Třicet let od havárie v Bhópálu. Nemocných přibývá, jedy unikají

02.12. 19:10 | Autor: ČTK

Připomínka obětí tragédie. V Bhópálu se od katastrofy rodí velký počet postižených dětí.

Za největší chemickou katastrofu v dějinách bývá označován únik plynů z pobočky amerického koncernu Union Carbide v indickém Bhópálu. Neštěstí, k němuž došlo před 30 lety, v noci z 2. na 3. prosince 1984, a za něž bylo teprve v červnu 2010 odsouzeno prvních osm lidí, si bezprostředně a během prvního týdne vyžádalo na 8000 obětí a dalších asi 15 tisíc lidí zemřelo v následujících letech. Následky otravy trpí přes 100 tisíc lidí a další nemocní přibývají - místo někdejší továrny na pesticidy totiž dodnes není vyčištěno, takže z něj i nadále unikají jedy do půdy a podzemní vody.

"Opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat, zvraceli jsme krev, lidé padali mrtví k zemi," vzpomínají přeživší na noc, kdy bhópálská továrna vychrlila mrak jedovatých plynů nad milionové město. Nikdo nevěděl, co se děje, a tak lidé vybíhali do ulic. Přitom stovkám z nich mohla zachránit život rada: zůstat v domě, utěsnit okna a dýchat přes namočený hadr. Vedení chemičky navíc zprvu tvrdilo, že jde jen o látku podobnou slznému plynu.

V ulicích zůstalo několik tisíc mrtvých: podle Union Carbide zemřelo do prvního týdne po havárii 3800 lidí, ti, co mrtvé sváželi, ale mluví až o 15 tisíc. Umírněné odhady se pohybují okolo 8000 mrtvých během prvního týdne.

Areál továrny. Další tisíce zemřely na následky otravy v následujících letech, řada lidí oslepla či onemocněla rakovinou, matkám se začaly rodit postižené děti.

Ani nemocnice, v nichž ošetřovali lidi s poleptanými sliznicemi, po havárii nevěděly, jaký plyn unikl. Až později vyšlo najevo, že do vzduchu se dostalo 40 tun methyl-isokyanátu.

Postupně vyplouvala na světlo další fakta. V době havárie nefungoval v továrně varovný systém a ani jedno z několika bezpečnostních zařízení. Jen chladící systém, který měl snižovat teplotu v nádrži s methyl-isokyanátem, mohl katastrofě zabránit, kdyby fungoval. Ve snaze ušetřit náklady zrušila také firma na nočních směnách odborný dozor. Vysoce rizikové bylo nestandardní (ale levnější) skladování nebezpečné látky v tak velkém tanku.

Největší podíl na neštěstí zřejmě nese firma Union Carbide, jejíž vedení zanedbalo bezpečnostní opatření v továrně, která už sice tehdy pesticidy nevyráběla, ale nebezpečné chemikálie skladovala. Svůj díl viny ovšem nese i indická vláda, které byla akcionářem firmy Union Carbide India Limited (UCIL), jež závod v roce 1970 v Bhópálu postavila a provozovala.

Protest proti někdejšímu šéfovi Union Carbide Warrenu Andersonovi z roku 2010. Ze zodpovědnosti za následky neštěstí se Union Carbide podle některých vyvázala tím, že v roce 1989 zaplatila indické vládě jednorázovou částku 470 milionů dolarů. Za průtahy s jejím vyplácením obětem bývá indická vláda stále kritizována. Záhy po neštěstí byl obviněn z vraždy a vzat v Indii do vazby tehdejší šéf americké firmy Warren Anderson (89), který po propuštění na kauci odjel do USA a k soudu už se nedostavil. V létě 2009 byl na něj v Indii opět vydán zatykač a v červenci 2010 ho soud odsoudil.

Spory se vedou i o to, kdo z trosek továrny odstraní chemický odpad, který stále zamořuje okolí. Union Carbide totiž svůj podíl v UCIL v polovině 90. let prodala firmě McLeod Russel Ltd., která se stala součástí společnosti Eveready Industries India Ltd (EIIL). EIIL byla pronajímatelem osudného pozemku a údajně převzala pod dozorem indické vlády zodpovědnost za jeho vyčištění. V roce 1999 se majitelem stala firma Dow Chemical, která převzala veškeré pohledávky Union Carbide, kromě odpovědnosti za katastrofu.

Podle příbuzných obětí by firma Dow měla zaplatit osm miliard dolarů (165 miliard korun) jako kompenzaci rodinám postižených a vyčistit půdu a spodní vodu v okolí továrny. Podle Dow však je právně případ uzavřen od roku 1989, kdy se Union Carbide dohodla s indickou vládou na finanční kompenzaci. Další odpovědnost nyní dle Dow leží na státě Madhjapradéš, jemuž komplex patří.

Místo někdejší továrny na pesticidy totiž dodnes není vyčištěno. Bhópálskou katastrofu zdokumentoval, tehdy a znovu po 18 letech, slavný indický fotograf Raghu Ráj. Jeho černobílé fotografie obletěly svět a k vidění byly v roce 2004 i v Praze. Bhópálská tragédie se stala i námětem románu Zvířetovi lidé (česky 2009), jehož autor Indra Sinha našel pro hlavního hrdinu předobraz v jedné z obětí katastrofy. Jmenoval se Sunil a když odřezávali jeho oběšené tělo z trámu, měl na sobě tričko s nápisem: "No More Bhopals".

Stovky těch, kdo v roce 1984 katastrofu přežili, v červenci 2012 uspořádaly vlastní Bhópálskou speciální olympiádu. Všichni soutěžící, z nichž nejmladším bylo pět let, jsou od narození postižení, většinou mozkovou obrnou nebo mentální retardací.

Foto: ČTK/ZUMA/Stringer/DPA/AP

Autor: ČTK