Číňané přiškrcují indického tygra šňůrou perel

Hůře to snad ani nešlo načasovat. Jen hodinu předtím, než 18. září začal slavnostní banket na počest návštěvy čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Indii, dorazila k hostitelům zpráva, že do indického Ladaku (též Ladákh) pronikla přes hranici tisícovka čínských vojáků s těžkou technikou, kteří předstírali, že tam začínají budovat provizorní silnici. Indický premiér Nárendra Módí byl rozhořčen a poslal okamžitě do oblasti 1500 mužů své armády. Atmosféra mezi Módím a Ťin-pchingem se zakalila.

Všechno přitom začalo tak nadějně, alespoň s ohledem na  realitu vztahů těchto asijských obrů. Se státní návštěvou z Číny v Pekingu ve dnech 17. až 19. září spojovaly obě země vysoká očekávání.

Hovořilo se o začátku "asijského století" a přirozeně o mohutných impulsech pro ekonomické a finanční vztahy. Čínský generální konzul v Bombaji (Mumbaí) v předvečer návštěvy mluvil o plánovaných investicích v Indii ve výši 100 až 300 miliard dolarů (až šest bilionů Kč.).

Vše ale nakonec vyznělo výrazně skromněji.

Čínský prezident zjevně neměl o narušení hranic s Indií ani ponětí. Dosvědčuje to, že nejsilnější muž říše draka nemá ještě svou armádu plně pod palcem, jestliže může docházet k takovým "incidentům". Jak informoval Forbes, Ťin-pching čínské vojáky vyzval, aby se z indického území stáhli. Přesto si dali načas a ještě 25. září jich tam prý bylo dvacet pět.

Čína a Indie jsou hospodářskými motory Asie, proto je budování vzájemných vztahů nezbytně důležité, uvedl čínský prezident před odjezdem do Dillí v příspěvku pro indický list The Hindu Bussines Line. "Jde o mnohoslibné vztahy v 21. století," napsal.

A Čína je pragmatická. Jako továrna světa by mohla s Indií coby vzestupující softwarovou a vědeckou mocností vytvořit nejdynamičtější osu tohoto století.

Módí zase doufá, že spolupráce obou zemí dá Indii další výrazný impuls v rozvoji ekonomiky, infrastruktury...

Indický konzervativní premiér je obdivovatelem čínského hospodářského zázraku. Čínského hosta dokonce pozval na oslavy svých 64. narozenin do svého domovského státu Gudžarát. Je to neobvyklé, ale zase ne tak moc, neboť Peking mu projevoval v minulosti dlouho přízeň.

A to i v době, kdy byl Módí v nepřízni u západních zemí včetně USA kvůli krvavému potlačení vážných nepokojů roku 2002. V Číně ho naopak čekala otevřená náruč. Na straně druhé, indický premiér Číně moc nevěří a o příliš úzké polické vazby na ni nestojí.

Vztahy mezi oběma zeměmi jsou komplikované, provází je mnoho sporů a třenic. Uhladit je nemohla ani čerstvá vysoká návštěva z Pekingu. Jde o sporné hranice, pozemní i mořské trasy, stavební zakázky, přírodní zdroje (včetně veletoku Brahmaputra)... Začátkem září byl Módí pět dní v Japonsku, tedy u svého blízkého politického partnera - snad aby i odvrátil čínský bratrský polibek, který pociťuje jako příliš dusivý.

Řada aspektů současné čínské politiky vzbuzuje velký neklid od Washingtonu přes Tokio až po Dillí. 

Peking fedruje v rychlém tempu a s vysokými náklady stavbu řetězce přístavů a logistických center v Indickém oceánu, jež experti označují jako "šňůru perel". S ní spojené logisticko-strategické mořské trasy mají Pekingu zajistit důležité dovozy surovin z Afriky a Blízkého východu. Čína je nechce dopravovat velkou oklikou dále východně přes Jihočínské moře.

Šňůru perel, která se táhne od Seychel přes Maledivy, Srí Lanku, Pákistán, Bangladéš až po Barmu, sledují japonští a západní vojenští stratégové se značnou nedůvěrou. Budování "šňůry" se mimo jiné překrývá s mohutným posilováním čínského vojenského loďstva včetně ambiciózního ponorkového programu.

Perlová šňůra křižuje nejen nejdůležitější námořní trasy Japonska, které je silně závislé na importech energií z Blízkého východu, a vede i podél ústředního námořního opěrného bodu armády USA v Indickém oceáně, což je Diego Garcia, ale strategicky též obkličuje Indii. 

Aby něco postavila proti čínským ambicím a postupu, Japonci přislíbili Indům rozsáhlou miliardovou pomoc určenou velkým průmyslovým a infrastrukturním projektům. Nejprominentnějším megaprojektem je industriální koridor mezi Dillí a Bombají. Má v něm mimo jiné vyrůst 24 nových měst.

Nejvyšší čínští představitelé už roky pilně navštěvují jednotlivé perly na své šňůře. Ťin-pching před několika týdny zavítal na Srí Lanku, kde odstartoval jednání o bilaterální dohodě o volném obchodu. Od konce občanské války roku 2009 je Čína na ostrově největším investorem. Čínský prezident Srí Lanku při své návštěvě označil za "nádhernou perlu". Poezie však v tom, jak už zmíněno, moc není.

Ťin-pching si v září odskočil i na Maledivy, které se těší stále většímu zájmu čínských turistů. Nedávno ovšem ve světě vzbudila pobavení informace o Číňanech, kteří se v mořském ráji a mezi myriádami mořských plodů cpou svými přivezenými, v hotelových pokojích ohřívanými nudlemi.

Čínský prezident své krajany poté vybídl, aby byli civilizovanější a v luxusních maledivských rezortech konzumovali místní lahůdky.

Maritimní marš Číňanů znepokojuje Indy do té míry, že začali budovat ve spolupráci se státy jihovýchodní Asie "diamantový náhrdelník", vlastní mořskou trasu, aby mohli čelit dračí expanzi. Na jihovýchodě Asie zvoní poplašné zvony od chvíle, co se Peking začal "roztahovat" v oblastech téměř všech sporných ostrovů, přičemž nejen že tam staví vlastní ostrovy nebo vrtné plošiny, ale se zeměmi jako Vietnam nebo Filipíny se nebojí otevřené konfrontace.

Číňané mají největší zájem o předpokládané zásoby ropy a zemního plynu pod mořským dnem.

Snad nejnebezpečnější konflikt se vytvořil mezi Čínou a Japonskem o souostroví Senkaku (čínsky Tiao-jü-tao). V tomto potýkání kráčí lidová republika kupředu pomalými kroky a nechá situaci pomalu a jistě eskalovat. Proti této salámové taktice ztrácejí i USA.   

Přes Pákistán či Barmu budují Číňané silniční, železniční, ropné a plynové tepny. Peking měl třeba dlouho vřelý vztah k vládnoucím generálům v Barmě (Myanmě) a získával na svou stranu šikovně i část Barmánců. Třeba když na severu země Číňané zčásti postavili, zčásti rekonstruovali železniční trať a zemi darovali také vlakové soupravy. Značný odpor naopak vzbudily čínské plány na budování vodních děl v Barmě.

Vztahy mezi Indií a Čínou byly od krátké války roku 1962 většinu času dost chladné. Maova armáda tehdy v boji o himálajskou mezistátní hranici pronikla 20. listopadu přes McMahonovu linii (stanovena roku 1914), Indy porazila a obsadila sporné území. Za čas se ale stáhla. Dillí nadvládu Pekingu nad tamním regionem nikdy neuznalo.

Během války v Ladaku a v Arunáčalpradéši zahynulo kolem dvou tisíc vojáků, z nich však část nikoli v bojích. Podlehli těžkým podmínkám ve velkých nadmořských výškách.

Jako na mnoha jiných místech je i zdejší průběh indicko-čínské hranice nejasný. Peking po válce desítky let demonstrativně podporoval Pákistán za skřípění zubů v Dillí. Na území, které si pro sebe nárokuje Indie, pronikají opakovaně čínští vojáci.  

Na řece Brahmaputře, která protéká i Tibetem, se Peking loni rozhodl postavit sérii hydroelektráren. To je, jak ukazují příklady životadárných řek v jiných částech světa, třeba Nil (u pramenů Modrý a Bílý Nil), velmi citlivá, výbušná záležitost. U Brahmaputry neskrývá Indie svou nelibost.

Pokud jde o citované narušení hranic tisícovkou čínských vojáků v době státní návštěvy Si Ťin-pchinga v Indii, po jeho návratu do Pekingu měla tato blamáž rozsáhlou dohru. Prezident vyměnil za své důvěrníky dva lidi na nejvyšších vojenských postech a zavolal si do Pekingu na konzultaci šéfy všech sedmi vojenských okruhů v Číně.

Museli mu mimo jiné slíbit absolutní věrnost. Totéž čekalo i další vysoké vojenské hodnostáře, kteří musejí zvýšit také svou výkonnost, což v čínské partajní řeči znamená, že musejí bezodkladně plnit rozkazy shora.

Kdo za aférou s hraniční provokací stojí, o tom čínská i světová média jen spekulují. Nejspíše to prý byli vysocí partajní kádři v čínské armádě, kteří chtějí oslabit prezidentovu moc. Za věcí mohli stát také staří straničtí vůdci, kterým Ťin-pching a jeho věrní šlapou na paty. Není prý však vyloučeno, že v aféře mohli mít prsty i sami Indové, třeba obchodníci se zbraněmi, kteří doufají v další výdaje na armádu. Ty jsou už dnes ohromné.

V uplynulých letech se Indie snažila masivními nákupy zbraní čelit čínské vojenské převaze. Indie je už několik roků největším nákupčím výzbroje na světě, ale je to nerovné soupeření. Na ozbrojené síly vydává Peking zhruba třikrát více než Dillí.

Čtěte dále

další zprávy