Letiště, most, mešita. Gigantické projekty mění Istanbul

Masivní most přes Zlatý roh naruší krásné panorama města, demonstranti bojují o podobu náměstí Gezi a Taksim, z vrcholku Camlica bude furiantsky shlížet obří mešita, jež podle kritiků zohaví městskou siluetu. Pomníček premiéra Erdogana? Vládní islámská Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) předepsala Istanbulu radikální program přestavby a tvrdě ho prosazuje, až létají cucky a teče krev.   

"Jsem váš služebník a doneslo se mi k uším, že byste si přál postavit most přes Zlatý roh, avšak nemůžete najít nikoho, kdo to umí. Jsem váš služebník a vím, jak to půjde..."

Tyto řádky nenapsal roku 1502 nikdo menší než Leonardo da Vinci. Adresoval je osmanskému sultánovi Bajezidovi II. (vládl  1481 až 1512) a jejich turecký překlad je uchován mezi písemnostmi v Paláci Topkapi, oficiální rezidenci a centru moci tureckých sultánů. Proč se návrhy génia da Vinciho nikdy nerealizovaly, není známo. Z dnešního pohledu by možná šlo dodat: "Kéž by se tak stalo".

Obří most přes Zlatý roh, už třetí přes Bospor, se staví nyní a u Istanbulčanů vzbuzuje pramálo nadšení. Spojuje nejstarší čtvrti města, jimiž jsou Galata und Eminönü. Most vzpíná do výše a ponese ho zčásti lanová konstrukce.

Stavba má jméno po sultánovi Selimovi I., jemuž se též říká Selim Krutý (Hrozný), neboť nechal povraždit asi sedm desítek svých příbuzných. Území Osmanské říše ale za své vlády zvětšil na dvojnásobek a po dobytí Egypta získal roku 1517 titul chalífy.

Základní kámen mostu byl položen v den 560. výročí dobytí Konstantinopole, dnešního Istanbulu, osmanskými Turky (pád Byzantské říše), což nepostrádá politickou symboliku.   

Most dlouhý 1408 metrů, s pilíři vysokými 320 metr a o šířce 59 metrů bude součástí stávajícího a budoucího systému dálnic, tunelů a metra. Ve středu vozovky mostu povede dvoukolejná trať pro vysokorychlostní vlaky.

Namísto toho, aby se stavba jemně začlenila do siluety města, bude zakrývat pohled na slavné stavby včetně paláce Topkapi či chrámu Hagia Sophia.

UNESCO nepovažuje most za šťastné rozhodnutí, avšak jeho projektový vedoucí Ali Ulvi Altan vysvětluje, že o trase se rozhodlo už v 80. letech minulého století, kdy nebyla ochrana památek v Turecku žádným tématem.

I tak podle něj alternativa neexistuje.

Ve hře byly ale i jiné síly a zájmy. Dnes realizovaný most narýsoval istanbulský starosta a architekt Kadira Topbase, i když je pod ním oficiálně podepsán jeho kolega Hakan Kiran.

Starosta je, jen tak mimochodem, vyšším činovníkem AKP, partaje premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, a také jeho bývalým poradcem. 

Zbytečná mešita jako pomníček premiéra?

Most přes Zlatý roh není ale zdaleka jediným projektem, o který se vedou tvrdé a vášnivé spory, kvůli nimž se případně posílají na nespokojence posílají policejní úderky. Ulice na centrálním náměstí Taksim se stěhují do podzemí a na dosavadní zelené ploše vyroste nákupní centrum.   

Pod Bosporem se buduje tunel a voda se ještě jednou přemostí. Asi proto, že spojení pod Bosporem bylo snem už sultána Abdülmecida I. roku 1860, po dokončení tunelu pod Marmarským mořem (Projekt Marmaray), jehož stavba odstartovala roku 2007, začne stavba tunelu dalšího.

Bývalý přístav Haydarpasa musí uvolnit místo olympijskému stadionu, a na stejnojmenné historické nádraží, jež před třemi lety zčásti poškodil požár, vyroste jako Fénix z popela v podobě moderního hotelu.

Na vrcholku Camlica v asijské části Istanbulu, z něhož se otevírá úchvatný pohled na město, bude nad sekulární republikou "trůnit" nová mešita. O tom, co na zalesněné výšině bude, se diskutovalo roky.

Bude to islámský svatostánek. A to bez ohledu na to, že jich největší město Turecka má už dost. Mezi nimi také dvě nejslavnější mešity Osmanské říše: Modrou a Sulejmanovu mešitu.  

Jejích šest minaretů bude vysokých přesně 107,1 metru. Budou tak připomínat bitvu 26. srpna 1071 u Manzikertu, v níž Seldžukové porazili křesťanské Byzantince, dokonce v ní zajali císaře Romana IV. Diogena, čímž (symbolicky) začalo dobývání Anatolie Turky.

Jak uvádějí turecká média, premiér Erdogan sám stavbu mešity inicioval a sám přišel s posledními úpravami jejího vzhledu. Veřejnost neměla do projektu v podstatě co mluvit.

Nejen opozice spatřuje v projektu velký politický rozměr, což svým způsobem přiznal i ministr životního prostředí a urbanismu Erdogan Bayraktar. Mešita bude podle něj "symbolem vlády AKP".

Kritici vidí v novém islámském svatostánku jasné poselství: "Namísto sekulární republiky budujeme republiku islámskou!"  

Megaletiště a přesidlování spodiny do sil

Když už se vláda v Istanbulu stavebně tak rozmachuje, nesmí, přirozeně, chybět ani největší letiště. Na světě, rozumí se. Pro hrubé středoevropské srovnání, má být zhruba třikrát větší než konkurence ve Frankfurtu nad Mohanem.

Ročně má odbavit 150 milionů pasažérů, což je o plus mínus 55 milionů více než nynější rekordman Atlanta (stát Georgie). Na letiště, které vyrůstá na severu města, se plánují náklady v přepoču 170 miliard korun. Co je to ale pro Erdoganovu vládu, která si vyditelně užívá domácí hospodářské konjunktury.

Istanbul už dvě letiště má. Třetí by mělo být otevřeno do dvou tří let.

Jak dlouho budou Turci držiteli letištního rekordu, je otázkou. Už teď jim na paty šlapou kdo jiný než Číňané, kteří u Pekingu zamýšlejí postavit vzdušný přístav o kapacitě 200 milionů cestujících ročně. V Istanbulu se staví snad na každém druhém rohu - špína a hluk inclusive.

Doslova stavební šílenství má ovšem své důvody. Zatímco otcové města v 80. letech minulého století počítali ve svých úvahách o jeho rozvoji se zhruba pěti miliony obyvatel, dnes je jich 12 milionů. A to je jen oficiální cifra. Ve skutečnosti jich je výrazně více. O kolik přesně? To ví jen Alláh.

K tomu je nutné připočíst nekonečné proudy turistů, návštěvníků, lidí cestujících za byznysem... A všichni tito lidé chtějí nejen transport, ubytování, jídlo a zábavu, ale v oblasti jsou vystaveni i většímu riziku zemětřesení. 

Odpovědí nejen na toto nebezpečí je na istanbulské radnici koncept "Proměny města". Je to široce pojatý projekt staveb a přestaveb, v jehož rámci má být strženo nejméně 200 tisíc (!) domů.

Na jejich místě se plánují moderní formy bydlení, práce, zábavy... Výstavbě moderního a bezpečnějšího Istanbulu padnou za oběť i historické čtvrti Sulukuke nebo centrální Tarlabasi. Tamní obyvatelé jsou ale de facto vyháněni a přestěhováváni do obytných sil daleko od svých dosavadních domovů. Většinou jsou příliš chudí na to, aby se mohli bránit.

Na místě jejich starých domů vyrůstají luxusní byty a kanceláře, jejichž nájmy míří do astronomických výšek. Na historické dědictví se často nedbá. Chudý bude Istanbul i na zeleň. Už teď jí má pouhé zhruba tři metry čtvereční na obyvatele - průměr v Evropě je 30 metrů čtverečních. 

Oněmělé UNESCO a občané, kteří mají mlčet

Budování moderního Istanbulu je sice fascinující, ale má svou vysokou cenu.

A tu platí především občanská společnost. Proto se občané dožadují možnosti účastnit se rozhodovacích procesů, které se týkají jich a jejich města.

Jak ale ukázal nedávný boj o náměstí Gezi, který rychle přerostl v krvavé protesty proti Erdoganově vládě, ti nahoře proti nim klidně pošlou policejní mlátičky, než aby s nimi diskutovali a vyměňovali si s nimi názory.

Razantní a významné proměny města lze pozorovat všude možně, třeba v Karaköy. Před deseti lety to byla ještě přístavní čtvrť s bordely a obchody s lodním artiklem či elektronikou. Dnes zde vyrůstají pěkné hotely, kavárny, kanceláře, galerie. Zdaleka ne všude se ale změny dějí pro blaho města a obyvatel.  

 
Od roku 1985 jsou historické oblasti Istanbulu na seznamu světového dědictví UNESCO. Činovníci této organizace OSN sice už roky se znepokojením sledují zabetonovávání historických čtvrtí a další hříchy, které se na tomto dědictví páchají, ale kromě hrozeb, že Istanbul o všeobecně ceněný status přijde, se dosud nestalo nic.

Má se za to, že za váháním UNESCO je mimo jiné globalizace, pod jejímž nezadržitelným tlakem organiazace částečně reviduje některé své dosavadní přístupy. Diskuse na ose UNESCO-Istanbul každopádně povzbudily mnoho Istanbulčanů, aby se o své město začali více zajímat a starat se o něj.

Pokud jde o most přes Zlatý roh, jehož realizaci už nikdo nezastaví, můžou se jeho kritici a "staromilci" těšit na další projekt. O kus dál má totiž vyrůst most další. Prý z takový, jak si ho na začátku 16. století představoval Leonardo da Vinci.

 

Čtěte dále

další zprávy