Běženci odmítají tábory. Je to jako vězení, říká obyvatel Mosulu

06.01. 16:24 | Autor: ČTK

Někteří uprchlíci se vracejí do svých domovů v Mosulu (ilustrační foto).

Uprchlický tábor je jako vězení, říká obyvatel západního Mosulu Muhammad. Utekl ze svého bydliště před radikály ze samozvaného Islámského státu (IS), ale odejít do tábora odmítl. Místo toho se usadil ve východní části města ve čtvrti, kterou už osvobodila irácká armáda. "Neznám ten dům. Majitelé odešli do Bagdádu, jsou to také uprchlíci. Lidé ze čtvrti mi řekli, že tady mohu bydlet, tak jsem zůstal," říká Muhammad. "To je jako věznice. Nenechají vás tam vyjít ven," odpovídá na otázku, proč nešel do tábora.

Prohlídka domu je rychlá - tři místnosti, jeden dekorační koberec na zdi a čajový servis. "Je tady generátor na elektřinu, ale není tady voda," říká Muhammad, který cizí dům obývá s jednou ze svých dvou manželek, synem a těhotnou snachou.

Dům je ve čtvrti Intisár, kterou nedávno osvobodila armáda. Fronta je vzdálená jen kilometr a výstřely automatických zbraní se střídají s tupými vibracemi střel vypalovaných z vrtulníků a hučením obrněných aut, které projíždějí ulicemi.

Bojovníci IS mají pod kontrolou už jen třetinu východního Mosulu, avšak západní část města je zcela v jejich rukou. V Mosulu je 200 tisíc budov uspořádaných v nepřehledných uličkách, které poskytují dokonalý úkryt střelcům i sebevražedným útočníkům. Z obyvatel, kteří mají za sebou dva a půl roku pod vládou extremistů, se stali diváci i aktéři konfliktu, odehrávajícího se na prahu jejich obydlí. Od loňského 17. října, kdy boje začaly, z města podle OSN odešlo 125 tisíc lidí. Zhruba 14 tisíc už se jich ale vrátilo.

Kolik je jich v ulicích Mosulu, není možné odhadnout. Unavení lidé s náklady svého skromného majetku na vozících se snaží najít dočasné bydlení. Usazují se, kde mohou. Například Abú Ahmad s manželkou a třemi dětmi využil pohostinnosti přátel, kteří jim poskytli svůj dům. Muž si ale dělá starosti o syna Ahmada, jemuž jsou tři a půl roku. "Jsou tady bomby, nálety. To dítě už zná válečné termíny. Děti by neměly poznat takové věci."

Domy ve čtvrti Intisár nesou jen malé známky po bojích. Jak říká plukovník John Dorrian, který je mluvčím mezinárodní koalice, jež irácké armádě pomáhá, zachovalost čtvrti je důkazem výborné práce irácké armády, která se snaží chránit civilisty. Jenomže ohledy na civilisty armádě někdy komplikují postup. Tím spíše, že lidé z IS při svém ústupu do západních čtvrtí vodí civilisty jako živé štíty.

I když se Mosulané války bojí, mají soucit se sousedy i s neznámými. Umm Duniaová je matkou sedmi synů, a přesto ubytovala ve svém domě pět rodin, které prchaly před boji. "Otevřela jsem jim dveře a ubytovala je, aniž jsem je znala," říká žena. Rodina s těmito uprchlíky bydlela pohromadě až dvacet dní.

Spolu s dvacítkou neznámých lidí se zavřela v domě, zatímco ze čtvrti prchali radikálové a vstupovali do ní vojáci. Radikálové se ale chtěli dostat co nejblíže k civilistům. "Tloukli na dveře až do omrzení," vzpomíná Umm Duniaová.

"Schraňovali jsme v nádrži už použitou vodu a umývali jsme se v ní. Voda tak neodtékala na ulici, protože kdybychom ji nechali, poznali by, že v domě jsou lidé," vysvětlila žena.

Foto: ČTK/AP/Khalid Mohammed

Autor: ČTK