Moderní gejša triumfuje v uzavřeném tradičním světě

28.04. 11:55 | Autor: Reuters

Právě před osmi lety byla Komomo typickou japonskou puberťačkou a žila v Pekingu. Proháněla se na kole po městě a o víkendech hrávala s kamarády kulečník. Teď je v japonském Kjótu gejšou, elegantní členkou staletí staré, nicméně zanikající profese "baviček" mužů, opěvovaných za krásu, zběhlost v tradičním tanci a hudbě a také duchaplnou konverzaci, jak uvádí agentura Reuters.

Na rozdíl od starých časů, kdy se dívky stávaly gejšami díky osobním konexím, podnikla třiadvacetiletá Komomo (Broskvička) první kroky na cestě k tomuto povolání prostřednictvím e-mailu. Komomo líčí v knížce esejí a fotografií s názvem Gejšina pouť autora Naojuki Okinoa, která vyjde v květnu, že nevěděla o vzdáleném a tajuplném světě gejš nic, dokud nenarazila na webovou stránku http://www.e-koito.com. Tu založila kjótská gejša Koito, která vede také instituci zvanou Okija (Dům gejš).

"Chtěla jsem vědět víc o vlastní zemi, a proto jsem si vybrala tenhle svět," svěřila se Komomo, oblečená ve formálním černém kimonu se širokou šerpou, tvář nalíčenou bílým make-upem s lehoučkým stínem červené u očí.

"Chtěla jsem studovat japonskou historii a zvyklosti jako součást svého každodenního života, nejen se příležitostně oblékat do kimona, ale nosit ho každý den a žít životem, jakým žily gejši za starých časů."

Zdálo se to ale nemožné - dokud neobjevila Koitinu webovou stránku, jednu z prvních, které vytvořila skutečná pracující gejša.

"Byla jsem tak rozrušená, že jsem Koito-san ihned napsala e-mail, svěřila se jí se svým snem stát se maiko - gejšou-učednicí, i s tím, že nevím, kde začít," říká Komomo.

Psaly si spolu tři roky, dokud Komomo nevychodila nižší střední školu. Vzepřela se rodičům, kteří si přáli, aby se vydala konvenčnější cestou - aby vystudovala na univerzitě a vdala se - a v 15 letech zamířila do Kjóta.

"Myslela jsem si, že nevydrží," říká Kimiko Nasu, matka Komomo, která přijela své jediné dítě navštívit. "Má silnou vůli."

Komomo se přestěhovala do Koitina Domu gejš v centru Kjóta. První týdny se učila zdravit lidi zdvořilými poklonami, oblékat kimono a mluvit měkkým kjótským dialektem.

"V prvním roce se mi zdálo, že mi neustále spílají," vzpomíná stěží 150 centimetrů vysoká Komomo. "Při večerních seancích nejsou povoleny žádné chyby a to člověk hned tak nezvládne. Musí se to stát běžnou součástí každodenního života, aby se gejša před hosty nedopustila něčeho nepatřičného."

Každý náročný den začíná lekcemi tance, zpěvu, čajového obřadu a hudby a od šesti večer do půlnoci pokračuje večírky, které představují hlavní náplň práce gejš. Vzhledem k tomu, že Komomo měla každé dva nebo tři měsíce pouze jediný den volna, zpočátku si stýskala po životě obyčejného teenagera, který si může zajít do kina, kdykoliv se mu zachce. Ale o tom, že to vzdá, uvažovala jen krátce během prvních dvou týdnů, kdy se jiná dívka rozhodla odejít.

V do detailu propracovaném kimonu s dlouhými rukávy a širokou šerpou se učila chodit, aniž by škobrtla nebo do někoho či něčeho narazila. Bylo to obtížné, zvláště při tanci.

Život Komomo v zámoří - narodila se v Mexiku, strávila několik let v Japonsku a pak se přestěhovala do Číny - jí pomohl prolomit ledy při styku se zákazníky. Ale potýkala se i s problémy.

"Nejprve mě napadlo, že se prostě nedokážu vypořádat s běžným životem v Japonsku, a byla jsem trochu drzá a neomalená. Tady se říká, že je lepší chovat se, jako by člověk nic neuměl, i když je ve skutečnosti opravdu bystrý," říká.

Po pěti učňovských letech podle ní bylo opravdu osvěžující stát se konečně gejšou. Odmítla přiznat, kolik vydělává, ale diváci v divadle, kde účinkuje v tanečním vystoupení, si libovali, že je populární. Má vlastní dům a v obývacím pokoji velkou televizi s plochou obrazovkou a nový model počítače Macintosh.

"Když jsem začínala, řekli mi, že nejsem žádná krasavice, takže bych se měla snažit neustále se usmívat. Krásky seženou práci snadněji, ale já na tom musím tvrdě pracovat," vysvětlila. Svěřila se také se svými obavami o budoucnost. Gejši nemají penzi a nesmějí se vdát, ačkoliv v minulosti se některé staly vydržovanými milenkami. Některé z nich se dokonce staly svobodnými matkami.

I když prý Komomo chce děti, je gejšou teprve dva roky a o budoucnosti zatím nepřemýšlela.

"Nemám dokonce ani přítele," říká. "Jsem příliš zaměstnaná, než abych se mohla s někým scházet, a hosté na večírcích jsou ve věku mého otce."

Nad osudem světa gejš visí velký otazník. V roce 1928 jich bylo v Japonsku 80 000, teď jich ale zbylo jen 1000. Hospodářské potíže v 90. letech minulého století vybrakovaly i peněženky byznysmenů, kteří kdysi bývali hlavními zájemci o společnost gejš, a politici se teď po řadě skandálů snaží vyvarovat se plýtvání penězi.

Oběd s gejšou přijde zhruba na 80 000 jenů na osobu (12 600 korun) - podle toho, kde se koná, a podle počtu gejš. Dalším problémem je, že muži v současné době dávají přednost méně formální zábavě, jako je karaoke.

Foto: Reuters

Autor: Reuters