistánské vlády, než se v polovině devadesátých let přidal k Talibanu. Ten se soustředí na ovládnutí nerostných zdrojů a pašeráckých tras na východě a podle Američanů „hodlá hrát významnou roli v budoucí talibanské vládě".

Postavení centrální vlády je stále více ohroženo a tahanice kolem voleb je jen zhoršují. Pokud by po odečtení sporných hlasů ztratil současný prezident Karzáí čtyři procenta, jež ho zatím drží nad potřebnou polovinou, muselo by následovat druhé kolo.

Prezident Karzaí toho má Jenže všechno hraje proti jeho hladkému průběhu: sever země je špatně dostupný i v létě, natož v ostrých zimních měsících, a daleko více občanů patrně uposlechne výzev a hrozeb stále sebevědomějšího Talibanu hlasování bojkotovat.

Stejně tak si vláda nemůže dovolit volby odložit, zákony prezidentovi neumožňují, aby v případě ústavního vakua pokračoval v řízení země. Může sice se souhlasem parlamentu vyhlásit stav nouze, ale ten by spíše vyhrotil současné politické napětí, než aby ho uklidnil.

„Taliban upevnil svoje sevření Afghánistánu do takové míry, že by konání druhého kola voleb bylo ještě těžší," konstatuje Alexander Jacskon, politický analytik ICOSu. „Afghánci, kteří v srpnu podstoupili riziko a šli volit, nemusí chtít riskovat své životy kvůli druhému kolu - zvlášť když to první bylo tolik prolezlé podvody."

Foto: ČTK/AP, Reuters

Autor: - mav -