Před dvaceti lety začala válka v přímém přenosu

16.01. 16:00 | Autor: - red -, DPA, ČTK

Americké letouny F-16 nad hořícími ropnými poli Kuvajtu.

Obyvatelé malého emirátu Kuvajt jsou slavnostně naladěni. Velkou oslavou si začátkem týdne připomenou 20. výročí zahájení operace Pouštní bouře, která skončila 28. února 1991 osvobozením jejich země a porážkou iráckého agresora. Vzpomínka na obsazení jejich země iráckými jednotkami v srpnu 1990 a na sedm následujících měsíců, během nichž Iráčané v Kuvajtu vesměs běsnili jako barbaři, v paměti obyvatel ropné monarchie dodnes stěží vybledla.

Dodnes ovšem přetrvává i podprahová vzájemná zaujatost mezi těmi Kuvajťany, kteří tehdy ze země uprchli, a těmi, kteří v ní zůstali. Uprchlíci sledovali průběh války pohodlně z evropských hotelů v televizi. Zapomenuty nejsou ani záběry kuvajtských žen, které v módních kožiších demonstrovaly za ukončení okupace před budovou OSN v Ženevě. Kuvajťany, kteří svou vlast opustit nechtěli nebo nemohli, Iráčané naproti tomu dlouhé měsíce týrali.

Emocionální rány se dodnes nezhojily. Až loni v prosinci se delegace z Kuvajtu vypravila do Iráku, aby v hromadném hrobě v jihoirácké provincii Zikár pátrala po ostatcích Kuvajťanů, kteří zmizeli za války.

Bush senior u amerických vojáků v Saúdské Arábii roku 1990. Historka o iráckých vojácích, kteří údajně vyhazovali nemluvňata z inkubátorů, se dodatečně ukázala jako propagandistická lež, kterou pustila do oběhu dcera jistého kuvajtského velvyslance.

Že tehdy v Kuvajtu docházelo ke znásilňování, mučení, svévolným popravám a loupežím, však nepopírají ani iráčtí vojáci, kteří se oné invaze zúčastnili.

Tento propad do barbarství je ovšem jen jedním z mnoha důvodů, proč lidé v Iráku dnes už nechtějí myslet na tuto válku, která patří k nejčernějším kapitolám éry exprezidenta Saddáma Husajna. Dalším je skutečnost, že koalice 34 států v čele s USA, která se zformovala k jeho osvobození, hnala irácké vojáky z Kuvajtu rychleji, než stačili utíkat.

Termín Matka všech bitev, který Saddám tehdy razil pro toto válečné tažení, zněl uším Iráčanů po zničující porážce jako výsměch.

Opuštěné irácké tanky v okolí Kuwait City. V srpnu 1990 irácká armáda víceméně zčista jasna vpadla na území malého souseda. Po pěti měsících bezúspěšných diplomatických snah OSN o odchod Iráčanů zahájili spojenci v noci na 17. ledna masivní bombardování.

Saddám odpověděl tím, že dal vypálit rakety Scud na Izrael a Saúdskou Arábii, ty však nadělaly jen malou škodu. Irácká armáda - a to věděla i většina jejích generálů - byla vzhledem k vojenské převaze protivníků úplně bez šance.

Když americké jednotky 24. února zahájily pozemní ofenzivu, bylo mnoho Saddámových vojáků už natolik demoralizováno, že složili zbraně. O pár dnů později byl Kuvajt zase svobodný.

Spojenci pronikli až na irácké území. Americký prezident George Bush starší se však tehdy zalekl zbavení Saddáma moci vojenskými prostředky. Vyzval sice Iráčany, aby diktátora svrhli, ale když v březnu propuklo spontánní povstání šíitů na jihu Iráku a později i Kurdů na severu, Američané a další spojenci víceméně nečinně přihlíželi. Arabští spojenci USA před operací Pouštní bouře. Převážně sunnitští Saddámovi stoupenci v tajné službě, vládní straně a armádě povstalce zmasakrovali. Kolik lidí bylo v Iráku mezi lednem a dubnem 1991 zabito spojeneckými vojáky nebo iráckou armádou, dodnes nikdo přesně neví. Jisté je jen to, že většina masových hrobů v Iráku pochází z roku 1991. Mrtvá těla byla po americké invazi z roku 2003 za vlády Bushova syna, George Waltera Bushe, vyzdvižena a pohřbena na hřbitovech.

Dnes se vztahy mezi Irákem a Kuvajtem poněkud znormalizovaly, nejsou ale nijak zvlášť vřelé. Kuvajt po čerstvém incidentu údajně dokonce pomýšlí na silnější zajištění hranice s iráckým sousedem. V pondělí prý iráčtí rybáři narušili kuvajtské výsostné vody a zabili jednoho vojáka kuvajtské pobřežní stráže.

Základní údaje o operaci Pouštní bouře

Iráckou invazi do Kuvajtu v srpnu 1990 odsoudil prakticky celý svět. USA se poté podařilo dát dohromady koalici mnoha desítek zemí, která během války v Perském zálivu v lednu a únoru 1991 vyhnala Irák po sedmi měsících z Kuvajtu. Operace Pouštní bouře, jedna z největších vojenských konfrontací od druhé světové války, někdy nazývaná první válka "v přímém televizním přenosu", začala před 20 lety, 17. ledna 1991. Kuvajt byl osvobozen 28. února, irácký diktátor Saddám Husajn však svržen nebyl. Odstranit se ho podařilo až 13 let poté během americko-britské invaze do Iráku na jaře 2003.

    Doba trvání: Operace Pouštní bouře trvala 43 dní (17. ledna - 28. února 1991; zhruba 1014 hodin), pozemní ofenziva začala 39. den války.
    Oběti: Válka si vyžádala přes 150 tisíc obětí (podle vojenského historika Geoffreyho Regana údajně zahynulo jen asi 53 tisíc lidí), z toho asi 110 tisíc iráckých vojáků, na 40 tisíc iráckých civilistů a přes 340 vojáků spojeneckých sil.

    Zajatci: Zajato bylo přes 60 tisíc iráckých vojáků, spojenci hlásili několik desítek zajatých.
    Uprchlíci: Válka vyhnala z domovů údajně na milion osob.
    Počty vojáků: Protiirácká koalice měla 690 tisíc vojáků, z toho 425 000 amerických a 265 tisíc vojáků z dalších spojeneckých zemí. Irák disponoval v jižní části Iráku a v okupovaném Kuvajtu 545 tisíci vojáků (podle Regana měl jen 260 tisíc mužů).
    Koalice: V protiirácké koalici bylo celkem 34 zemí. Irák podporovaly Jordánsko, Palestinci, Alžírsko, Tunisko, Súdán, Jemen a Mauritánie.
    Ztráty vojenské techniky: Spojenci přišli o 49 letadel a vrtulníků. Irák o 240 letadel a vrtulníků, na 4000 tanků, 2400 obrněných transportérů, 2600 děl a 19 válečných lodí.
    Vypálené střely a shozené bomby: Spojenci provedli na Irák asi 100 000 leteckých útoků a shodily 88 500 tun bomb. Irák vypálil 39 raket Scud na Izrael a další na Saúdskou Arábii (jedna raketa Scud zabila v únoru 1991 v Chubaru 27 Američanů).
    Největší omyly: Při spojeneckém bombardování betonového krytu v centru Bagdádu zahynulo 13. února asi 314 lidí. Washington prohlásil, že cílem bylo vojenské zařízení, podle Bagdádu šlo o civilní úkryt.
    Novináři: Zahynuli čtyři novináři. Ani jeden nezemřel kvůli bojům, všichni při chaosu po zahájení odsunu spojeneckých sil.
    Ekologie: Irák zapálil v Kuvajtu 732 ropných vrtů, což vyprovokovalo ekologickou katastrofu. Vypuštěno bylo přes 11 milionů barelů ropy (asi 1,5 milionu tun ropy), ropná skvrna pokryla plochu nejméně 600 kilometrů čtverečních. Nejméně čtvrtina kuvajtské pouště byla zamořena, všechny chráněné přírodní oblasti byly poškozeny. Ropa usmrtila nejméně 30 tisíc přezimujících mořských ptáků.
    Náklady na válku: Náklady činily podle USA 61 miliard dolarů (podle jiných údajů až 71 miliard USD). Z toho více než 53 miliard pokryly jiné země: Kuvajt, Saúdská Arábie a státy Perského zálivu poskytly 36 miliard, Německo a Japonsko dohromady 16 miliard. Škody v Iráku se odhadovaly na 200 miliard dolarů na infrastruktuře a 60 miliard USD v Kuvajtu.