Unikátní starověké městečko zničí přehrada

27.05. 05:02 | Autor: Tomáš Vlach

Zdejší osídlení je staré 12 tisíc let. Městečko Hasankeyf na jihovýchodě Turecka zažilo mnohé starověké civilizace a dochovaly se v něm unikátní památky. I přesto se ocitne na dně právě dostavované přehrady. Výzvy k zachování historického dědictví vláda ignoruje. Vodní dílo, "projekt národní hrdosti", je pro ni důležitější.

Hasankeyf jsem objevil v polovině 90. let, zaujalo mě městečko ve skalnatém údolí řeky Tigris a obrovské pilíře starého mostu z hlíny a kamení. Čněly vzhůru zvětralé erozí a vyvolávaly otázku, jaká je vlastně historie tohoto místa. Zjistit to tenkrát nebylo jednoduché, ale po chvíli vyptávání jsem se dozvěděl, že pozůstatek pilířů patřil kdysi k mostu, který tu stojí přinejmenším od dob starého Říma, a městečko má za sebou tisíce let starou historii.

Tenkrát ještě šlo bez problémů vyšplhat až ke staré pevnosti nebo prolézat místnostmi vykutanými ve skále. Stejně jako bylo možné zkoumat ruiny starých mešit a nahlédnout do mauzolea Zeynela Beye, s kupolovitou věžičkou typickou spíše pro Střední Asii. Uvnitř ležela hromada suti a všechny památky byly ve špatném stavu, bylo vidět, že se o ně nikdo příliš nestará. Hasankeyf byl poměrně neznámým místem, jež nepropagovaly turistické průvodce, a návštěvníci se tu objevovali jen zřídka, navíc tehdy bezpečnost na východě Turecka komplikovala guerillová válka mezi tureckou armádou a povstalci ze Strany kurdských pracujících (PKK). Hasankeyf neměl ani hotel a návštěvníci hodlající tu přenocovat se museli spolehnout na pohostinnost místních lidí.

Začátkem tisíciletí se konflikt s kurdskými povstalci uklidnil a to přineslo turistický ruch a modernizaci tureckého východu, kterou prosazovala Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) dnešního prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. V následující sezoně už přijely desetitisíce turistů a rychle jich přibývalo. Pod minaretem el-Rizk si podnikavci založili obchody se suvenýry, na břehu Tigridu otevřeli restaurace, ve dvou hotelech bylo možné přenocovat a strávit tu více času. Za rok sem přijelo na dva miliony návštěvníků. Nedávno ale přišel další zvrat. Úřady vyzvaly majitele krámků na bazaru, aby do června zavřeli své živnosti a přestěhovali se do nově vybudovaného města na kopci za městem. Do dvou let by pak Hasankeyf měla zaplavit voda z přehrady Ilisu, monumentálního díla se 135 metrů vysokou hrází a vodní plochou 313 kilometrů čtverečních.

Stěhujte se na kopec

"Voda bude na úrovni vršku minaretu," ukazuje směrem nahoru Arif, majitel krámku se suvenýry. Místo, kde stojíme, se ocitne asi dvacet metrů pod hladinou, koryto řeky má být asi v sedmdesátimetrové hloubce. "Nařídili nám, abychom do června bazar vyklidili a krámky zavřeli. Ale kdyby nám dali alespoň nějakou kompenzaci, náhradní práci, peníze..." vrtí hlavou obchodník. "Místo toho nám řekli: Přestěhujte se do nového Hasankeyfu, který se staví na kopci, a přeorientujte se na vodní sporty. To si dělají legraci?"

Sám přitom skoro bezmezně uctívá prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Fascinuje ho, že tady na východě země konkrétními činy zlepšil život běžných lidí. "Když jsem před dvaceti lety vezl matku do nemocnice, musel jsem ji vzít na záda a jít na autobus. Dnes přijede sanitka. Věřili byste tomu?" kroutí hlavou. V záležitostech ohledně přehrady ale vidí problém v Erdoğanově okolí. "Obklopil se špatnými lidmi, kteří nás nechtějí vyslyšet, a proto to tak všechno dopadá," dodává.

Obyvatele příkaz uzavřít tržnici rozčílil natolik, že se odhodlali protestovat. "Zdůrazňovali jsme, že jde o pokojný protest. Měli jsme turecké vlajky a transparent s nápisem: Pane prezidente, pomozte nám," vzpomíná Arif. "Na začátku jsme drželi minutu ticha za turecké vojáky padlé v boji. Stejně nám pak policie nařídila, abychom se rozešli, že je výjimečný stav a protesty jsou zakázány. Namítali jsme, že jen chceme, aby nás někdo vyslyšel, ale marně. Začali na nás stříkat vodu a pouštět slzný plyn," říká. Protest měl ale nakonec úspěch, přijeli prý činitelé z Ankary a slíbili, že se Hasankeyfským pokusí jejich úděl ulehčit.

Dnešních něco přes tři tisíce obyvatel Hasankeyfu patří mezi 61 620 lidí ze 199 měst a obcí, kteří budou muset přestěhovat své byty nebo podnikání. Přitom se nedá říct, že by je stát nechal ve štychu. Ti, kdo měli pozemky v oblasti plánovaného zatopení, dostali slušné kompenzace, někteří z nich v přepočtu až deset milionů korun. V novém Hasankeyfu stavební čety dokončují 710 bytů a domků pro přesídlené obyvatele. Vzniknout má deset tisíc nových pracovních míst. Na tyto výhody ale nedosáhnou všichni, omezený nárok na pomoc mají například ti, kteří v Hasankeyfu nemají trvalé bydliště nebo se nestihli oženit.

Stavba národní hrdosti

"Lidé z Hasankeyfu udělali ohromnou službu okolnímu světu, že tuto tisíciletou památku hlídali a udržovali. Teď, když z toho mohou ekonomicky profitovat, se musejí stěhovat pryč," říká Američan John Crofoot. Ve městě žije už šest let a je spoluzakladatelem sdružení Záležitosti Hasankeyfu (Hasankeyf Matters), které se snaží upozorňovat svět na situaci mizejícího města. Proti destrukci dvou významných památek na jihovýchodě Turecka, Hasankeyfu a starého města Sur v Diyarbakiru, z jedné třetiny zničeného při potlačování kurdského povstání v březnu 2016, protestovali například 28. dubna lidé ve třiceti městech světa.

Kontroverze kolem přehrady Ilisu už v minulosti donutily ukončit spolupráci řadu zahraničních partnerů. V roce 2000 se na tehdy ještě rozpracovaném projektu odmítla podílet britská vláda, v prosinci 2008 exportní agentury Německa, Rakouska a Švýcarska odvolaly podporu poté, co turecká vláda odmítla splnit 153 standardů ohledně ochrany životního prostředí. V červenci 2009 své garance projektu stáhly tři velké světové banky - Société Générale, UniCredit a DekaBank. "Nepotřebujeme od nikoho žádné peníze. Tu přehradu dokončíme, ať to stojí, co to stojí," reagoval na to Veysel Eroğlu, tehdejší ministr lesnictví a životního prostředí. Ilisu označil za "projekt národní hrdosti" a náklady ve výši v přepočtu asi 28 miliard korun na sebe vzaly turecké banky. V roce 2013 pak na podnět odpůrců stavby ústavní soud nařídil pozastavit práce. Po vyhotovení environmentální studie ale konstatoval, že rozhodování o stavbě přehrady je čistě v kompetenci státu.

Projekt přehrady Ilisu Turecko rozpracovává už od roku 1954, základní kámen 135 metrů vysoké hráze byl ale položen v roce 2006 za vlády AKP tehdejšího premiéra Erdoğana. Řadí se tak k projektům typu obřího mezinárodního letiště v Istanbulu, druhého průplavu přes Bospor či různých tunelů a mostů, kam dnešní Erdoğanovo Turecko investuje miliardy. Cílem je nejen modernizovat zemi, ale také ukázat sílu tureckého národa. Hrstka zbylých nezávislých či opozičních novinářů píše o tom, že určitý podíl z těchto staveb zůstává pod prsty straně AKP a jejím politikům. Skutečný efekt přehrady totiž nijak zázračný nebude. Když pomineme zavlažování a již zmíněné plány rozvíjet turistiku, elektrárna bude mít výkon 1200 megawattů, tedy jen o něco málo více než jeden reaktor českého Temelína. Kurdští politici hovoří i o dalším zamýšleném efektu - přesídlit zdejší obyvatelstvo kurdského původu tak, aby nad ním úřady měly lepší kontrolu.

Místo turistů potápěči

Hasankeyf splňuje devět z deseti kritérií potřebných pro zařazení do registru památek UNESCO, ale turecká vláda o zápis oficiálně nepožádala. "Musíme to považovat za vnitřní záležitost členské země a UNESCO nemá mandát se do takových věcí vkládat," řekl německému rozhlasu Deutsche Welle mluvčí organizace Roni Amelan. Hasankeyf je přitom vyhlášen tureckou kulturní památkou a říci, že se k němu úřady chovají barbarsky, také nelze. Vláda schválila plán na přestěhování nejvýznačnějších monumentů na nové místo hned vedle dokončovaného nového Hasankeyfu. V budoucnu tam má vzniknout historický areál, kde budou stavby jedna vedle druhé jako v muzeu.

Už od loňského jara tu stojí mauzoleum Zeynela Beye, které sem na unikátním podvozku převezla nizozemská firma. Následovat by měly všechny další památky, jež převézt lze, včetně polorozbořené mešity Koç i nejvyššího minaretu el-Rizk. Kvůli jejich přesunu se už buduje speciální most a silnice, úsilí přesunout a zakonzervovat památky přijde v přepočtu na půl miliardy korun.

"Pracujeme i na pilířích historického mostu. Předtím, než ho zaplaví voda, ho chceme zpevnit," řekl agentuře Anadolu okresní hejtman Faruk Bülent Baygüven. Monumenty jsou podle něho rozděleny do dvou kategorií: do té první spadají ty, které se dají zachránit nebo je voda nezaplaví. Budou přestěhovány a opraveny. Ty zbylé mají být zakonzervovány tak, aby jejich zaplavení nezpůsobilo problémy a bylo možné je navštěvovat pod vodou: "Budou se tu pořádat organizované potápěčské výpravy," říká guvernér. "Mnoho lidí také nevěřilo, že budeme schopni přestěhovat mauzoleum Zeynela Beye," říká šéf Hasankeyfského kulturního fondu Ahmet Akdeniz: "Ještě se uvidí, jaký věhlas získají zaplavené monumenty a jeskyně. Jednou budeme proslulí jako ráj potápěčské turistiky," dodává.

Od Mezopotámie k Osmanům

Hasankeyf přečkal množství různých civilizací, stalo se tak díky strategicky výhodné poloze na řece Tigris a na stezce spojující Anatolii a Evropu s bohatě rozvinutou Mezopotámií. Pod jménem Ilnsura byl severní výspou starověké Mezopotámie, v dobách římské říše se jmenoval Ciphas a byl pevností na neklidné hranici s Persií. Už z této doby pocházejí první zmínky o mostu přes Tigris a sami turečtí činitelé ho někdy označují jako římský most. Prokázáno ale bylo jen to, že ruiny pocházejí z roku 1116 našeho letopočtu. Současný název je odvozen od arabského Hisn Kayf, který město získalo zřejmě v 7. století během arabských vpádů (H. is. n Kayfa, pevnost na skále). Arménští kronikáři ho ale zaznamenali pod středověkým názvem Harsenkev, v prastarých skalních jeskyních žila i křesťanská populace. Dochované památky pocházejí z jednoho z posledních zlatých věků Hasankeyfu za dynastií Artukidů a Ajúbidů v raném středověku. Vládnoucí Turkmeni se snažili vzdorovat osmanskému sultánovi. V bitvě u Erzincanu v srpnu 1473 například padl Zeynel Bey, syn vládce Uzuna Hasana. Dodnes se zachovalo bojovníkovo mauzoleum, které je pro tamní oblast architektonicky netypické. Za Osmanů už město ztrácelo na významu, reformy turecké republiky po první světové válce ho přejmenovaly na Hasankeyf.

Autor je editorem Českého rozhlasu - Radiožurnálu

Foto: ČTK/AP

Autor: Tomáš Vlach