Arabský národní socialismus. XVII. díl

14.05. 19:45 | Autor: - lgtt -

Likvidace sunnitské královlády v Iráku následovala po nebetyčné britské a francouzské suezské ostudě roku 1956, po fiasku dvou tradičních imperialistických velmocí na Předním východu.

Z francouzského vlivu zbyly úzké vztahy k libanonským křesťanům a Británie, mateřská velmoc Iráku, z oblasti zcela odešla necelých dvacet let později, když ji emírové vypoklonkovali z protektorátních smluv v Arabském/Perském zálivu (Kuvajt již roku 1961), jak jsme vyložili v předcházejících pokračováních.

Republikánští potentáti se zprvu ke královskému lesku v Bagdádu nehlásili. Protibritský a prosovětský pučista Abdal Karím Kásim podle londýnského listu aš-Šark al-ausat ("Přední východ") drženého saúdskou rodinou údajně do paláce krále Fajsala II. ani nevstoupil a úřadoval z ministerstva obrany.

Prvních šestnáct dílů seriálu o arabském světě ZDE

V baasistickém kolotoči

Až do svého sesazení a popravy v únoru 1963 si ponechal funkci předsedy vlády a zván byl "vůdcem" (jeho tělo bylo objeveno až roku 2004). Formální hlavou státu byl jako předseda "rady nezávislosti" jeho spolubojovník Muhammad Nadžíb ar-Ruba´í, jemuž pučisté z roku 1963 nijak neubližovali a v ústraní zemřel za Saddáma Husajna roku 1983.

Saddám Husajn a studentská buňka strany Baas v Káhiře 1959 až 1963. Říkalo se, že za Kásimovou likvidací baasisty stáli Američané s Brity, kteří měli obavy z toho, že by se irácká ropná vřídla dostala pod sovětskou kontrolu; zvěsti nikdo nikdy nevyvracel.

Fajsalův palác byl po palácích Zuhur a Rehab třetí královskou residencí (na evropské poměry skromné) a byl postaven pro život s jeho nastávající, egyptskou princeznu Sabíhu. Než se vzali, byl však zavražděn.

Královský palác v bagdádské čtvrti Karáda dostal jméno "republikánský" a zůstalo mu dodnes.

První z republikánů, který v něm sídlil, byl v letech 1963-1966 baasista Abd as-Salám Árif, první maršál v mesopotamských dějinách. Proegyptský Árif, který přišel o život při pádu helikoptéry, používal i jednoho z královských rolls royceů.

Árifův bratr a nástupce Abdarrahmán, který rovněž patřil k původnímu teamu "svobodných důstojníků", vládl do vyhnání roku 1968 rovněž z Republikánského paláce ("červencová revoluce"; zemřel roku 2007 v jordánském exilu).

Sovětský pokus

V dubnu 1972 podepsali baasisté smlouvu o přátelství se Sovětským svazem, v osmdesátých letech za války s Íránem došlo k ochlazení vztahů a účelovému sblížení se Západem.

Poslední po Abdarrahmánovi Árifovi vládl z Republikánského paláce jeho nástupce, který se chopil moci nekrvavým pučem, protiamerický socialista Ahmad Hasan al-Bakr, další ze "svobodných důstojníků".

Po převratu roku 1963 byl několik měsíců předsedou vlády.

Bakrovým zástupcem a nástupcem roku 1979 byl pátý president Iráku Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí, který v paláci neúřadoval. Za americké okupace po březnu 2003 byl na čas sídlem velvyslanectví Spojených států.

Arabský nacionalismus a sovětská moc

Arabští vůdcové éry rodícího se nacionalismu a panarabství (první státní federace byla hášimovská roku 1958 a Sjednocená arabská republika sestávající z Egypta, Sýrie a Severního Jemenu (jižní byl tehdy ještě pod britskou kontrolou). Více viz předcházející díl.

Všichni byli diktátoři: Habíb Búrgíba (Bourghiba) tuniský, Násir egyptský, Husajn Jordánský, Hasan II. Marocký, Anvar Sádát a Husní Mubárak egyptský, libyjský Kaddáfí, syrští Asadové, irácký Saddám Husajn...

Všichni chtěli stavět panarabský svět, ale jejich marné snahy v podstatě ukončila arabsko-židovská válka roku 1973. Od devadesátých let národovectví potlačila výbušnost sunnitského konservativismu vymezující se tvrdě proti Západu.

Arabskou socialistickou stranu obnovy neboli Baas (renesance, angl. přepis ba´ath) založili roku 1943 v Damašku Michel Aflak a Saláh ad-Dín al-Bitár s cílem vytvořit jednotný socialistický arabský národ. Program, který tak trochu připomíná světskou podobu snu o arabském kalifátu, kde namísto na parseky vzdáleného ideálu socialismu funguje stejným způsobem ideál sunnitského islámu...

Strana funguje po celém Předním východu, v Sýrii je vládní, v Iráku byla do roku 2003, nyní zakázána. Baasisté se nijak nebratříčkují s komunisty, kteří žijí buď v exilu nebo ve vězení. Přesto režimy udržovaly a udržují úzké kontakty na Sovětský svaz a nyní Rusko.

V této souvislosti jsou v moskevské politice zajímavá dvě jména školených orientalistů-arabistů: liberálně demokratického "bouřliváka" Vladimíra Žirinovského, Putinova spojence v dumě, a Jevgenije Primakova, který byl od suezské krise do roku 1970 na Předním východě činný jako novinář. Znal se se Saddámem Husajnem (ostatně stejně jako jeho pozdější americký protihráč Donald Rumsfeld).

Člen zahraniční rozvědky Primakov pak fungoval na různých akademických místech a v letech 1991-1996 byl šéfem nové zahraniční ruské rozvědky SVR. Pak byl dva roky ministrem zahraničí a v letech 1998-1999 si ho Jelcin vybral za předsedu vlády, než se pak rozhodl pro jiného muže z útrob tajných služeb, pro Vladimíra Putina.

Foto: Wikipedia

Autor: - lgtt -