Zavalení horníci jsou před záchranou nervózní

11.10. 07:50 | Autor: ČTK

Část horníků, kteří v severochilském dole čekají přes dva měsíce na záchranu, pociťuje úzkost kvůli tomu, že budou muset vlézt do úzké záchranné klece, která je vyveze na zemský povrch.

Dario Segovia "je velmi rád, ale velmi, velmi nervózní", sdělil agentuře AFP jeho bratr Alberto, který na 48letého horníka čeká v provizorním městečku u dolu San José. S Dariem hovořil jen několik hodin poté, co byla o víkendu dokončena šachta vedoucí ke skupině 33 horníků, které v dole zával uvěznil 5. srpna.

Avšak klec speciálně vyrobená pro tuto akci má v průměru jen něco přes půl metru, což u některých horníků vyvolává úzkost.

"Nechce jít první, protože se bojí. Nikdo nechce být první. Představte si ten výstup 700 metrů," vysvětlil Alberto. Šachta končí v hloubce 625 metrů, kam až bude spouštěna klec.

Přípravy na záchranu. Úzkost pociťují i další horníci. Víctor Segovia "je velmi šťastný, ale má strach z klece, velmi znervózněl", upozorňuje jeho sestra Clarina. "Každopádně ale ví, že je to jediná možnost, takže jestli chce vyjít, bude muset tímto způsobem," dodala.

U většiny však převládá pocit netrpělivosti, jak se blíží konečná fáze jejich záchrany. Původně nejoptimističtější odhady udávaly začátek listopadu, prorážení a rozšiřování šachty však šlo rychleji, takže už tuto středu možná začne jejich vytahování na povrch.

Záchranáři už stěny šachty vyztužují ocelovými vzpěrami, což by mohli dokončit během dnešního dne.

Ministr zdravotnictví Jaime Maňalich byl velmi překvapen, že nemálo z horníků chce být vytaženo na povrch jako poslední. Nicméně již bylo stanoveno rámcové pořadí, v jakém budou vyprošťováni: nejprve půjdou ti nejšikovnější, kteří by byli schopni reagovat na případně vzniklou potíž, jako druzí ti nejslabší a nakonec ti nejsilnější, kteří dokážou počkat delší dobu.

Konečné rozhodnutí ale přijme zdravotník, který k nim bude spolu s jedním záchranářem spuštěn.

Oltář cti třiatřiceti horníků, kteří uvízli v podzemí. Během výstupu budou odborníci neustále sledovat vývoj zdravotního stavu každého horníka; v případě nutnosti by mohli být znovu spuštěni do dolu.

Délka jejich uvěznění pod zemí je svého druhu rekord. Že jsou všichni naživu, se zjistilo až 17 dní po závalu. Krátce po navázání komunikace s nimi jim nouzovým vrtem začaly být dopravovány potraviny, voda a později další potřebné věci.

Jejich zdravotní stav označují odborníci za překvapivě dobrý. Soudí, že každý z nich zhubl asi o deset kilo. U některých bylo zhubnutí přímo otázkou života a smrti, protože by se do záchranné kabiny nemuseli vejít.