Chuďasové v Indii si vydělávají sběrem rozervaných mrtvol

25.09. 06:02 | Autor: - pp -

Ravi (vpravo) a jeho přátelé žijí na železnici.

Každý rok přejedou vlaky v Indii průměrně 30 tisíc lidí. Pro nejchudší z chudých je to zdroj alespoň nějakých příjmů. Pomáhají policii sbírat na kolejích mrtvé a zraněné. Nejvíce tento byznys "kvete" v Bombaji (Mumbaí).

Když Ravi utekl z domu, bylo mu teprve sedm let. Vlak ho dovezl ze severu Indie do Bombaje. Od té doby uplynuly téměř tři desítky let a Ravi stále žije tam, kde kdysi vystoupil. U jedněch traťových kolejí v Bombaji, hospodářské metropoli Indie, v níž žije asi 13 milionů lidí, píše v reportáži agentura AFP.

Další nešťastník nalezený na kolejích (ilustrační obrázek). Jeho někdejší sny o životě ve velkém městě nemají s živořením u Nádraží Čhatrapatiho Šivádžího (dříve Viktoriino nádraží) nic společného. Aby vůbec přežil, musí si dnes pětatřicetiletý Ravi přivydělávat také sběrem zbytků mrtvol na kolejích.

Jsou to ostatky lidí, které většinou přejel vlak při nepozorném přecházení kolejí. Každý rok přijde tímto způsobem v Bombaji o život kolem šesti tisíc žen, mužů a dětí, konstatuje studie indické vlády. V celé zemi je to zhruba 15 tisíc lidí.

Dalších asi 15 tisíc Indů zahyne, když cestují na střechách vagonů nebo zavěšeni na jeho stranách. Buď se zabijí pádem na zem, pod kola, nebo narazí do sloupů a konstrukcí podél kolejiště. Do této skupiny nebožtíků se zahrnují také ti, kteří spáchají na železniční trati sebevraždu.

Někdy jsou mrtvoly tak hrůzně znetvořené, že si Ravi musí šňupnout více výparů z čistícího prostředku, který nosí stále u sebe, než obvykle. Trochu ho to otupí. "Jinak bych to nezvládl."

Čekání na další nebožtíky. Bídný denní výdělek Raviho i dalších, kteří se na nádraží živí nošením kufrů a nejrůznější výpomcí, se může náhle zdvojnásobit, když na kolejích kolem nádraží někdo zahyne nebo se zraní. To potom železničáři zavolají Raviho a jeho "kolegy", aby buď odklidili nebožtíka, anebo odnesli z kolejiště zraněného. Za to si mohou vydělat až 150 rupií (asi 54 korun).

Mrtvé a zraněné odnášejí na nosítkách někdy až do nejbližího špitálu. Bezduché nešťastníky tam naposledy prohlédnou a udělají o nich zápis. "Dřív mi tohle všechno nahánělo strach," svěřuje se Ravi, "ale už jsem si na to zvykl."

Neoficiální dohody, že obyvatelé kolejišť sbírají na tratích mrtvé a zraněné, existují na mnoha místech Indie, uvádí Mrinalini Raová, někdejší šéfka dobročinné organizace Děti železnice. Jako protislužbu za děsivou práci, sbírání kusů mrtvol, přivírají úřady oči nad tím, že děti a mladí lidé žijí v prostorách drah a snaží se tam přivydělat na živobytí. Jsou to polooficální kuliové.

Oběti železničního neštěstí v Indii (ilustrační fotografie). Jako dítě odvedla Raviho policie z nádraží do dětského domova, ale jeho bratr ho z něj brzy dostal pryč. Ravi se vrátil na železnici. Přiznává, že tam zamířil nejen ze zvyku a kvůli kamarádům, ale i proto, že se z něj stal čichač. A na dráze se snadněji dostal k potřebným látkám.

I dnes přicházejí ročně do Bombaje tisíce děti z celé Indie. Dívky se často dostanou do spárů obchodníků s lidmi a pasáků. Proto jsou to až na výjimky jen chlapci a muži, kdo sbírají zkrvavělé kusy zemřelých z kolejišť.

Raviho přítel Hariš vypráví, že z domova utekl ve svých 14 letech. Kvůli bití. Teď čekají s Ravim znovu a znovu na chvíli, kdy zase někdo skončí pod koly vlaku. "Tento život nám nepřináší potěšení, ale zvykli jsme si na něj," svěřuje se Hariš novinářce z AFP.

Foto: Profimedia

Autor: - pp -