Když Asad uslyší za zadkem tomahawk, bude už pozdě

Ohledně trestného útoku na syrský režim vycházejí v těchto dnech z Bílého domu pozoruhodná prohlášení. Namísto toho, aby americká vláda předložila světu věrohodné důkazy, že viníkem chemického masakru 21. srpna na předměstí Damašku je skutečně vláda Bašára Asada, vystačí si s tím, že je o tom přesvědčena, že o tom nepochybuje, že ví, že to tak je.

A neustále to opakuje. To je od zdůvodňování minulých intervencí, třeba v Iráku, Afghánistánu či Libyi, jistý posun.

A sice směrem k postoji, že se už vlastně nic věrohodně zdůvodňovat nemusí. Když se USA rozhodnou na někoho zaútočit, udělají to. Proč také ne.

Ve světě je to přece odedávna tak, že vlci ovce loví, a nikoli obráceně. 

A i kdyby se Američané snažili světu nějaké důkazy prezentovat, byla by řada dobrých důvodů, proč na ně hledět s velkou nedůvěrou. Hovoří se sice o zachycených odposleších syrského vedení o chemickém útoku, mohlo dokonce dojít k nekoordinované akci, ale i to prý může být podvrh.

V noci na dnešek vypustil Bílý dům do světa další pozoruhodný výrok, který většina médií - jak už začíná být zvykem - prostě jen přetlumočila. Mluvčí Bílého domu Jay Carney řekl, že se rozhoduje o různých možnostech, ani jednou z nich prý ale není změna syrského režimu. Svržení Asada není cílem.

Prosím? Copak Spojené státy a mnoho dalších zemí po většinu krvavého konfliktu v Sýrii neprohlašují, že Asad musí pryč? Copak se USA nesnaží o odstranění klanu Asadů už plus minus 20 let?   

Podle některých informací se ale Asad i s rodinou uchýlil do Íránu - pro jistotu.

Fakt, že se zraky tolika lidí (i médií) upírají v napjatém očekávání na poznatky týmu expertů OSN, jenž zkoumá místo, kde 21. srpna došlo k hrůznému chemickému útoku, je také poněkud zvláštní. Od počátku je přece jasné, že lidé z OSN nemohou zjistit tu nejzásadnější věc - tedy kdo je jeho pachatelem, kdo tento odporný zločin spáchal.

I kdyby za tím stály, čistě teoreticky, zahraniční tajné služby, nebyli by to žádní amatéři a útok by zinscenovali tak, že by vypadal jako dílo Asadových věrných. V této chvíli nelze na někoho ukázat jednoznačně prstem. Snad s výjimkou toho, že by se sám přiznal.

Na pravdě o chemickém útoku už ale nezáleží. Ať tak či onak, stala se z něj pouze vítaná záminka k intervenci. 

Zdá se, že Bílý dům v posledních dnech umně řídí mnoho světových  médií - jako dirigent orchestr. Do světa se průběžně vypouští oficiální i neoficiální informace a hlášky, které udržují zájem sdělovacích prostředků a jisté napětí v nich.

Potrestání Asadova režimu je prý otázkou dní, čeká se na Obamův rozkaz...

Věc už nabrala svou vlastní dynamiku. Už jen chybí, aby Bílý dům se svými spojenci v NATO začal nahlas odpočítávat: 10, 9. 8... A další se přidají.

Až začne syrský "ohňostroj", převládá mezi experty názor, že půjde o krátký, ale tvrdý vzdušný úder. Je pravděpodobné, že hlavní roli v něm sehrají podzvukové střely s plochou dráhou letu Tomahawk.

K útoku na armádní a režimní cíle v Sýrii jsou tyto střely velmi vhodné. S trochou nadsázky lze říci, že až budou Asadovi padat na hlavu, uslyší je až v okamžiku, kdy pro něj bude pozdě. I když, to by se přece nemělo stát, vždyť USA o svržení syrského prezidenta nejde. Alespoň oficiálně.

Nejnovější střely Tomahawk, pojmenované podle indiánské zbraně, jsou extrémně přesné. Zasahují cíle menší než dva metry, což značně snižuje kolaterální škody. Na Sýrii by byly odpalovány nejspíše z křižníků, které operují ve Středozemním moři nepříliš daleko izraelských a libanonských břehů. Jsou schopny doletět do vzdálenosti až půltřetího tisíce kilometrů.

Tomahawky může protivník zachytit a zneškodnit jen velmi těžko - kvůli malým rozměrům (délka zhruba šest metrů a šířka půl metru) a nízké hladině letu (15 až 100 metrů). Některé "Cruise Missiles" jsou naprogramovány tak, že cíl obletí v půlkruhu. Mohou útočit z neočekávaných úhlů.

Světové sympatie by si Američané a jejich spojenci určitě získali, kdyby atakovali a zničili známé sklady chemických zbraní syrského režimu - údajně jsou dva až tři. Asad má smrtící chemie prý až tisíc tun a střeží je speciální jednotky.

Chemické i biologické zbraně lze zničit raketami, které mají speciální, k tomuto účelu vyvinutou hlavici ADW (Agent Defeat Warheads). Bývalý švédský diplomat a jaderný expert Hans Blix je ale k použití ADW proti syrským zbraním skeptický a varuje, že střely zmohou málo, ba vůbec nic. Navíc uvolněné chemické látky prý zamoří okolí.

Lidem, jako je Blix, ale v USA zrovna rádi nenaslouchají. Švéd si v roce 2003 vysloužil ve Spojených státech a Británii kritiku až nenávist, když jako šéf mise OSN pátral v Iráku po údajných zbraních hromadného ničení. A nic nenašel. Výsledky pátrání a některé jeho výroky velmi rozhněvaly příznivce vojenské invaze. Blix se jim vůbec nehodil do krámu.  

Pokud jde o nasazení letadel proti Asadovi, mohou Američané a spol. použít taktiku, kterou už si na Sýrii opakovaně vyzkoušel Izrael.  Letouny vypustí střely a bomby ve chvíli, kdy se přiblíží k syrskému vzdušnému prostoru.  

Až do něj ale nevniknou. To by mohly bezpečně udělat až poté, kdy by se zlikvidovala syrská protivzušná obrana. Říká se tomu také varianta "stand off". Tedy údery z bezpečné vzdálenosti.

Čeští politici se k možnému útoku na Sýrii téměř unisono raději vůbec nevyjadřují. V takových vypjatých chvílích je v české kotlině ve vztahu k mocným spojencům mlčeti zlato. Ostatně to, co míní nějací Češi o možném útoku na Sýrii, je Američanům dost fuk.

Naposledy je něco takového opravdu zajímalo za prezidentování Václava Havla. Česko na tom ale není moc dobře nejen stran válek. Až jedny z posledních houslí hraje též v Evropské unii.

 

Čtěte dále

další zprávy