Řádění islamistů v Iráku? Žádný div, vše k tomu směřovalo

12.06. 19:01 | Autor: ČTK , CNN

Poslední události v Iráku jsou dramatické, důležité a dost možná historické. Pro někoho ale nejsou překvapivé. Ozbrojenci, zřejmě z teroristické skupiny Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL), přemohli vládní síly a nyní kontrolují velkou část iráckého území. Ze statisíců lidí se přes noc stali uprchlíci.

Některé události, například pád Mosulu, byly nečekané a náhlé. Další okolnosti, jako napětí mezi muslimy z řad šíitů a sunnitů, přetrvávají desetiletí, ne-li staletí. Ale všechny tyto problémy se neobjevily zčistajasna. Již několik let odborníci předpovídají, že různé faktory - ať již zakořeněné v historii či podmíněné nedávným vývojem v regionu - mohou v Iráku vyvolat nestabilitu a násilí.

Na jaře 2003 při americké invazi již nebyla irácká armáda Saddáma Husajna tak početná jako před válkou v Perském zálivu v roce 1991, ale stále měla asi 430 tisíc vojáků a dalších 400 tisíc mužů v polovojenských jednotkách. Přesto Iráčané nebyli pro koaliční síly soupeřem.

Americká invaze z roku 2003 je zpětně hodnocena jako velká chyba. Poté, co byla irácká armáda poražena, tak ji americký správce Iráku Paul Bremer rozpustil. Stovky tisíc vojáků tak najednou přišly o práci. Nejhůře byli postiženi vojáci s hodností plukovníka a výš, kteří věděli nejvíce o strategii a taktice. Neměli totiž nárok na odstupné a nesměli pracovat pro novou vládu. Něco ale dělat museli.

Profesor Londýnské ekonomické škole (LSE) Fawaz Gerges odhaduje, že "stovky možná tisíce zkušených velitelů Saddáma Husajna se připojily k ISIL." To znamená, že tyto vzbouřenecké síly, i když je tvoří také bojovníci ze zahraničí, jsou vycvičeny a dobře Irák znají. A jejich vůdci jsou možná lépe zorganizovaní, mají lepší smysl pro strategii a jsou lepší v boji než mnozí v irácké armádě.

"ISIL to v zásadě umožnilo získat schopnosti a motivaci, stejně jako velitelskou strukturu," řekl Gerges. "Je to miniarmáda bojující v Iráku i v Sýrii."

ISIL nejen bojuje, ale i vyhrává. Jednou z příčin je úspěch v Sýrii po roce 2011, kdy v zemi začala občanská válka. Při obsazování území tam získávala nové členy a zkušenosti a také miliony dolarů a palebnou sílu.

Terorista z ISIL. Ramzy Mardini z Atlantické rady, hovoří o "soustředěné snaze spojit Irák a Sýrii do jednoho sektářského bojiště". Vývoj v Sýrii podle něj vdechl "nový život násilnému extremismu v Iráku a posílil sebevědomí" povstalců.

Chalífat ze Sýrie a Iráku

"Navíc mají plán," dodává Nic Robertson ze CNN s odkazem na cíl ISIL vytvořit chalífát, tedy islámský stát, které by zahrnoval Irák a Sýrii. Podle něj nyní ISIL tento plán naplňuje.

Britský ministr zahraničí William Hague souhlasí, že konflikt v Sýrii negativně ovlivnil další země, například Irák. To je také jedním z hlavních důvodů, proč je podle něj nezbytné dosáhnout dohody v Sýrii, i když ani ta vše nevyřeší. "Také v Iráku ... je třeba dosáhnout politického pokroku, aby irácká vláda mohla účinně na tento vývoj reagovat."

"Politickým pokrokem" Hague zřejmě myslí překonání náboženského rozdělení, které určuje politiku a vládu v Iráku. Premiér Núrí Málikí je šíita. A v Iráku menšinoví sunnité se cítí opomíjeni.

Největší chybou po svržení Saddáma Husajna bylo podle Mardiniho to, že se usmíření nepřikládal větší význam.

Premiér Malíkí má na současné situaci také zásluhu. Americký velvyslanec v Iráku v letech 2010 až 2012 James Jeffrey si nemyslí, že se vztahy mezi iráckými šíity a sunnity musely vyhrotit do dnešní podoby. Podle něj "se sunnité obecně ztotožnili s novým Irákem". Sloužili v armádě, někteří i jako generálové.

Ale v posledních letech se vztahy začaly zhoršovat. Jeffrey připomíná vývoj v Sýrii, problémy irácké armády a fakt, že vláda i armáda jsou stále více nábožensky rozděleny. "Odehrála se otřesná politická kampaň proti sunnitům ... A jednoduše bylo jen minimum snah přibrat sunnity do vlády," řekl.

Sektářské napětí se již delší dobu projevuje násilnostmi. Loni bylo zabito kolem 8000 civilistů a rok 2013 byl podle OSN pro civilisty nejkrvavější od roku 2008.

Násilí ale není jediný problém, jde i o důvěru. Někteří sunnité Málikího a jeho vládu hluboce nesnášejí. A ISIL se toho snaží využít, vysvětluje Gerges. ISIL podle něj získal v sunnitské komunitě základnu, což jí umožnilo rychle získat na síle a přitáhnout nové členy.

Drsní i na al-Kajdu

"Sunnité nechtějí být ovládání ISIL, tím si prošli v roce 2004," říká Jeffrey. "Ale právě tak jsou znechuceni iráckou vládou v Bagdádu."

Irácká armáda na současnou situaci nestačí. Civilisté se zapisují, aby mohli islamistům čelit sami. Jak je tedy možné zabránit skupině, které se kvůli brutálním akcím v Sýrii zřekla i al-Kajda, převzít vládu nad Irákem? Podle Jeffreyho by amnestie pro některé povstalce nebo vláda národní jednoty celkovou dynamiku nijak podstatně nezměnila. Situaci by podle něj mohla změnit vojenská intervence Turecka (motivovaná zeměpisnou blízkostí a faktem, že ozbrojenci zajali v Mosulu turecké občany) nebo Íránu (jako šíitská země je přirozeným spojencem Málikího).

Mohla by samozřejmě jednat i americká armáda. Irácká vláda by podle nejmenovaného amerického představitele souhlasila s americkými leteckými údery proti povstalcům. Nic ale nenaznačuje, že by americké jednotky v dohledné době v Iráku opět bojovaly. Bez intervence další země je záchrana Iráku v rukou jeho armády a vlády.

Bude na takový úkol stačit? Poslední vývoj není nijak povzbuzující. Podle svědků iráčtí vojáci masově opouštěli v Mosulu svá stanoviště a někteří z nich odhazovali zbraně a svlékali uniformy.