Jak z nás vyprávění příběhu dělá člověka

17.12. 21:50 | Autor: ČTK

Vypravěčství je mocným nástrojem pro výchovu k sociální spolupráci a výuce společenských norem a podíl na zisku z toho jde samotným vypravěčům. Podle autorů studie jim zlepšuje šance na nalezení životního partnera, na zisk společenské podpory a popularity a výchovu zdravého potomstva (ilustrační foto).

Je velmi pravděpodobné, že jste nikdy neslyšeli příběh o divokém praseti a kapustňákovi neboli mořské krávě - pokud však ano, je nepravděpodobné, že byste ho zapomněli. Divoké prase a kapustňák byli nejlepší přátelé, kteří spolu rádi závodili. Jednoho dne si ale kapustňák zlomil nohu a nemohl už nikdy běhat. A tak jeho přítel-prase ho odnesl do moře, kde mohli navždy po svém boku závodit - jeden ve vodě, ten druhý na souši. Jak napsal časopis Time, z podobných příběhů se lidé mohou naučit mnohé - o přátelství, o spolupráci, o empatii nebo o odporu k nerovnostem.

Pokud jste byli dítě vyrůstající ve filipínském kmeni Agtů - což je společenství lovců a sběračů ve filipínské provincii Isabela na severu země -, na podobných příbězích jste vyrůstali. Obdobná ponaučení si nese mnoho z nich. Agtové však zcela jistě nejsou jediní, kdo se procvičuje v umění vypravěčství; tento obyčej byl všudypřítomný ve všech kulturách napříč všemi érami a ve všech koutech světa. Nová studie vědců z londýnské univerzity UCL vysvětluje, proč tomu tak bylo.

Vypravěčství je mocným nástrojem pro výchovu k sociální spolupráci a výuce společenských norem a podíl na zisku z toho jde samotným vypravěčům. Podle autorů studie jim zlepšuje šance na nalezení životního partnera, na zisk společenské podpory a popularity a výchovu zdravého potomstva.

Vědci nejdříve zkoumali 89 různých příběhů, které se vyprávějí v komunitách lovců a sběračů v Thajsku, Malajsii, Africe a na dalších místech. Na dvou kmenech Agtů pak provedli sérii experimentů, na jejichž základě se snažili určit sílu a účel vypravěčství.

Na základě dotazníku vědci nejdříve určili nejpopulárnější vypravěče v 18 vesnicích, v nichž bydlí celkem zhruba 300 lidí. Domorodcům následně rozdali 12 žetonů, které lidé mohli vyměnit za pytle s rýží. Mohli se však také rozhodnout, že část žetonů nebo všechny dají komukoliv z malé skupinky lidí, které vědci předem určili.

Zhruba 63 procent domorodců si žetony samozřejmě nechalo. Avšak ta část žetonů, která se rozdala, byla spojena s počtem dobrých vypravěčů ve vesnici. Jinými slovy čím více bylo ve vesnici vypravěčů, tím více byli lidé velkorysí.

V druhém experimentu museli domorodci jmenovat pět lidí z vesnice, se kterými by chtěli žít v jednom domě. Ti, které v předešlém pokusu označili za dobré vypravěče, měli přitom až dvojnásobnou šanci, že si je někdo vybere. Dobré vypravěče často upřednostňovali před dobrými lovci, rybáři i sběrači. Což podle vědců přinejmenším naznačuje, že lidé občas ocení spíše dobrý příběh než dobré jídlo.

Vypravěčství pak může mít vliv i na přirozený výběr, o němž nic nesvědčí lepé, než počet dětí. Vypravěči v kmenech Agtů měli nejen více dětí, ale jejich děti měli i větší šanci na přežití. Jedním z důvodů je, že jako vypravěči jste populární, takže máte větší šanci na to, že naleznete životního partnera. Dalším důvodem je, že zbytek společenství má tendenci vnímat příznivě rodinu vypravěče. Pomáhají jí s péčí o děti či nemocné příbuzné a v případě potřeby jí nabídnou i materiální nebo finanční podporu.

Vědci dodávají, že jejich výsledky nejsou konečné a že je nutné provést ještě další, dlouhodobé šetření napříč různými generacemi.

Foto: ČTK/Tetra Images/Jessica Peterson

Autor: ČTK