Ruský zájem o nikaragujský průplav. Vojensky ho ochrání

Stavba mezioceánského průplavu v Nikaragui, který spojí Atlantik s Pacifikem a jež začala koncem loňského roku, zavede spravedlivější poměry do světového obchodu a stane se alternativou západní hegemonii, míní ruští experti. Moskva se o megaprojekt už déle zajímá a k jeho ochraně poskytuje válečné lodě.

O ruské vojenské přítomnosti v nikaragujských vodách v souvislosti s gigantickým vodním dílem, které se má stát konkurencí Panamě, se začalo hovořit v polovině roku 2014, krátce po návštěvě ruského šéfa diplomacie Sergeje Lavrova v Managui.

Tehdy se objevily informace, že podle zvláštní dohody nikaragujské vlády s Moskvou začínají ruská vojenská plavidla a letadla operovat v nikaragujských výsostných vodách. Ruské vojsko mělo údajně patrolovat u pacifických a karibských břehů této středoamerické země do 30. června 2015.

Cílem ruské operace je pomoc při ochraně "stavebního projektu století", jímž je přinejmenším pro Nikaragujce už zmíněná, téměř 300 kilometrů dlouhá vodní cesta. Říkají mu Velký průplav. Projekt má dle dosavadních propočtů přijít na asi čtyřicet miliard dolarů.

K ruské účasti na megaprojektu se čerstvě opět vyjádřili někteří ruští experti. V interview pro deník Moskovskij komsomolec latinskoamerický expert Vladimír Travkin projekt oceňuje a připomíná, že Panamský průplav mezitím naráží na hranice svých kapacit.

Nutná je paralelní cesta. Žádný konkurent, nýbrž doplnění. Je totiž možné učinit nový průplav splavným pro obří kontejnerové lodě a tankery. To je podle Travkina velmi důležité, protože světový obchod se aktivně vyvíjí.

Brazílie už projevila zájem do projektu investovat. Hlavním - z řady stran kritizovaným a zpochybňovaným - investorem je Čína, jež potřebuje nové obchodní cesty. Také Rusko, které má přístup jak k Atlantiku, tak k Tichému oceánu, potřebuje další dobrou trasu mezi oběma oceány.

Ruský podíl na projektu může být rozmanitý. Už existuje dohoda o dodávkách ruských high-tech zařízení, a to nejen pro vlastní stavební práce, ale také k zajištění bezpečnosti provozu budoucího vodního díla.

Travkin zdůraznil, že jde o projekt, který by měl být schopný dále stabilizovat svět. Mimo jiné s ohledem na trh s ropou.

"Nikaragua má dobré vztahy s Venezuelou, vývozcem ropy, který má zájem o novou dopravní tepnu. Ta je důležitá i pro země BRICS, neboť tvoří svým způsobem protiváhu hegemonii na mezinárodním obchodním a finančním trhu, alternativu k západním aliancím. Průplav by byl rovněž alternativou, aby se spravedlivěji utvářel světový obchod," prohlásil Travkin.

USA se Velký průplav nezamlouvá

A pokračuje: "USA tímto projektem nejsou, přirozeně, nadšeny. Dnes jako dříve považuje Washington Latinskou Ameriku za zónu, která se nesmí samostatně rozvíjet. V USA jsou jisté síly, které se budou projektu vzpírat. Na straně druhé existují severoamerické firmy, které se o stavbu a budoucí profity z ní zajímají."

Přesto, myslí si Travkin, se budou mnozí v USA proti projektu angažovat. Nový průplav totiž posiluje pozici levicové vlády v Nikaragui, která se Spojeným států dlouho protiví a snaží se vytvořit pro svou zemi lepší rozvojové možnosti. A sice bez silné závislosti na USA.

V souvislosti s plánovanou dohodou, podle níž by měly získat ruské válečné lodě lehčí přístup do nikaragujských přístavů, Travkin řekl: "Rusko nyní buduje svou přítomnost v těch oblastech světa, které jsou pro naši zemi zajímavé. Vojensky spolupracujeme s mnoha latinskoamerickými zeměmi. Zvažuje se mimo jiné zřízení opravárenské základny na Kubě.

Intenzivně se pracuje na tom, abychom bránili naše národní zájmy v přiměřeně důležitých regionech."

To je podle Travkina důležité a možné. "Pokud budou průplavem plout naše lodě, musí (vodní dílo) dostat vojenskou ochranu." Obecně prý není ještě ruská účast na projektu přesně stanovena. Stavba právě začala a skončí nejdříve za pět roků.

K tématu se čerstvě vyjádřil také ruský vojenský expert Leonid Ivašov. "Existuje trojstranná dohoda mezi Čínou, Ruskem a Nikaraguou. Čína je příslušná za většinu stavebních prací, Nikaragua dává k dispozici své území a Rusko přebírá funkce ve věcech obrany před případnými útoky, teroristickými údery a před sabotážními akty. K těmto účelům tam budou přítomny ruské vojenské lodě."

Nejde prý o žádné vojenské základny, nýbrž o patroly u pobřeží a návštěvy nikaragujských přístavů bez zvláštních celních kontrol. Příslušné přístavy by měly ruská válečná plavidla zásobovat vodu a potravinami, dodává Ivašov. Domnívá se, že podobné dohody Rusko brzy uzavře také s Kubou a Venezuelou.

Řada ruských expertů se však na aktuální ruskou angažovanost v Nikaragui nedívá tak souhlasně a optimisticky. Třeba politolog Konstantin Simonov považuje projekt průplavu za nadmíru riskantní. Míní, že zájem o vodní dílo mají především Číňané, aby v budoucnu mohli snadněji a pohodlněji vyvážet a dovážet své zboží.

Optimismus i pochybnosti 

Rusko má už oproti Číňanům svou vlastní mořskou trasu, a to Severní mořskou cestu (dříve též Severovýchodní průjezd), jenž umožňuje plavbu Arktickým oceánem do Evropy a Asie.

I někteří další ruští experti zastávají názor, že pro Rusko je důležitější rozšiřovat možnosti využití Severní mořské cesty.

Díky mezioceánskému průplavu se má Nikaragua stát úplně jinou zemí, místem s velkou budoucností, slibuje bývalý gerilový bojovník a nynější státní prezident Daniel Ortega svým krajanům. Ti žijí v zemi, která je mezi státy Latinské Ameriky druhou nejchudší po Haiti. Obzvláště zle jsou na tom rolníci.

Jedním z největších bohatství Nikaraguy je její geografická poloha. Nyní jde jen o to, tento dar využít, argumentuje Ortega.

Čína projevuje v uplynulých několika letech veliký zájem o Latinskou Ameriku včetně jejího nerostného bohatství. Otevřené partnerství Číny s Nikaraguou je však vyloučené, protože Managua má diplomatické styky s Tchaj-wanem. A ten to umí ocenit. Kdyby se však sen o průplavu proměnil ve skutečnost, bylo by pro Ortegu snadné přesedlat z Tchajwanců na Peking.

Střední Amerika už pro USA není jen jejich "zadním dvorkem". Už se na něm pomalu zdomácněle prohánějí také Číňané. Pokud jde o strategický význam tohoto regionu, mohla by politická rivalita obou velmocí překrýt čistě ekonomické úvahy.

Panamský průplav spojující Atlantik a Pacifik byl otevřen roku 1913. Lodím ušetřil cestu kolem Hoornského mysu na nejjižnější špici Ameriky, jež byla drahá, obtížná a nebezpečná.

Čtěte dále

další zprávy