Perestrojka pod pláštěm kultu osobnosti

18.05. 05:45 | Autor: David Jareš

Severní Korea se mění, obyvatele více než ideály komunismu zajímá vlastní život. Členství ve straně už netáhne.

Tříhodinový projev vůdce, posílení jeho moci a na čtyři dny zastavený provoz v zemi. Minulý týden 3400 delegátů čtyřdenního sjezdu severokorejské komunistické Dělnické strany zvolilo Kim Čong-una předsedou partaje. Byl to jediný volný vrcholný titul, který pro něj zbýval, protože od stranické konference v roce 2012 je jeho otec Kim Čong-il "věčným generálním tajemníkem" a jeho děd Kim Ir-sen "věčným vůdcem".

Může se to zdát jako málo důležitá hříčka, ale v totalitní KLDR to má velký význam. Současný vládce země je třetí v řadě a nemá přirozenou autoritu jako jeho předchůdci. "Mladí lidé se už otevřeně smějí, když se po nich vyžaduje dobrovolné vyjádření jejich loajality k režimu. Neberou vážně historky, jak se Kim Čong-un naučil ve třech letech střílet, už ho považují za normální lidskou bytost," uvádí výpověď jednoho Severokorejce jihokorejský server Daily NK, který monitoruje situaci u severního souseda. Všechna svědectví jsou kvůli bezpečnosti důsledně anonymní.

Revoluční dynastie

Kim Ir-sen měl charismatickou moc vyplývající z jeho role "osvoboditele" a zakladatele země. Jeho syn Kim Čong-il ji zdědil tím, že se podle legendy narodil na hoře Pektu, kde právě tehdy jeho otec partyzánským bojem vlast osvobozoval. "Takový 'logický mandát nebes' současný mladý vůdce Kim Čong-un samozřejmě nemůže mít, a tak se jeho autoritě různě pomáhá. Často se teď například v superlativech mluví o 'revoluční pokrevní linii hory Pektu'," vysvětluje Jana Hajzlerová, ředitelka Česko-korejské společnosti.

Tím více potřebuje Kim Čong-un svou autoritu posílit. Na sjezdu šlo o upevnění a konsolidaci jeho moci. Jeho tříhodinový projev severokorejská televize vysílala opakovaně celkem 27 hodin a zaměstnanci museli v práci povinně sledovat vysílání ze sjezdu.

Řady delegátů na sjezdu vypadaly jako naklonované v počítači, režie byla dokonalá, aby 7. sjezd strany, první po 36 letech, dopadl podle všech očekávání. Zvenčí vypadá Severní Korea jako nehybný relikt minulosti, zvláštní rezervace, kde přežívá zřejmě nejtvrdší diktatura současnosti.

Strana už není matka

Ale i zde se poměry mění. Komunisté ovládají část poloostrova, která byla před rozdělením území nejrozvinutější ekonomikou na asijské pevnině a až do osmdesátých let stát prosperoval v rámci socialistického tábora. Souběh rozpadu sovětského bloku, geopolitických změn v devadesátých letech a přírodních katastrof způsobil kolaps severokorejské ekonomiky a vláda a strana ztratily svou nezpochybnitelnou autoritu.

"V minulosti byla Dělnická strana mateřská všeobjímající instituce, nikoho by ani nenapadlo, že by bez ní byla možná prosperita. Ale nyní její prestiž a autorita upadá do té míry, že lidé odmítají nabízené členství. Lidé už o ně nestojí, jejich vlastní život je pro ně mnohem důležitější," uvádí jihokorejský server Daily NK výpověď jiného Severokorejce.

"Generace vyrůstající v devadesátých letech se naučila, že se o sebe musí postarat sama, a rozjelo se zakázané, ale v podstatě nezbytné soukromé obchodování na černých trzích, o kterých se dnes domníváme, že tvoří až třetinu celé ekonomiky," potvrzuje změny Hajzlerová.

Podnikání zákony KLDR sice neumožňují, ale existují způsoby "kreativního ekonomického řízení", které v podstatě kombinují podnikání jednotlivců se státem organizovaným hospodařením ve velmi úzké spolupráci se stranou. Jinými slovy, manažeři státních firem si je řídí podle svého, neprivatizují firmy, ale křesla ve vedení. Podmínkou je, aby podniky fungovaly, a loajalita k režimu.

Reforma - zakázané slovo

Vzdáleně se to podobá čínské cestě ekonomických reforem, jenže slovo reforma je v KLDR tabu. "Otevřeně se nepřiznává, že by se něco měnilo. Znamenalo by to totiž přiznat, že ideály zakladatelů byly mylné. Takový revizionismus je neslučitelný se vztahem naprosté oddanosti a nekritického obdivovaní, který lid k vůdcům díky důslednému vštěpování chová," vysvětluje Hajzlerová. Zdá se, že pod tlakem okolností se strana rozhodla k pozvolným změnám při zachování tváře svých milovaných vůdců, ale pomalu bude opouštět jejich doktríny čučche (Kim Ir-senovo učení absolutní soběstačnosti, mix neokonfucianismu, maoismu a stalinismu) nebo songun (Kim Čong-ilova teorie, že "armáda je na prvním místě").

Kult osobnosti v kombinaci s pragmatičtější politikou tak možná nahrazuje přísnou ideologii minulých desetiletí. Hodnotit situaci v KLDR je však krajně obtížné, země je izolovaná a informace o sobě důsledně tají. Je proto velmi málo přímých zdrojů informací, nezávislé pocházejí v podstatě ze svědectví uprchlíků, která nemusejí být vždy přesná.

Sjezd, přestože se konal po skoro čtyřiceti letech, nenavštívily žádné delegace ze spřátelených zemí, akreditovaní novináři ze zahraničí pozvaní na sjezd na něj nakonec neměli přístup. Týmu BBC stačilo k vyhoštění pouhé zpochybnění, zda předváděné nemocnice, byty či továrny jsou autentické, nebo pouhá fasáda. Po výslechu museli podepsat omluvné prohlášení, dostali zákaz vstupu do země a odletěli do Číny.

První bude lid, ne armáda

Nikdo spolehlivě neví, jaký vliv mají například informace z vnějšího světa, ke kterým se obyvatelstvo dostane díky technologickému pokroku mnohem častěji než dříve. "Nezdá se ale, že by to podrývalo autoritu režimu nějakým zásadním způsobem," podotýká Hajzlerová.

Vládnoucí komunisté drží moc dovnitř pomocí represivního režimu, navenek strašením nukleárními zbraněmi. Ani na sjezdu neporušili svůj závazek, že nepoužijí jaderné zbraně jako první, podle Kima "chtějí být odpovědnou jadernou zemí".

Přes silácké výroky vedení lze vývoj v KLDR - zčásti připomínající Gorbačovovu "perestrojku" v SSSR v druhé polovině 80. let minulého století - považovat spíše za pozitivní. "Oproti armádu upřednostňujícímu Kim Čong-ilovi je to návrat zpět k šedesátým a sedmdesátým létům vlády Kim Il-songa (neboli Kim Ir-sena, pozn. red.) a politikám orientovaným více na potřeby lidu, byť si to při pohledu našima očima na totalitní kontrolu osobního života i myšlení v KLDR nechceme moc připustit," hodnotí vývoj Jana Hajzlerová.

Foto: ČTK/AP

Autor: David Jareš