Žena ze syrské věznice: Pokusila jsem se zabít žebrem spoluvězně

30.08. 21:05 | Autor: Kamila Steinbachová

Ženy, které přežily mučení a znásilňování v syrských věznicích, se nyní pokouší dosáhnout právní satisfakce. Cesta ke spravedlnosti je ale zatím komplikovaná. Zprávu přinesl server indepent.co.uk.

Zahira (jméno bylo změněno) byla ve svých pětačtyřiceti letech zatčena v práci na předměstí Damašku. Psal se rok 2013. Když ji odvezli na vojenské letiště Al Mezzeh, vojáci ji po prohlídce přivázali k posteli. Poté ji pět mužů znásilnilo. Dalších čtrnáct dnů ji znásilňovali znovu a znovu, případně jí zneužíváním hrozili. Jednou, když jí podle jejích slov znásilňovali "do všech tělesných otvorů", natočil jeden z vojáků, co se děje, a hrozil jí, že to ukáže její rodině a komunitě.

Během pěti následujících měsíců přesouvali Zahiru ze zařízení do zařízení, kde ji opakovaně znásilňovali a bili. Jednou jí dávali elektrošoky a zbili ji hasičskou hadicí, jindy ji nechali svázanou více než hodinu viset hlavou dolů a bili ji do tváře.

Mezi výslechy v Al Mezzeh ji drželi v izolaci, v cele ne větší než metr na metr bez přirozeného světla. Na úřadě vojenské zpravodajské služby zase spala v cele o velikosti tři krát čtyři metry s dalšími až 48 ženami. Místa bylo tak málo, že se vězni museli střídat ve spaní. Toaletu mohli použít jednou za dvanáct hodin. Umýt se měli dovoleno jen jednou za čtyřicet dní.

Z vězení se Zahira dostala až poté, co ztratila vědomí, a vojáci se báli, že ji zabili. V nemocnici zjistili, že trpí hepatitidou, pneumonií a anémií. Kvůli operacím tam musela strávit čtyři měsíce. Kvůli opakovanému znásilňování trpěla také inkontinencí.

Podobné příběhy se nečtou snadno a přesahují představivost většiny z nás. Zahira a další desítky statečných žen se ale se svými příběhy svěřily syrským lékařům a právníkům v exilu. Ti v nové zprávě zdokumentovali, co se s ženami ve věznicích Bašára Asada dělo.

Podezřívali manžele

Jednu těhotnou ženu zadrželi, protože podezřívali jejího manžela, že dodává léky povstalcům. Popsala, jak všude na chodbách viděla mrtvá těla, která tam nechali ležet ve vlastní krvi. Stále ji pronásleduje křik mučených. Jiná zadržená popsala, že byla šest dnů zavřená v cele s mrtvým tělem, z něhož trčela žebra. Žena se jimi pokusila spáchat sebevraždu.

Fyzická zranění a duševní trauma budou trápit tyto ženy po zbytek jejich života. Mnohé z nich cítí hanbu a vztahy s jejich rodinami a komunitou se změnily kvůli stigmatu ze sexuálního napadení a znásilnění. Jejich jedinou nadějí je, aby se veřejnost dozvěděla, co se děje v Asadových věznicích, a aby vznikl silný mezinárodní tlak, který tato zvěrstva zastaví.

Díky jejich svědectví by v budoucích soudních procesech týkajících se válečných zločinů mohli být úředníci ze syrské vlády, policie a armády dohnáni k zodpovědnosti. "Právníci říkají, že by to mohl být nejsilnější důkaz, jaký máme," tvrdí jeden z neurochirurgů a zakládající člen syrské nevládní organizace právníků a lékařů pro lidská práva v Gaziantepu na syrsko-turecké hranici.

Co se týče právní satisfakce pro oběti šestileté války v Sýrii, bylo zatím uděláno jen velmi málo. Významná mezinárodní žalobkyně pro válečné zločiny Carla Ponteová se nedávno vzdala svého postavení ve vyšetřovací komisi OSN v souvislosti s porušováním lidských práv, neboť byla frustrovaná tím, že nebyla schopná dohnat zločince k odpovědnosti. "Vzdávám se. Státy Rady bezpečnosti OSN nechtějí spravedlnost," řekla poté médiím.

Podle ní měla bezpečnostní rada jmenovat soud podobný těm, jaké vznikly v případě konfliktů v Rwandě a bývalé Jugoslávii, rozhodnutí ale vetovalo Rusko, které je klíčovým podporovatelem Asadova režimu. "Vyšetřovatelé dali dohromady tisíce rozhovorů a dalších dokumentů dokazujících páchání válečných zločinů všemi stranami v Sýrii, jejich práce ale byla bez rozhodnutí tribunálu zbytečná," netají se zklamáním Ponteová.

Foto: ČTK , Robert Geiss

Autor: Kamila Steinbachová