Škola hrůzy: svazování do prostěradel a úvahy o sebevraždě

04.09. 05:30 | Autor: ČTK

Když v roce 2015 zemřeli čtyři bývalí žáci téže školy, mohlo jít o náhodu. V dalších letech ale zemřeli další a podle statistiky jedné z absolventek Elizabeth Ianelliové je nyní po smrti 101 bývalých žáků. Ani jednomu před smrtí nebylo ještě 50 let, většině ani 40 let. Škola byla v roce 2014 zavřena, když absolventi začali mluvit o své zkušenosti a tvrdých trestech, napsal list The New York Times.

Zařízení označené jako rodinná nadace bylo určeno pro děti s kázeňskými problémy a závislostí na drogách. Hlavní příčinou předčasných úmrtí bylo předávkování nebo sebevražda.

Zařízení nedaleko Hancocku ve státě New York bylo zřízeno v 80. letech. Obraceli se na ně rodiče, kteří v něm spatřovali poslední možnost záchrany svých problematických dětí závislých na drogách a alkoholu. Studenti jedli společně a spali v ložnicích postavených odděleně pro chlapce a dívky. Měli zajištěné oblečení a společně sdíleli tresty. Nyní, navráceni zpět do soukromého života, umírají rovněž společně.

Není známo, kolik přesně žáků školou za její třicetileté existence prošlo. V roce 1998 se hovořilo o končícím ročníku se 30 studenty jako o vůbec dosud nejpočetnějším. Mnoho bývalých studentů školy nyní na sociálních sítích vyzývá kolegy, aby se navzájem vyhledali. Hlavním hlasem je Ianelliová, která si založila na Facebooku účet Survivor993 poukazující na počet dní, jež sama ve škole strávila.

Rodiče problematických dětí se pro školu rozhodli, protože její program sliboval, že kromě kvalitní výuky nabízí také poradenství a kázeň založenou na přísnosti i lásce.

Lillian Beckerová se ve škole jako absolventka zvláštní pedagogiky ucházela v roce 1998 o práci. "Velmi profesionální, čisté, úpravné, všichni byli přátelští," vzpomíná. První pracovní den dostala za úkol dozor v místnosti používané o přestávkách. "Na podlaze byl student zabalený do prostěradla oblepeného páskou. Byla mu vidět jen hlava," popsala svou zkušenost. Řekli jí, že hrozí nebezpečí, že tento student ublíží sobě nebo někomu jinému. Beckerová ve škole zůstala a dokonce tam zapsala i svého syna. Lee prospíval s dobrými známkami a vystudoval pak fotografování. Začal se stýkat s herečkou Christinou Applegateovou, přestěhoval se do Kalifornie a v roce 2008 zemřel na předávkování drogami.

Jako rodiče a děti

Filozofií školy bylo podle Beckerové vytvořit atmosféru, kde personál fungoval jako rodiče a studenti jako jejich děti. Jedlo se společně, avšak u stolu studenti vstávali, aby poukázali na přestupky kolegů. "Chci hovořit o Johnovi, viděla jsem ho flirtovat," řekla například Susie. Následovaly posměšky spolužáků na adresu Johna a kritika dospělých. K trestům se využívalo jídlo - viníci dostali tuňáka a suchý muffin - manuální práce, kdy studenti zakopávali kameny, aby je následující den zase vykopali. Další tresty pak byly sociální povahy - nesmělo se hovořit s nikým kromě členů nejbližšího kruhu, nejkrajnější pak bylo vyčlenění studenta do rohu při jídle, kde nesměl s nikým mluvit ani se nikomu dívat do očí. "Byl jste duch," řekl Welsey Good, který ze školy odešel roku 2009.

Někteří reagovali násilím. Elizabeth Boysicková udeřila svého poradce a zavřeli ji za to do skříně vyložené matracemi. Steve Sullivan se pral s ostatními od prvního dne a v izolaci o tuňákovi strávil mnoho dní. Jednoho dne dveře svého vězení vykopl. Po odchodu ze školy v roce 2002 se ocitl za mřížemi za loupež.

Dohled nad potrestanými měli vybraní studenti. Poprvé tvrdé zacházení s žáky inspekce zaznamenala v roce 2010 a doporučila změnit metody. Škola s hodnocením nesouhlasila.

Konec v kotci pro psa

Někteří studenti se snažili utéct. Sullivan to udělal v zimě 2002, avšak nebyl připraven na 12kilometrovou cestu do Hancocku. Dorazil tam promrzlý a skončil v psím kotci. Probudil se ztuhlý, chtěl se vydat policii, ale když dorazil na stanici, nikdo tam nebyl. Walter Huff se pokusil o sebevraždu. Chtěl se oběsit na opasku, ale neúspěšně. V roce 2004 se jeden student zabil skokem z okna, další studentka se chtěla utopit v zimě v rybníce.

Ianelliová si myslí, že mnozí spolužáci ze školy vyšli v horším stavu, než v jakém do ní byli přijati. Jeden zaměstnanec ji opakovaně osahával, a když se to snažila ohlásit, byla pokárána. Pokusila se otrávit dezinfekcí, ale v lahvi byl jen ocet.

James Clemente dal svého sedmnáctiletého syna Marka do školy v roce 2002. Líbilo se mi, že nejde jenom o rehabilitaci, ale také o výuku. Mark v osmnácti ze školy odešel do newyorského Manhattanu, kde žil přes deset let jako bezdomovec. V roce 2017 zemřel na selhání jater. Anne Mossová Rogersová poslala syna Charlese do školy v roce 2012 v naději, že tam pomohou řešit jeho depresi a úzkost. Odešel v roce 2014 a o rok později se předávkoval heroinem. Matka věří, že mu škola prodloužila život.

Jon Martin-Crawford v roce 2008 podal svědectví v kongresovém slyšení o programech pro dospívající. Řekl kromě jiného, že traumatu prožitého při svazování do prostěradel se nedá zbavit. O sedm let později se oběsil.

Je to jako "kdo bude další", řekla k situaci absolventka Sara McGrathová Brathwaiteová. Mezi 13 studenty, kteří zemřeli loni, byla i Suzanne Lefflerová. Tato ošetřovatelka s aprobací anesteziologie si sama aplikovala smrtelnou dávku uspávacího prostředku.

Foto: ČTK/WAVEBREAK

Autor: ČTK