Na rozdíl od EU se Austrálie s ilegálními imigranty moc nepáře

19.10. 19:35 | Autor: - pp -

Australané si pečlivě chání své pobřeží před ilegály.

Zatímco v Evropě má část politiků a dobrodinců při pohledu na tragédie ilegálních běženců ve Středozemním moři téměř sklony k sebemrskačství a šlesvicko-holštýnský ministr vnitra dokonce vyzval německé spoluobčany, aby si brali uprchlíky k sobě domů, zaujímá Austrálie poněkud odlišnější postoj. Leckomu se může zdát tvrdý až nelidský, ale podle jiných správně reaguje na měnící se podmínky a různá nebezpečí ve světě. To se týká také hrozeb, jež představuje islám.

Austrálie pod vedením svého konzervativního premiéra Tonyho Abbotta mění krok za krokem pravidla přistěhovalectví a přizpůsobuje je podmínkám současného světa. To znamená, že je restriktivně zostřuje.

Premiér Abbott v centrále velení operace na ochranu pobřeží. Poselství ilegálním přistěhovalcům, ekonomickým uprchlíkům a obecně chudákům, kteří touží po lepším životě v Austrálii, tak zní jasně: "Nemáš šanci!" Nemáš šanci, že se Austrálie stane tvým domovem.

Jasné poselství vychází z úst generálporučíka Anguse Campbella (viz video), který stojí v čele mise na ochranu pobřeží s názvem Operation Sovereign Borders.

Generál se k ožehavému tématu vyjadřuje i na speciálním videu. Na mnohé, kteří "mají srdce" pro své bližní a speciálně pro uprchlíky, při pohledu na šot padají mrákoty. Případně jimi cloumá vztek.

Australský kontinent je ohromný. Jeho plocha je přibližně 7,7 milionu kilometrů čtverečních, což z Austrálie dělá sedmou největší zemi na naší planetě. Hustota osídlení je přitom velmi nízká. Žije tam pouze 23 milionů lidí, takže na každého statisticky připadá plocha o rozloze zhruba třetiny kilometru čtverečního.

Bárky s nimiž ilegálové míří k australským břehům.

Míst pro další jedince tam je, alespoň zdánlivě, více než dost. Také pro ilegální uprchlíky. Vešly by se jich tam pohodlně ne miliony, ale desítky milionů. Australská vláda však takhle neuvažuje a sleduje jiné cíle, na rozdíl třeba od našich německých sousedů. Tam je s umisťováním rostoucího množství ilegálů takový problém, že se už objevily spekulace, že úřady začnou k jeho řešení zabavovat soukromý majetek občanů. A to nemluvíme o setrvalých, opakovaných snahách rozdělit uprchlické břímě rovnoměrněji mezi všechny členské země EU.

V Austrálii , zdá se, převládá ve vztahu k ilegálním imigrantům zdravý rozum. Ti, kdo by prosperující společnost s jejími stávajícími hodnotami nejraději otevřeli nekonečným přívalům běženců, nemají v Austrálii rozhodující slovo. Naštěstí.

Jako kontinent obklopený moři a oceány má Austrálie také hodně dlouhé pobřeží. Jen loni u něho přistálo na lodích asi 16 tisíc uprchlíků. Další tisíce se utopí při nebezpečné plavbě - slz za ně Australané uroní jen nepatrně. Běženci pocházejí nejčastěji ze zemí jako Afghánistán, Írán, Irák či Srí Lanka.

Aby australské úřady tyto nebezpečné plavby na mnohdy bídných plavidlech omezily, co nejvíce zneatraktivnily a zachránily tak současně hodně životů, nabraly v utečenecké politice restriktivní kurz.

Australští vojáci stavějí stany pro ilegály na ostrově Manus. Zprvu se začalo s tím, že se mořské cesty běženců směr Austrálie začaly blokovat. Vojenské námořnictvo tak před několika měsíci zastavilo loď se 157 ilegály z Indie a týdny ji nechalo houpat se na vlnách. Ve Středozemním moři, které se směrem do EU snaží každý den přeplout stovky ilegálů, většinou z Afriky, je to něco nepředstavitelného.

Tisíce hledačů azylu byly navíc umístěny ve stanových táborech na Papui-Nové Guineji nebo na malém ostrůvku Nauru., pokud možno co nejdále od australské pevniny. Vláda v Canbeře uzavřela se zmíněnými zeměmi potřebné dohody výhodné pro obě strany, což se, přirozeně, nelíbí humanitářům nejrůznějších barev. A proti této praxi opakovaně protestují.

Nicméně australská vláda poukazuje na to, že u uprchlíků jde o ilegální migranty, kteří se nevydali předepsanou cestou. Tedy podání žádosti o udělení azylu na australských ambasádách ve svých domovských zemích.

Afričtí běženci na italském ostrově Lampedusa. Aby opět a jasně potenciálním uprchlíkům ukázaly, o co jde, rozjely australské úřady kampaň No Way (V žádném případě). V rámci této akce vytiskly také letáky v sedmnácti jazycích a v různých zemích nechávají zveřejňovat inzeráty s příslušnými texty. Jejich poselství je jednoznačné: "Když k nám připlujete bez víza lodí, nesmíte v Austrálii zůstat. Z Austrálie si neuděláte svůj domov. To platí také pro děti bez doprovodu, vzdělané a odborné síly. Není výjimek!"

Zástupci tohoto velmi striktního postupu australské vlády mimo jiné argumentují, že ilegální běženci vyčerpávají kontingenty určené pro imigranty, kteří přicházejí do Austrálie zákonnou cestou. Ilegálové jejich možnosti omezují. To není správné ani spravedlivé.

Uprchlická problematika patří k nejsložitějších a nejcitlivějším věcem. To zažívá Evropa už desítky let. Nynější praxí, kdy se do EU valí zástupci nejrůznějších náboženství a kultur, si však unie pod sebou v delší perspektivě sama svým způsobem podřezává větev. Platí to hlavně pro islám.

Islámští řezníci uřezávající hlavy západním občanům se narodili a vyrostli v EU. Muslimská víra je kompatibilní se západní demokracií jen zčásti, stejně tak se přes veškeré úsilí nedaří vyznavače islámu do naší společnosti integrovat. Tento proces mnohde žalostně selhal a selhává. Příkladů je bezpočet. Islám představuje pro západní společnosti permanentní problém i nebezpečí.

Islámský stát (IS) není jen realitou Sýrie či Iráku, stát fanatických a krutých džihádistů je už i součástí EU. Dokládají to i stovky, tisíce mladých mužů, muslimů vyrostlých v Evropě, kteří v řadách IS bojují, svévolně popravují (také ženy i děti), mučí, znásilňují...

Tomu je třeba přizpůsobit i unijní imigrační politiku. Dnes už je pozdě.

Foto: ČTK/AP , australské ozbrojené síly

Autor: - pp -