Hledá se "chemický bič" na Asada. Pletou ho Turci?

USA, Británie, Francie, Saúdská Arábie a Katar... To jsou země, jež především, s různou intenzitou, hledají důvody k případné vojenské intervenci do Sýrie. A ke svržení Bašára Asada. Už déle se nabízí obvinění syrského prezidenta z použití chemických zbraní. Od doby, kdy si Spojené státy vymyslely důvod války v Iráku (neexistující zbraně hromadného ničení), čelí ale Bílý dům riziku, že kdyby z nasazení chemických zbraní obvinil nyní Damašek on, nemuselo by to působit důvěryhodně.

S ohledem na světovou veřejnost by bylo lepší, kdyby s takovým obviněním podepřeným důvěryhodnými důkazy přišel (jako první) někdo jiný. Co třeba Turecko?

Překročil Asad "červenou linii", jak o ní mluví americký prezident Barack Obama? Ano, už "před delší dobou" prohlašuje  nyní turecký premiér Recep Tayyip Erdogan v rozhovoru pro televizi NBC. 

"Je jednoznačné, že (syrský) režim použil chemické zbraně a rakety. Podle našich tajných služeb nasadili asi 200 raket," cituje americká NBC tureckého premiéra.

V tureckých nemocnicích prý ošetřovali pacienty, kteří byli zraněni chemickými zbraněmi. Specielně sarinem. Turecko má k dispozici jako jeden z důkazů vzorky krve těchto pacientů.

Erdogan také poukázal na nalezené části střel, z jejichž zkoumání se dalo vyvodit, že byly kontaktu s bojovými látkami.

Erdogan však nechal otevřené, jestli všechny zmíněné rakety nesly chemické zbraně. Oznámil, že zjištění tureckých tajných služeb budou poskytnuta OSN. Příští týden Erdogan přijede do Washingtonu, kde situaci v Sýrii probere s Obamou.

Ankara už se, alespoň navenek, na chemické zbraně připravuje. A nejen na ně.

Turecko přijímá opatření k ošetřování obětí atomového, biologického a chemického útoku v sousední Sýrii. Nesmí nás překvapit žádné hrozby, sdělil příslušný vládní úředník Veysel Dalmaz domácímu listu Zalman.

V utečeneckých táborech ve dvou provinciích sousedících se Sýrii se už stavějí dekontaminační stany.  

Erdoganova chemie trochu smrdí

Erdoganovy informace o chemických zbraních pro televizi NBC vzbuzují pochybnosti hned v několika ohledech. Proč s těmito "starými" informacemi vyrukoval až teď? Copak se už dlouhé měsíce po stopách nasazení chemických zbraní na syrském válčišti usilovně nepídí jak různí odborníci, tak amatéři?

To se na jejich snažení do dnešního dne jen pobaveně díval, usmíval se pod vousy a říkal si tiše: "Hoši, jen já už vím..."

Pokud mají turecké tajné služby opravdu už déle hodnověrné důkazy o nasazení chemických zbraní Syřany, je téměř jisté, že se o tom dozvěděly minimálně špionážní služby s nimi spřátelené. A  od nich jejich vlády.

Šermování chemickými argumenty šéfem vlády v Ankaře přichází v době, kdy se rebelům v Sýrii už řadu týdnu vojensky právě nedaří, zatímco u vládního vojska je to naopak. Dokonce dobylo některé dříve ztracené pozice.

Podle aktuální situace na bojišti se zdá, že konflikt, v němž hrají nemalou roli zahraniční džihádisté, zamrzá víceméně v patový stav. A to ti, kdo usilují o Asadovo svržení, nemůžou připustit. 

Je tudíž třeba předložit světu důkazy, byť vykonstruované, které by posvětily vojenský zásah zvenčí proti Asadovi? Může mít různou podobu a různý průběh.

Nejpravděpodobnějším začátkem je mohutné bombardování ze země, moře a vzduchu, dále pak vytvoření humanitárního koridoru či bezletové zóny na části syrského území. To by se stalo předpolím k invazi do zbytku země.

K nejdůležitějším cílům invaze by patřilo zabezpečení skladů zbraní hromadného ničení.

Jak známo, bezletová zóna, kterou je nutné bránit a někdy ji  tvrdě vybojovat, může snadno posloužit jako dveře k další intervenci, k rozhoření válečného požáru po celé Sýrii. 

Ankara tlačí Washington v syrské kauze k dalším krokům. K vytvoření bezletové zóny vyzývá Erdogan opakovaně. Premiér je jejím propagátorem. Je hodně pravděpodobné, že by v Sýrii vznikla podél hranice s Tureckem.

Z řady praktických důvodů (zásobování vojska, základny rebelů, působení zahraniční špionáže...). Ne náhodou v této oblasti rozmístili německé a holandské systémy Patriot.

Bezletová zóna podél hranice s Libanonem, Jordánskem nebo Irákem je hlavně vzhledem k vnitropolitické situaci v těchto zemích méně pravděpodobná. Třeba v Iráku je na spadnutí občanská válka a u Kirkúku proti sobě kvůli vleklým sporům o bohatá ropná naleziště stojí vládní jednotky a kurdští pešmergové.

Pro ctižádostivého Erdogana je porážka Asada také prestižní a osobní záležitostí. Kdysi to byli blízcí přátelé, jejich rodiny spolu dokonce jezdily na dovolenou. Erdogan doufal, že Sýrie mu poslouží jako odrazový můstek do regionu. Vše se ale zvrtlo a blízkovýchodní ambice tureckého premiéra změnou Asada z přítele na nepřítele hodně utrpěly. 

Útok sarinem? Asad by musel být idiot

O tom, že Asadovi věrná armáda má ve svých skladech slušné zásoby chemických zbraní, není pochyb. Podle Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) v Londýně jich má ze všech blízkovýchodních zemí nejvíce. Od sedmdesátých let minulého století syrští odborníci vyrobili mimo jiné značné množství yperitu (též hořčičný plyn) a nervových plynů sarinu a VX.

Jaké by měl ale Asad důvody k tomu, aby v boji s ozbrojenou opozicí chemické zbraně použil? Kdyby tak učinil, musel by být naprostý idiot. A to zcela jistě není. Navíc, moc dobře ví, co by následovalo.

Existuje víceméně shoda v tom, že vůdce, ať už jakýkoli, použije chemické zbraně nejpravděpodobněji tehdy, když se ocitne v zoufalé situaci, anebo když si je jist, že ho za to nestihne trest. Ani jedno není případ státníka, který vystudoval stomatologii v Londýně a jenž dlouho platil za naději moderní Sýrie.

Použití sarinových granátů, o nichž se v uplynulých týdnech a měsících opakovaně mluvilo, nedává z vojenského hlediska žádný smysl. Takticky nepřináší žádné výhody (může se navíc obrátit proti samotnému útočníkovi, třeba při rychlé změně směru větru), zatímco strategicky znamená velké nebezpečí. Že se na to přijde... a v případě Sýrie zatroubí USA k útoku. Nasazení sarinu Asadovci by bylo velmi iracionální. 

Krev jako důkaz? Nestačí

Sarin lze delší dobu zjistit jak na střepinách granátů, tak v půdě v místě, kde granát dopadl. Podle svého druhu se chemické bojové látky dají v zemi prokázat týdny až roky.

Experti na tuto výzbroj ale zdůrazňují, že vždy jde jen o dílčí důkaz, jeden z celého řetězce. K němu patří také krevní vzorky lidí, které bojová chemie zasáhla.

Samotný rozbor krve také nestačí. Sarin v lidském těle reaguje s enzymem acetylcholinesterázy. Když se naměří snížená aktivita tohoto enzymu, může to poukazovat na nervový jed. Ke snížení aktivity však dochází i třeba působením pesticidů. Důležitější je, zdůrazňují odborníci, zjištění odpadních produktů sarinu. Ty lze v krvi prokázat i řadu dní po zasažení sarinem.

Zde je už jen krůček k důkazu, že tělo nepřišlo do styku s přírodním jedem. Dnes už je věda schopná  určit, o jakou bojovou látku šlo.

Je ale důležité přesně vědět, od koho vzorky zkoumané krve jsou, kdo a kde je odebral, a zda s nimi někdo nemohl manipulovat. A to je nyní v Asadově hroutící se říši trochu problém.

Velmi ošemetnou záležitostí ve válečném syrském chaosu je i určení skutečného viníka použití chemických zbraní. Může jít třeba o cílenou provokaci. Granát s jedem vystřelí příslušníci syrské armády, které zaplatil nepřítel. 

Co říci na závěr? Snad to, že jestliže budou Američané na turecké argumenty a údajné důkazy o sarinu v následujících dnech slyšet, bude zřejmé, že jde o předem domluvené divadýlko.  Scénáristicky to bude sice šmíra, ale i ta si mnohdy najde dost nadšeně tleskajících diváků - také ve vysoké politice.

Čtěte dále

další zprávy