17 dnů pod troskami. Matka omdlela, když šičku vytáhli živou

12.05. 09:15 | Autor: ČTK

Rešmi Bégamová si osudný den vzala do práce několik balíčků sušenek a lahev vody. To jí zachránilo život.

Šička, která přežila 17 dní pod troskami zřícené bangladéšské osmipodlažní textilní továrny, se v nemocnici pomalu zotavuje. Stále ale trpí návaly paniky, nespavosti a je dehydrovaná.

Páteční záchrana devatenáctileté Rešmi Bégamové byla vítaným povzbuzením pro záchranáře, kteří už více než dva týdny vytahují z trosek rozkládající se těla. Do soboty překročil počet mrtvých 1100, a jedná se tak o vůbec nejhorší katastrofu textilního průmyslu na světě.

"Nepřestaneme s touto operací, dokud nenajdeme poslední mrtvé tělo či poslední žijící osobu," řekl šéf místní vojenské jednotky Čaudhurí Hasan Suhravardí, který je pověřený záchrannou akcí.

Azizur Rahmán, lékař z vojenské nemocnice, kam byla Rešmi převezena, novinářům řekl, že byla vyčerpaná a v těžkém stresu, když ji sanitka v pátek dopravila. Utrpěla škrábance, ale žádná vážná poranění, dodal. Ledviny jí ovšem v důsledku dehydratace fungují na méně než 45 procent a trpí nespavostí.

"Přepadá ji panika, občas pevně chytá sestry za ruce," dodal. Lékaři jí zatím dávají polotekutou stravu a prostředky na zavodnění. Doporučili naprostý klid a zakázali novinářům, aby s ní mluvili, protože otázky by mohly zhoršit její křehký psychický stav.

Dobrovolníci pomáhají odklízet trosky několik dnů po katastrofě. Rešmi strávila 17 dní pod troskami v temné prostoře podobné pokoji, která ale byla dost vysoká, aby se mohla postavit. Přežívala na sušenkách a balené i dešťové vodě. Čerstvý vzduch se k ní dostal některým z 27 otvorů, které záchranáři do trosek vyvrtali.

Uvnitř našla dokonce i nějaké bedny s oblečením, takže se mohla převléknout, uvedl lékař. "Její záchrana je úžasná, zázračná," dodal.

Její rodina už přestávala věřit a modlila se jen za to, aby se povedlo najít její mrtvé tělo, aby ho mohli důstojně pohřbít. Když jejího třiatřicetiletého bratra Zahidula Isláma pustili k jejímu lůžku ve vojenské nemocnici, dokázala dokonce zamumlat pár slov. "Nebreč, brácho," řekla mu prý. Objal ji a pak omdlel. "Totéž se stalo naší matce, když se dozvěděla, že Rešmi žije," řekl agentuře Reuters.

Islám dodal, že jejich rodina žije ve vesnici Koši Gari, více než 400 kilometrů severně od Dháky. On sám se tu živí prodejem sladkých smažených koláčků dětem, ale jeho sestra snila o novém životě ve velkém městě. Její cesta do textilní továrny byla typická pro celou generaci Bangladéšanek, které se snaží uniknout životě ve venkovské nouzi tím, že získají práci v kvetoucím textilním průmyslu. Tady mají zajištěnou byť malou, ale pravidelnou výplatu, i když bezpečnostní podmínky jsou často hrozivé.

Před třemi lety se Rešmi přestěhovala do Dháky, kde se připojila k několika milionům žen pracujících v továrnách, které zásobují velké řetězce, jako je Walmart, Tesco či H&M. Poté, co si našla první zaměstnání, se vdala, ale manžel jí kradl to, co vydělala, a proto od něj brzy odešla. "Brutálně ji bil, což ji přimělo, aby se s ním rozvedla," řekl její bratr.

Letos 2. dubna si našla novou práci ve firmě New Wave Bottoms, výrobci textilu sídlícím ve druhém podlaží budovy Rana Plaza, která se složila k zemi jako domeček z karet 24. dubna - jen den poté, co její majitel nervózní dělnice ujistil, že tu bude stát "ještě sto let". Osudného dne si s sebou Rešmi do práce vzala čtyři malé balíčky sušenek a lahev vody. To jí později pomohlo zachránit život.

Foto: ČTK/AP

Autor: ČTK