Mezi Tchaj-wanem a pevninskou Čínou vládne i po 70 letech napětí

01.03. 05:24 | Autor: ČTK

Kořeny čínsko-tchajwanského sporu spadají do 40. let minulého století. Tehdy bojovali v čínské občanské válce komunisté v čele s vůdcem Mao Ce-tungem proti kuomintangské armádě generála Čankajška. Roku 1949 Mao Ce-tung vyhlásil založení nového státu - Čínské lidové republiky (ČLR), zatímco svržená kuomintangská vláda nalezla útočiště na Tchaj-wanu, kde Čankajšek 1. března 1950 vyhlásil Čínskou národní republiku. Obě země se od té doby pokládají za legitimní představitele čínského národa.

Vleklá občanská válka se rozhořela již v roce 1927, po deseti letech byla přerušena druhou světovou válkou a její poslední část vypukla v roce 1946 poté, co skončily konflikty Číny s Japonskem. Čankajšek se mohl ve válce zpočátku opírat o svoji Národní revoluční armádu, která čítala na tři miliony vojáků. Proti nim stálo přes 1,2 milionu příslušníků Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA).

Iniciativu postupně převzala ČLOA, v průběhu roku 1949 vzrostly její počty až na čtyři miliony mužů a komunisté tak dovedli válku do vítězného konce. Válka skončila 1. října 1949, když Mao v záplavě rudých vlajek vyhlásil na pekingském náměstí Tchien-an-men vznik ČLR. Sjednocená pevninská Čína tak nastoupila cestu budování socialismu pod taktovkou Komunistické strany Číny a jejího předsedy Maa.

Poražený Čankajšek se uchýlil na Tchaj-wan, kde až do své smrti v roce 1975 vládl tvrdou rukou. Rozvoj tohoto ostrova silně ovlivnila podpora Spojených států, které po traumatické "ztrátě Číny" ve prospěch komunismu obrátily svůj zájem v období studené války právě na Tchaj-wan. Čínská republika na Tchaj-wanu zastupovala až do roku 1971 nejlidnatější zemi světa v OSN, poté byl Tchaj-wan členství zbaven a pevninská Čína získala křeslo v organizaci místo něj.

Jen jediná Čína

Při historické návštěvě amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972 bylo podepsáno takzvané šanghajské komuniké, které uznalo existenci jen jedné Číny a Tchaj-wan jako její součást. Diplomatické vztahy s Tchaj-pejí přerušil Washington v lednu 1979, když USA uznaly a navázaly diplomatické styky s ČLR. S neoficiální podporou Tchaj-wanu včetně dodávek zbraní ale Američané nepřestali.

Postup od totality k demokracii byl na Tchaj-wanu zahájen v červenci 1987 zrušením výjimečného stavu platného od roku 1947 a povolením činnosti politických stran. Výrazných politických reforem se však Tchajwanci dočkali až po roce 1988, kdy po zemřelém prezidentu Ťiang Ťing-kuovi, synovi Čankajška, nastoupil do nejvyššího státního úřadu Li Teng-chuej. V prosinci 1991 se uskutečnily první demokratické volby do tchajwanského Národního shromáždění. V listopadu 1992 byla po více než třiceti letech zrušena vojenská správa tchajwanského souostroví Ma-cu a Ťin-men.

Za strůjce oteplení v čínsko-tchajwanských vztazích je považován tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou, který byl zvolen v roce 2008 a za své osmileté vlády posílil ekonomické vztahy mezi oběma stranami, otevřeny byly podnikatelské příležitosti a uvolnilo se cestování přes 150 kilometrů široký Tchajwanský průliv. Přelomové politické setkání mezi Pekingem a Tchaj-pejí se uskutečnilo v listopadu 2015, kdy se Ma krátce setkal se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem v Singapuru.

Křehké postavení asijského tygra

Současná tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která stojí v čele tohoto 23milionového ostrovního státu od roku 2016, se prosazuje jako obhájkyně autonomie Tchaj-wanu vůči rostoucímu tlaku pevninské Číny a odmítá nabídku Pekingu na zavedení principu "jedna země, dva systémy", který platí v Hongkongu. Čína dlouhodobě pokládá Tchaj-wan za součást svého území, které může být znovu přivedeno pod kontrolu Pekingu, a to i s použitím síly, pokud to bude nutné. Peking od nástupu Cchaj do funkce také usiluje o diplomatickou izolaci Tchaj-wanu a nyní je ve světě už jen 15 zemí, které Tchaj-wan uznávají - většina z nich je z Jižní Ameriky, karibské oblasti a Tichomoří.

V průběhu druhé poloviny 20. století se Tchaj-wan rychlým rozvojem ekonomiky zařadil mezi "asijské tygry" (spolu s Hongkongem, Jižní Koreou a Singapurem). Je významným výrobcem součástek pro konečnou montáž a export počítačů a dalších produktů vyspělých technologií na čínské pevnině. V současnosti je sedmou největší ekonomikou v Asii a 22. největší ekonomikou na světě.

Foto: ČTK/AP/Anonymous

Autor: ČTK