Exilový premiér: Tibet není otázkou jednoho muže

"Čína viděla Tibet jako otázku jediného muže, dalajlamy. Ale není to pravda, tato otázka je stále živá, díky vůli Tibeťanů," říká Lozang Sengge (44), exilový tibetský premiér, který se v srpnu loňského roku chopil úřadu a na němž leží nová odpovědnost - duchovní vůdce dalajlama mu předal politické vůdcovství Tibeťanů. Po několika dalajlamových návštěvách se do Prahy vydal i Sengge, a to na konferenci Forum 2000.

Jak se usazujete ve funkci premiéra a jak si zvykají Tibeťané?

Už je to víc než čtrnáct měsíců. První rok pro mě samozřejmě spousta věcí byla nová a náročná, ale teď už jsem s pozicí víc sžitý. Tibeťané měli z těchto velkých změn v naší komunitě obavy, ale po čtrnácti měsících přijali přechod a jejich nervozita a obavy se výrazně uklidnily, sjednotili se pod mým vedením. Zatím to šlo dobře.

Nevznikly nějaké rozpory v tom smyslu, že váš úřad je nový a volený lidmi, zatímco pozice dalajlamy vychází z dlouholeté náboženské tradice?

Ne, byla to vize Jeho Svatosti dalajlamy, mít tento demokratický systém. Padesát let povzbuzoval demokracii, zavedl ji a tibetský lid ji přijal. Byl to on, kdo se rozhodl předat politickou autoritu demokraticky volenému vůdci. Bylo to vlastně zavedení demokracie shora, Jeho Svatost politickou moc dává a my ji přijímáme.

Cítíte, že vás přijímají i Tibeťané žijící v Tibetu? Zajímají se vůbec?

Řekl bych, že ano. Podívejte se třeba na země zasažené arabským jarem, jako je třeba Sýrie, kde se vůdci násilím snaží udržet u moci. U Tibeťanů je to naopak, mám jak požehnání Jeho Svatosti dalajlamy, tak demokratický mandát. I lidé v Tibetu mě uznávají. Podíváte-li se na YouTube, můžete najít písně složené na počest voleb, na mou počest. Totiž ne jako jednotlivce, ale beru jako na počest symbolu, který představuji. Spousta mnichů a sester šla do klášterů modlit se za úspěch politické přeměny, přišlo mi mnoho dopisů...  Přijímá mě stále víc lidí v Tibetu, setkal jsem se se stovkami těch, kteří  jezdí každý rok do Indie, a ti to potvrzují.

A naopak, jak se na toto rozdělení moci dívá Peking?

Původně z tibetské otázky chtěli udělat otázku jednoho muže, Tibet rovná se dalajlama a dalajlama rovná se Tibet. A najednou vidí, že přichází politické vedení, demokratický systém, který bude časem ještě zesilovat. Vidí v tom narůstající hrozbu pro jejich přesvědčení, že s dalajlamou skončí i tibetský problém. Ale nejde jen o naše osoby, to tibetský lid je hlavním důvodem, že je to živý problém, to lid požaduje svobodu, čest, identitu. My jsme ochotni se o tom s čínskou vládou bavit kdykoli, míč je na jejich straně.

Vy sám jste ale v Tibetu nikdy nebyl...

Ne, čínská vláda mi to nedovolila. Roku 2005 jsem byl v Pekingu a žádal jsem i o povolení jet do Tibetu, ale řekli ne. Normálně může do Tibetu každý Tibeťan, ale já jsem byl v Pekingu, tři hodiny letu do Lhasy, a stejně řekli ne. Vás jako novináře by také nepustili.

Když se bavíme o čínské vládě, co očekáváte od blížící se generační výměny vedení komunistické strany?

Je to velká otázka pro zbytek světa, pro Asii a pro Tibet také. Očekávání jsou veliká, očekávání pozitivních změn, ale to je jen něco, v co můžeme doufat. V historii takové změny nebyly pozitivní, pokud jde o Tibeťany. Represe, represe a represe, až do dneška. Nejsme příliš optimističtí, že by se změnil systém či politika, ale musíme dál doufat, že noví vůdci budou mít nové pohledy a nová řešení tibetské otázky.

Byli jste už nějak v kontaktu s nastupující generací vůdčích představitelů?

Do Dharamsály jezdí mnoho Číňanů a setkávají se s námi, někteří v médiích, dialog tu byl. V posledních šestnácti letech, která jsem strávil na Harvardské univerzitě na právech, jsem se setkal se stovkami Číňanů. Momentálně se jeví, že čínští vůdcové jsou zaneprázdněni svou vlastní pozicí a předáním moci. Doufejme, že po přechodu bude kontaktů víc.

Většinou ale tedy potkáváte lidi, které do zahraničí pustil či přímo poslal studovat režim.

Přednášel jsem na několika univerzitách a vždy zveme Číňany, tvoří obvykle dvacet třicet procent publika. Rád se s nimi setkám i tady v Praze. Pokládají otázky, prezentujeme si svoje názory. Někteří se vůbec nezajímají, někteří nic nevědí, někteří ano, jiní jsou silní nacionalisté...

A jste v kontaktu s čínským disentem a demokratickými silami?

Ano, mám mnoho přátel mezi disidenty, stýkám se i s nimi.

Funguje nějaká výrazná spolupráce Tibeťanů například s Ujgury, ale i s Hongkongem či Tchaj-wanem?

Setkáváme se na různých konferencích, ale nemáme žádné formální spojenectví.

Může být právě Hongkong příkladem pro autonomii Tibetu?

Ano, toužíme po opravdové autonomii v rámci Číny, v rámci čínské ústavy. Usilujeme o střední cestu, nezpochybňujeme čínskou suverenitu či územní integritu. Žádáme něco, co už funguje v Hongkongu, nebo dokonce i méně - vše už čínské zákony obsahují. Problém je, že vláda nechce implementovat své vlastní zákony.

V Tibetu nicméně narůstá populace etnických Chanů. Nehrozilo by, že byste sice dosáhli autonomie, ale Chanové by vás jednoduše porazili ve volbách a podobně?

Ve městech je více Číňanů než Tibeťanů, v létě. V zimě se jich většina vrací do Číny a většinu mají Tibeťané. To je jejich strategie, uspěli takto v Mandžusku, ve vnitřním Mongolsku. Ale na venkově pořád převažují Tibeťané.

Jak vlastně funguje exilová vláda Tibeťanů, co zmůžete?

Pracujeme jako každá normální vláda. Mám sedm ministerstev - zdravotnictví, školství, zahraničí, včetně de facto ambasád, respektive "kanceláří Tibetu". Pod ministerstva spadají naše exilové nemocnice, kliniky, školy pro tibetské uprchlíky, kde jsem také studoval. Myslíme, že patříme k nejefektivnějším exilovým entitám na světě.

Češi mají jisté povědomí o československých exilových vládách, lze to tedy srovnávat?

Ano, nebo třeba s polskou exilovou vládou v Londýně, i když to byla svržená vláda,která bojovala o svou legitimitu. My naopak provozujeme všechny školy, uprchlické tábory, kromě toho, že se domáháme toho být bráni jako legitimní mluvčí tibetského lidu.

Spolupracuje se vám dobře s indickou vládou? A jakou vlastně má motivaci, souvisí to nějak se soupeřením s Čínou?

Ano, sem tam jsou nějaké potíže, ale celkově vzato je indická vláda velmi štědrá a podporuje Tibeťany, stejně jako Indové obecně. Není moc lidí, kteří by chtěli vystupovat proti Číně, takže jejich motivace je pro nás vedlejší. Většina tibetských uprchlíků je na indickém území a indická vláda pro Tibeťany udělala zdaleka nejvíc.

V Česku je naopak ještě v čerstvé paměti epizoda, kdy se premiér Nečas vyjádřil proti podpoře Tibetu, že to kazí obchodní vztahy s Pekingem...

Ano, to bylo nešťastné. Studoval jsem historii, četl jsem Havlovu Moc bezmocných, o pražském jaru, sametové revoluci, Chartě 77, člověk se dívá na Československo jako na příklad morálních hodnot. Česká republika je v rámci Evropské unie středně velká země, středně velká ekonomika, ale má ve světě velké jméno, právě díky tomuto odkazu. A pak si přečtete stanovisko vysokého politického představitele, které je navíc takřka přímou citací z internetové stránky čínské ambasády, která není pravdivá... Jak jsem řekl, Jeho Svátost dalajlama se vzdal politické moci.

Lozang Sengge (Lobsang Sangay)

Narodil se roku 1966 v indickém Dárdžilingu, kde se soustředí tibetští uprchlíci. Datum narození si jeho rodiče nepamatovali, a tak u úřadů uvedli 10. březen, což je výročí povstání Tibeťanů z roku 1959; ze stejných důvodů tak slaví narozeniny spousta Tibeťanů. Vystudoval tamtéž na exilové tibetské škole, na univerzitu šel do indického Dillí. Roku 1995 odešel díky Fulbrightově stipendiu na Harvardovu univerzitu, kde získal magisterský titul práv, později i doktorát. Věnoval se tam právě exilové politice Tibeťanů, nadále na Harvardu i jinde učil. V dubnu byl zvolen do čela exilové vlády v indické Dharamsále. Je ženatý a má dceru.

Čtěte dále

další zprávy