Arabové v Dubaji: cizinci ve vlastní zemi?

09.06. 10:38 | Autor: ČTK

Podél úzké zátoky, která se vine srdcem staré Dubaje, stojí stovky svátečně oblečených Indů čekajících bosky před hinduistickým chrámem. Kousek od nich poklusávají joggeři, postávají zamilované páry a rodiny rozkládají piknik na dece. Ale původní, arabští obyvatelé Dubaje jsou tu k vidění jen výjimečně.

Ve čtvrti Daira jsou na ulicích tisíce mladých asijských dělníků. Upíjejí čaj, nakupují nebo si jenom tak povídají. Někteří volají domů rodinám a do mobilních telefonů pokřikují v hindí, urdu, paštu nebo dárí. Jedinými Araby, kteří jsou v dohledu, je dvojice policistů projíždějící kolem v hlídkovém voze.

Statisíce zahraničních dělníků, od taxikářů, kuchařů a uklízeček až po lékaře, bankéře či soudce, byly dovezeny do Dubaje především z jižní Asie, aby poháněly možná nejrychleji se rozrůstající město na světě. V této záplavě ovšem původní obyvatelé Dubaje, kterých je asi 20 procent z 1,2 milionu lidí žijících v tomto emirátu, často cítí, že jejich původní způsob života je ohrožený a reagují svou izolací.

Arabové jsou movití zákazníci, místa prodavačů zbývají na cizince. Kdysi žili v blízkosti pobřeží zálivu, který předchozím generacím poskytoval obživu z rybaření či lovu perel. Dnes přebývají v uzavřených komunitách z luxusních vil na pouštním okraji Dubaje, kde je spojuje nevyřčené pravidlo neprodávat domy cizincům. Tam, kde stávaly jejich staré domy, jsou nyní zářící mrakodrapy, nákupní střediska a restaurace rychlého občerstvení. V těch několika tradičních arabských domech, které tu zůstaly - patrové stavby s plochou střechou a vnitřním dvorkem -, teď bydlí chudí asijští dělníci po šesti až sedmi v jednom pokoji.

Další obětí tohoto trendu se stala arabština, původní jazyk původních obyvatel Dubaje. Pro odhadem dvě stovky různých národností, které v současnosti žijí v emirátu, se stala esperantem angličtina, která pronikla i do vládní korespondence a stala se de facto oficiálním jazykem soukromého sektoru. "Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi," říká právník a bojovník za lidská práva Muhammad Rukin, jehož volání po politických reformách a názory na budoucí rozvoj země mu vynesly zákaz publikování v místním tisku a připravily ho o místo vysokoškolského učitele.

Najít Araba v některých čtvrtích Dubaje se stává vzácností. "Nemůžeme uhájit svou identitu bez zvýšení svého podílu v populaci. Většina diktuje pravidla hry dokonce i v případě, že menšinu tvoří původní obyvatelé," říká Rukin, který vyzývá k naturalizaci arabských muslimů dlouhodobě žijících v Dubaji. Občanství by rovněž podle něj měly dostat děti žen pocházejících z emirátu, které se vdaly za cizince. Podle současných pravidel v takovém případě potomkům občanství nepřísluší.

Spektakulární rozvoj Dubaje, která se stává globálním bankovním a obchodním centrem, je naplněním ambicí vládce Dubaje, viceprezidenta a premiéra Spojených arabských emirátů šajcha Muhammada bin Rašída Maktúma.

Indičtí dělníci jsou jen jednou z mnoha barev mezinárodní Dubaje. "Chceme, aby Dubaj byla světovým městem číslo jedna pro obchod, turistiku i služby," napsal šajch Muhammad ve své knize nazvané Má vize. A tato vize změnila městský stát Dubaj v jednu z nejrozporuplnějších společností na Blízkém východě.

Je multikulturní díky ohromné populaci přistěhovalců z celého světa. Těší se náboženským a společenským svobodám v konzervativních státech Perského zálivu neviděným - až na to, že tyto společenské změny neprovázejí politické reformy.

Odvrácenou stranou neuvěřitelného rozvoje Dubaje podle mnohých je, že se z něj stává bezduché místo, kde všichni vypadají, jako by jen projížděli. Stavební boom město změnil v jedno velké staveniště, které prakticky nepřetržitě trpí dopravní zácpou. Místní obyvatelé tvrdí, že silueta města se změní pokaždé, když se po měsíční nebo dvouměsíční nepřítomnosti vrátí a díky neustále přítomným stavebním jeřábům se části města podobají scénám ze vzdálených planet z filmových Hvězdných válek.

Dubaj jako nekonečné staveniště a eldorádo architektů. V mnoha ohledech se Dubaj snaží všem připomínat, že zůstává muslimským státem. Obchody a restaurace v pátek ráno zavírají a neotevřou do polední modlitby, která je hlavní muslimskou bohoslužbou za celý týden. V místním nákupním středisku, největším na Blízkém východě, zní pětkrát denně hlas muezzina a v době modlitby se ztišuje hudba v módních buticích i elegantních kavárnách, anebo se vypíná docela.

Ale liberální přístup, v jehož rámci se nad lecčíms přimhouří oko, zdá se, převládá. Například prostituce je natolik rozšířená, že mnozí předpokládají, že musí existovat s přinejmenším jistým stupněm oficiálního souhlasu. Není pak problém najít bary, kde se prostitutky sdružují podle etnických skupin - na jednom konci dívky ze států bývalého Sovětského svazu, Číňanky uprostřed a na opačném konci Afričanky a Arabky.

Foto: Profimedia

Autor: ČTK