Zesměšnění místo charity. Kambodžané latríny teď chtějí

Jeden z farmářů vyhrál soutěž, všichni ostatní tleskají a smějí se z plných plic. Ale není to prvenství, na něž je možné být hrdý - vyhlásili ho, že vyprodukuje nejvíc exkrementů z celé vesnice Sleng ve střední Kambodži. I takové metody používá rozvojová pomoc, aby vesničany motivovala k používání latrín.

Farmářův úsměv nemizí, předvádí vsedě vítězný taneček. "Nestydím se," tvrdí, ale jeho výraz svědčí o opaku. A právě stud je to, co se snaží nezisková organizace International Development Entreprises (IDE) u venkovanů vyvolat, píše BBC.

Hygienické zvyky Kambodžanů jim totiž působí trable a neziskovkám už dochází trpělivost s pouhým doporučování, nasazují tedy těžší kalibr. Většina obyvatel země na jihovýchodě Asie žije na venkově, kde má jen pětina lidí toaletu - což je dvakrát méně než vlastníků mobilního telefonu. Normou je chodit si ulevit kamkoli do křoví.

Snadno se tak šíří infekce, které ročně zabijí přes deset tisíc Kambodžanů, povětšinou dětí. Ale znatelné jsou i ekonomické dopady - nějaký čas člověku zabere hledání vhodného nepoužitého místa k vykonání potřeby, nemoci pak snižují výkonnost či čas strávený v práci. A lidé pak musejí utrácet za léčbu, které by se mohli snadno vyhnout. Asijská rozvojová banka odhaduje, že Kambodža ztrácí kvůli mizerné sanitaci sedm procent HDP.

Zadarmo to nejde

Zprvu dávaly rozvojové organizace toalety vesničanům rovnou a zadarmo, ale to často nefungovalo. Mnohdy se po pár měsících pracovníci na místo vrátili a zjistili, že se z latríny stala kůlna nebo chlívek a rodina chodí vyměšovat dál do přírody. "Když někomu něco dáte, dostatečně to neocení," říká Cordell Jacks, který v IDE řídí sanitační programy. "Pokud mentálně nepřistoupíte na koncept hygieny, těžko ji budete správně dodržovat. Celý výsledek je pak sporný."

IDE, za kterou finančně stojí mj. i Světová banka, proto vyvinula nový přístup, "marketing ostudou" (shame marketing). Využívá studu a znechucení místních tak, že si potom sami chtějí latrínu koupit, a to i za své peníze.

Mladá Chhun Dina ve žlutém tričku je napůl komička, napůl hygienická ideoložka. Daří se jí srdečně rozesmát vesničany, když jim bez okolků vysvětluje, kterak žijí ve vlastním odpadu. Na bílé tabuli sčítá čísla, která jednotlivci odhadují o vlastních výkalech. "Dělá to víc než sto tun za rok, to je jako celá hora. Představte si, že by zapršelo a celá ta hora spadla do řeky. Myli a koupali byste se ve svých vlastních exkrementech!"

Před prezentací měly ve Slengu latrínu jen dva domy z více jak čtyřiceti. Ale sotva prezentace končí, zájemci o kadibudku se jen hrnou.

Easy hajzlík

A v téhle chvíli nastupuje druhá fáze projektu IDE. Přinesla design na nízkonákladovou "easy latrínu", kterou zvládnou vyrábět místní jen s jednoduchým tréninkem. Vesničané za kadibudku s "tureckým" záchodem zaplatí ekvivalent asi třiceti dolarů, tedy pěti set korun (s dlaždičkami je o něco dražší), což ani v jedné z nejchudších zemí světa (roční příjem na hlavu v Kambodži činí dva tisíce dolarů, ovšem venkov je znatelně chudší) není moc. Od výrobce dostanou v podstatě betonovou stavebnici, všechno v jednom.

Navíc se peníze ušetří za ony zbytečné choroby a pochybné léčby - IDE počítá, že za pět let rodina ušetří 179 dolarů. Dříve bývaly na trhu asi třikrát dražší a komplikovanější na instalaci, "easy" kadibudka je včetně jímky hotová a připravená k použití za den. Když se jímka naplní, vyhloubí se vedle nová, zatímco obsah staré za další rok dva zkompostuje a pak se může zase vyčistit a používat znovu.

V projektu nejde jen o hygienu, ale také o nový model rozvojové pomoci, který přináší zdravotní i hospodářské výsledky - cena toalety počítá s odpovídající mzdou pro dělníky i se ziskem pro podnikatele. Vstupní náklady pro výrobnu skruží - hlavně jde o formy na odlévání betonu a podobné náčiní, IDE počítá s osmi sty dolarů - by se měly do tří měsíců vrátit.

Budoucnost má byznys, ne charita

"Projekt začal lidi brát jako zákazníky spíš než jako příjemce charitativní pomoci," vysvětluje Michael Roberts, ředitel pobočky IDE v Kambodži. "Vidíme, že mnozí vesničané jsou schopni a ochotni platit za něco, co dodává skutečnou hodnotu." Za rok a něco - o půl roku dříve, než se původně plánovalo - si tak pořídili na deset tisíc kadibudek, aniž ceny byly jakkoli dotované.

Dodává je přes dvacet místních firem, někteří podnikavci dokonce design "easy latríny" okopírovali a úspěšně ji dodávají bez posvěcení IDE. To organizaci nevadí - také pomáhají šířit původní ideu...

Projekt si tak vysloužil například Mezinárodní ocenění za vynikající design, Světová toaletní organizace (WTO, neplést se Světovou obchodní organizací) jej zařadila do síně slávy. O kadibudky i o marketing ostudou se také začínají zajímat další země.

"Volba skromné latríny pro ocenění se může zdát překvapivá, soutěž obvykle vyhrávají uhlazené high-tech designy," komentoval designovou cenu Roberts. "Ale odráží to vzrůstající trend v komunitě designérů, mířící k aplikaci dovedností světové třídy na problémy, které postihují chudou většinu na celém světě."

IDE teď doufá, že Kambodžané začnou brát záchod jako znak společenského postavení, podobně jako mobil nebo motorku, a snažit se vyrovnat sousedům, když ho u nich uvidí. Doposud byl záchod výsadou movitějších vrstev.

Čtěte dále

další zprávy