Co rok, to premiér

Od roku 2006, kdy po více než pěti letech ve funkci skončil Džuničiró Koizumi z Liberálně demokratické strany, nastupoval každé léto nový ministerský předseda.

Šinzó ABE (září 2006 - září 2007)

Prvního premiéra narozeného po druhé světové válce vnímali Japonci zpočátku velmi pozitivně i kvůli jeho nekompromisnímu přístupu ke komunistické Severní Koreji. Důvodem Abeho rezignace po roce v úřadu byla kromě řady skandálů jeho kabinetu zejména drtivá porážka Liberálně demokratické strany (LDP) ve volbách do horní komory parlamentu a fakt, že se mu nepodařilo získat dostatečnou podporu pro prodloužení japonské námořní mise zapojené do operací v Afghánistánu. Voliči premiéra potrestali také za ztracené penzijní záznamy a za to, že podle jejich mínění ztratil kontakt s obyčejnými lidmi.

Jasuo FUKUDA (září 2007 - září 2008)

Během ročního působení v čele vlády a LDP se Fukuda potýkal s politicky i ekonomicky nepříznivou situací, kdy horní komoru parlamentu ovládala opoziční Demokratická strana Japonska (DPJ) a druhá největší ekonomika na světě razantně zpomalila tempo ekonomického růstu. Zkrachovala i jeho snaha vytvořit velkou koalici s DPJ. Fukuda byl prvním premiérem v poválečné historii, kterému vyjádřila nedůvěru horní komora japonského parlamentu.

Taró ASO (září 2008 - srpen 2009)

Konzervativec a velký fanoušek manga komiksů měl v premiérském úřadu zastavit klesající preference LDP před parlamentními volbami. Horní komora ovládaná opozicí však blokovala všechny důležité vládní návrhy a ostrovní ekonomika se potýkala s nepříznivými důsledky celosvětové hospodářské krize. Aso odstoupil po prohraných volbách do dolní komory parlamentu, v nichž LDP utrpěla historickou porážku.

Jukio HATOJAMA (září 2009 - červen 2010)

Hatojama byl zvolen předsedou DPJ pouhý měsíc před parlamentními volbami, v nichž jeho strana drtivě zvítězila. Po osmi měsících ve funkci premiéra mu zlomila krk neúspěšná kampaň za odsun americké základny mimo ostrov Okinawa. Kvůli sporům opustila vládní koalici Sociálnědemokratická strana (SDP). Odstoupil měsíc před volbami do horní komory parlamentu.

Naoto KAN (červen 2010 - srpen 2011)

Svým návrhem zahájit debatu o daňově reformě těsně před volbami do horní komory parlamentu přispěl Kan k drtivé porážce své strany (DPJ) loni v červenci. Kritizován byl rovněž za postup po březnovém zemětřesení a jaderné katastrofě v elektrárně Fukušima. Obzvláště v prvních několika týdnech po katastrofě jej svou rozhodností zastínil hlavní tajemník vlády Jukio Edano. Červnové hlasování o nedůvěře v parlamentu přečkal Kan jen díky slibu, že odstoupí po schválení zákona o financování deficitního státního rozpočtu. Z japonských premiérů vydržel ve funkci nejdéle za pět let.

Jošihiko NODA
Současný ministr financí (od června 2010) je považován spíše za schopného a pracovitého politika než vizionáře. Zdůrazňuje potřebu komplexní reformy japonského daňového systému, ale kvůli obnově po tsunami chce i mimořádné zvýšení daní. Na rozdíl od dosavadního premiéra Naota Kana není pro budoucí postupný odklon od jaderné energie. Reaktory, které prošly zátěžovými zkouškami, by se podle něj měly opět spustit.

Rodák z Funabaši poblíž Tokia vystudoval univerzitu Waseda a absolvoval také manažerský institut Macušita. Do parlamentu byl poprvé zvolen v roce 1993, členem DPJ se stal o pět let později. Podobně jako Koizumi, který návštěvou chrámu Jasukuni (zasvěcenému padlým za císaře, tedy včetně druhé světové války) zhoršil vztahy s Čínou a Jižní Koreou, má i Noda na kontě obdobnou kontroverzi. Při příležitosti výročí japonské kapitulace se nechal slyšet, že japonští váleční zločinci odsouzení tribunálem v Japonsku nebyli ve skutečnosti zločinci.