Úprk z KLDR. "Jedla jsem trávu. Pak mě napadlo – chci umřít"

14.04. 09:30 | Autor: ČTK

Situace v Severní Koreji je opravdu vážná, lidé umírají hlady.

Severokorejské rakety svištící vzduchem. Vojáci pochodující s vysoko zvedanýma nohama v dokonalé souhře při přehlídkách v Pchjongjangu. Vysílání opěvující vůdce Kim Čong-una a napadající Spojené státy coby smrtelného nepřítele. Tyto obrázky Severní Koreje ze státních sdělovacích prostředků ukazují hrdou, silnou a soběstačnou zemi.

Jenže mimo propagandu a mimo hlavní město Pchjongjang existuje drsnější realita bídy, hladu a zoufalství, říkají přeběhlíci a další lidé obeznámení se situací, jejichž vzpomínky zaznamenal zpravodajský server CNN.

Severokorejský diktáror Kim Čong-un. "Moje rodina se rozhodla spáchat sebevraždu, protože jsme už tři dny neměli co jíst," říká jedna severokorejská emigrantka, která nyní žije v Soulu. "Rozhodli jsme se vyhladovět k smrti. Řekli jsme si - tak zemřeme. Ale pak jsme přece jen chtěli přežít. Prodala jsem domek za 30 kilogramů rýže."

Z KLDR utekla krátce poté, co k moci v loňském roce nastoupil Kim Čong-un. Totožnost nechce zveřejnit, protože její rodina v Severní Koreji zůstala. "Abych přežila, musela jsem jíst trávu. Lidi trhají trávu a listy a vaří si z nich polévku," dodala. Zprávy ze Severní Koreje naznačují, že ceny potravin se za poslední rok ztrojnásobily.

Podle zprávy OSN v roce 2012 trpělo více než 25 procent severokorejských dětí chronickou podvýživou a téměř třetina žen chudokrevností. Odhaduje se, že během hladomoru, který Severní Koreu postihl v 90. letech minulého století, zemřelo až 3,5 milionu lidí. Oficiální severokorejské údaje uvádějí 220 tisíc mrtvých.

Pchjongjang je sice impozantní, nicméně téměř prázdný. Většina Sevekorejců si nemůže dovolit bydlení ve městě. "Jedna z věcí, které mě skutečně překvapily, je to, jak prázdná ta země vypadá. Bylo mi řečeno, že jen 20 procent půdy v Severní Koreji je orná půda," řekl Stan Grant ze CNN po návratu ze zpravodajské cesty do KLDR v dubnu 2012. "A lidi se tam pohybují strašně pomalu. Někdy někoho zahlédnete, jak se šourá s motyčkou přes pole, jindy děti toulající se kolem silnice. A někdy lidi jenom stojí a hledí do prázdna."

Mimo hlavní město je bída tohoto národa doslova hmatatelná, říká průvodce pekingské cestovní kanceláře Koryo Tours Simon Cockerell, který do KLDR pravidelně vozí skupiny turistů.

"Čím dál se dostanete od Pchjongjangu, tím jednodušší oblečení lidi mají. A oni sami jsou menší," dodal. "Jako v kterékoli rozvojové zemi je i tady nejlepším místem k životu hlavní město. Platy jsou vyšší a lidé se mají lépe. Ale pak se vydáte do jiných měst, například do Čchongdžinu a Hamhungu, druhého a třetího největšího města v KLDR, a ty jsou viditelně mnohem ošuntělejší než Pchjongjang."