Potomci rebelů z Bounty se bouří proti australské vládě

14.11. 06:00 | Autor: - bro -

Jako bydliště potomků vzbouřenců ze slavné lodi Jeho Veličenstva Bounty jsou obvykle zmiňovány Pitcairnovy ostrovy. Větší počet jich ale žije na ostrově Norfolk - vnějším teritoriu Austrálie. A svou krev zřejmě nezapřou. V současné době se ostře bouří proti plánu Canberry zrušit autonomii území.

Příběh vzpoury na Bounty je dobře známý. Poté co se zastupující poručík Fletcher Christian 28. dubna 1789 na cestě z tahitského ráje postavil poručíkovi Williamu Blighovi a vysadil ho s jemu loajálními členy posádky do člunu, odplul zpět na Tahiti, kde část mužů zůstala, a následně na Pitcairnovy ostrovy, aby ho Britové nenašli.

Vzpoura na Bounty. Na ostrově Pitcairn vydrželi potomci Fletchera a jeho druhů do roku 1856, kdy ho museli kvůli rozrůstající se populaci opustit. V tu dobu to bylo 193 obyvatel. Bylo jim umožněno přesídlení právě na Norfolk, na kterém zůstali všichni kromě 16 lidí, kteří se vrátili na Pitcairn.

Norfolk byl bývalou vězeňskou kolonií a nově příchozí tak mohli využívat již existující stavby. V roce 1901 po vzniku Australského společenství se sopečný ostrov ocitl pod jeho jurisdikcí. Počet obyvatel postupně rostl (usazovali se zde i námořníci z velrybářských lodí) a dnes podle oficiálních čísel mírně přesahuje dva tisíce. Zhruba polovina z nich má přitom za předky členy posádky Bounty.

V roce 1979 byla Norfolku, jehož symbolem je endemit blahočet ztepilý, poskytnuta autonomie, na jejímž základě si místní volí vlastní devítičlenný parlament. Australské vládě se však současný stav stále více zajídá.

Norfolčany nedávno rozhořčil požadavek Canberry týkající se státní hymny. Nelíbí se jim, že by měli místo britské God Save the Queen používat tu australskou Advance Australia Fair, kterou v zemi klokanů přijali před třemi desetiletími. A místní na tradice dají - 8. červen, den připlutí z Pitcairnu, stále slaví jako státní svátek.

Půtky ohledně hymny jsou však ničím ve srovnání s plánem současné australské vlády Tonyho Abbotta zrušit celou autonomii. Norfolský zákonodárný sbor by podle ní mohl být zrušen už příští rok. Rozčiluje ji, že místní mají tuto výhodu a přitom jsou závislí na vládní finanční pomoci.

Na vlajce Norfolku se vyjímá jehličnan blahočet ztepilý. "Něco se musí změnit. Je to naprosto neudržitelné," řekl příslušný ministr Jamie Briggs pro ABC News.

Norfolský premiér Lisle Snell tvrdí, že v případě zrušení autonomie by byl ostrov spravován podle starých koloniálních způsobů a místní obyvatelé by neměli jak promlouvat do důležitých otázek.

Norfolk je nicméně prakticky v bankrotu. Australské vládě dluží v přepočtu asi 210 milionů korun. Má přitom jen málo možností, jak své příjmy zvýšit. Je značně závislý na cestovním ruchu, který však v posledních letech uvadá. Jako příčina bývají uváděny nedostatečné služby pro návštěvníky. Několik místních podniků zkrachovalo a hodně obyvatel ostrov opouští. Ve skutečnosti tu tak přebývá jen něco přes polovinu udávaného počtu lidí.

Odlehlý kus pevniny si svůj styl života bedlivě střeží. Do roku 1987 tu například neměli televizi a ještě před osmi lety mobilní telefony. Nenaleznete tu semafory, telefonní seznam je databází přezdívek a krávy či další domácí zvířata mají na silnicích přednost. Mezi lety 1893 a 2002 tu také nedošlo k žádné vraždě.