Úspěšné Japonky nepotřebují děti, mají psy

31.08. 16:31 | Autor: ČTK

Když má šestačtyřicetiletá oční specialistka Tošiko Horikošiová volnou chvíli, lze ji spatřit v drahém obchodním domě. Prochází obchůdky s luxusním oblečením a před sebou tlačí kočárek. Nahlédnete-li dovnitř, budete překvapeni. Místo růžolícího miminka spatříte dva fousaté psíky. Miniaturního pudla Ginger a křížence čivavy a pomořanského špice Tinkerbella. Paní Horikošiová je jednou z Japonek, pro kterou psi znamenají totéž co děti, napsala agentura Reuters.

Ginger a Tinkerbell se od ní nehnou na krok, protože se ale rychle unaví a jelikož většina japonských obchodních domů psům vstup nedovoluje, používá paní Horikošiová kočárek. Je to maminčin chlapeček, rozplývá se nad Gingerem oblečeným do zřaseného trika.

To, že psi jsou pro ni totéž co pro mnohé ženy děti, není náhoda, nýbrž volba. Rozvedla se s manželem, který od ní očekával, že se stane ženou v domácnosti a bude pečovat o rodinu. Nehodlala se vzdát práce a našla si partnera, který nemá nic proti tomu, jestliže je smyslem jejího života zaměstnání a psi. Je odbornicí na oční zákal a své jmění hodlá utratit za cestování, černé porsche a psy. Nevidí v tom nic nepatřičného, protože podobně žijí i lidé v jejím okolí. "Mí přátelé? První ženatý - jeden pudl, žádné dítě; druhý ženatý - jedna čivava, žádné dítě; třetí ženatý - dvě čivavy, žádné dítě," vypočítává na prstech.

"Nechci rodinu, chci stále pracovat. Nepotřebuji pomoc ani manžela, mám hodně volného času," říká Horikošiová. Zatímco odpoledne zvládne až 15 očních operací, dopoledne má většinou volno a věnuje ho nákupům. Přiznává, že se někdy cítí osamocená, což právě řeší její dva psi.

Ilustrační foto (2) V Japonsku loni žilo přes 13 milionů psů, tedy více než dětí ve věku do deseti let. Psí populace na rozdíl od té lidské roste, a tomu je třeba přizpůsobit také nabídku a trh.

Losangelská firma Fifi & Romeo to pochopila rychle, takže v Japonsku je dnes 11 jejích butiků, což je více než v USA. Specializuje se na psí oblečení a její zakladatelka Yana Syrkinová považuje Japonsko za ohromnou příležitost, protože tak jako tam se prý za psí parádu neutrácí nikde.

Například paní Horikošiová s přáteli pořádá psí dýchánky v psích kavárnách, přičemž čtyřnozí účastníci přicházejí v hedvábných a kašmírových kreacích. Jezdí s nimi do lázní, kde jsou připraveni psí maséři a také aromaterapie. Tento druh zákazníků může za módu pro pejsky utratit mnohem víc, než si mohou dovolit investovat rodiny do dětí.

Američanka Harriet Sternsteinová vlastní butik pro psy v Paříži a ví, že Francouzi také umí své psy rozmazlovat, ale neumí si představit, že by zašli tak daleko a vozili je v kočárcích. Japonce prý ale brzy doženou. "Paříž je deset let pozadu za Spojenými státy a 15 let za Japonskem," počítá.

Zatímco psí mánie těší japonské výrobce i tvůrce životního stylu, ostatní jejich nadšení nesdílí. První z nich jsou samotní psi. Chovná zvířata jsou v mnoha případech přetížena, štěňata se nezřídka rodí s vadami. Fenky, které plodí jednu generaci za druhou, po ukončení fertilního období majitel často opustí nebo zabije. Většina psů prodávaných na japonském trhu pochází právě z těchto chovných mlýnic.

V tokijské luxusní obchodní čtvrti Roppongi je živo i v noci. Využívají toho také majitelé obchodů se psy a mají otevřeno až do pěti do rána. V nasvícených skleněných klecích se choulí štěňátka a marně se pokoušejí usnout pod neonovými světly. Ženy procházející kolem klepou na sklo s nadšeným "kawaí" (hezoučký) a snaží se pejsky přimět k pohybu. Ačkoli obchod vypadá ponuře, cena je luxusní - za pejska se žádá v přepočtu 42 000 korun.

Noční podniky tohoto druhu leží v žaludku mnohým ochráncům přírody. Novozélanďanka Briar Simpsonová, která pracuje v největším japonském zvířecím útulku, říká, že to v těchto obchodech chodí takto: společnice na konci noci požádá přiopilého zákazníka, aby jí za její služby koupil pejska. Druhý den pak zvířátko putuje zpět do obchodu a majitel za ně ženě znovu zaplatí, samozřejmě, že už nikoli původní cenu. Vydělají oba.

Podle Simpsonové končí v útulku stále víc čistokrevných zvířat, která majitelé opustí. Pořizují si psy coby něco malého a roztomilého a jsou překvapeni, když zjistí, že jsou to stále jenom psi. Paní Horikošiová pouští svého pudla do vlastní postele, i když by měla mít se psy zkušenost. Když byla malá, chovali její rodiče dva velké psy a ani jeden z nich nesměl vstoupit do domu.

FOTO: Reuters

Autor: ČTK