Roadtrip po Americe. "Hippie" volkswagen stále spojuje lidi

Pokud bychom vybírali symboly 20. století, legendární mikrobus Volkswagen Typ 2 by měl být určitě mezi nimi. I když se ukazuje, že umí lidi spojovat dodnes. Dokázal to roadtrip, který podnikli dva Brazilci napříč Latinskou Amerikou. Ikonické vozidlo se do letošního roku v Brazílii stále vyrábělo. Produkce bude ukončena 31. prosince.

Emilio Zagaia a Felipe Luis da Costa přijeli do guatemalského města Cobán. Zjistili, že jejich volkswagen v barvách brazilské vlajky má (první a poslední vážnější) poruchu. Ač byli jako dva Brazilci ve zcela neznámém prostředí, místní se na ně rychle obrátili s nabídkou pomoci, píší Los Angeles Times.

"Shání vás místní fanklub Volkswagenu. Viděli vaše auto a vyfotili si ho," řekl jim automechanik.

Ukázalo se, že "klub" provozuje jeden místní pár, Francisco a Karla. Vlastnili dva "brouky" - růžového a bílého - a jeden mikrobus. V jejich domě, jehož zdi zevnitř zdobily fotografie zmíněných vozů, pobyli Brazilci celý týden.

Učili je, jak připravit tradiční brazilské nápoje, a oni jim zase povídali o tom, jak jejich rodina pěstuje orchideje. Většinou se však konverzace stočila zpět k autům.

"Francisco je naprosto závislý, ale rozumím tomu. Tahle auta s sebou nesou tolik historie... Vždycky říkal: 'Není to šílenství, je to vášeň.'" vzpomíná Da Costa.

Cesta Zagaiy a Da Costy vedla z Mexika do jejich rodné Brazílie. Neřídili tradiční "hipísácký" van, ale jeho o něco modernějšího jihoamerického nástupce. V Brazílii se bude vyrábět do konce letošního roku.

Během výletu, který trval osm měsíců, ujeli skoro 22 tisíc kilometrů. Byl to právě jejich vůz, který jim všude otevíral dveře. "Kdybychom jeli jiným autem, lidé by se k nám nechovali tak srdečně," je si jistý Da Costa.

To, že jejich jízda skončila právě v jejich domovině, kde se legendární vozítko vyrábělo nejdéle, je do jisté míry symbolické.

Jeho koncept vymyslel v roce 1947 Nizozemec Ben Pon. Vycházel přitom z tvarů známého "brouka", oficiálně Typu 1. O tři roky později vyjely z německých továren první dodávky. V roce 1953 pak začala výroba v Sao Paulu. V Severní Americe začala produkce až v roce 1970 v Mexiku.

Design modelu se od té doby měnil jen minimálně. Proč ostatně měnit něco, co funguje... "Můžete ho použít k převážení nákladu nebo až devíti lidí. Je vhodný na práci i pro zábavu.

Jednoduchost designu dělá lidem radost," říká Carlos Leite z brazilského Volkswagenu. "Všechny součástky jsou jednoduché a snadno vyměnitelné. Auto je snadné opravit a málokdy ztrácí časem na hodnotě," dodává.

Výroba sice na přelomu roku skončí kvůli novým bezpečnostním regulím, ale slavný mikrobus bude ještě dlouhá léta brázdit ulice brazilských měst.

V Sao Paulu je dnes potkáte všude, nejčastěji v bílé barvě. Kopcovitými čtvrtěmi projíždějí naloženy stavebními materiály, potravinami či pivem.

"Je mi jedno, že je přestanou vyrábět. Staré fungují stejně dobře. Nikdy nezemřou," je přesvědčen Da Costa.

Jeho parťák jednačtyřicetiletý Zagaia pracoval v mexickém Tulumu jako instruktor autoškoly. První mikrobus si koupil, aby v něm převážel zahraniční studenty. Jeden z nich mu navrhl, aby v autě projel celou Jižní Ameriku. Postupně mu totéž řeklo ještě několik dalších lidí, což ho definitivně přesvědčilo.

Pětadvacetiletého novináře Da Costu potkal, když se na Velikonoce vrátil domů do Brazílie. Budoucí spolujezdec totiž chodil s jeho neteří. Padli si do oka a rozhodli se, že na roadtrip vyrazí společně.

Využili přitom moderních technologií. Da Costa založil blog, na kterém zveřejňovali pořízené fotografie, a povedlo se jim sehnat i trochu peněz od sponzorů. Ze záběrů natočených po cestě ustříhali krátký film.

Po cestě se už museli spoléhat víc na vlastní síly. Jedli zpravidla sendviče s tuňákem a přespávali v autě. Pokud to šlo, tak před policejními stanicemi či jinými střeženými objekty. Nebyli však jedinými nadšenci.

"Cestou jsme potkali mnoho dalších, kteří jeli v Kombi (tak mikrobus v Brazílii pojmenovávají - pozn. red.). Někteří jeli z Aljašky do Argentiny, jiní jezdili bez cíle," říká Da Costa.

Projeli El Salvadorem, Hondurasem, Nikaraguou, Kostarikou, Panamou, Kolumbií, Andami... V ekvádorském národním parku El Cajas měli trochu obavy, ale auto strmé kopce zvládlo. Jeden strážce parku jim pak nabídl přístřeší.

Za své cesty se dvojice nikdy nesetkala s nepřátelským přijetím, i když projížděli mnoha nebezpečnými zeměmi. Jen na začátku museli uplatit několik policistů. Ti ale pro ty, kdo jezdí Typem 2, neměli nikdy moc pochopení. Na vážnější spory nedošlo, snad jen v Argentině, kde se jedním mužem přeli o to, jestli byl lepším fotbalistou Pelé nebo Diego Maradona.

Díky autu navázali s lidmi spojení, které mezi španělsky a portugalsky mluvícími částmi Jižní Ameriky často chybí. "O Brazílii často nevěděli nic. Znali jen sterotypy - fotbal, krásné ženy, pláže. My jsme ale o zemích jako je Peru nebo Bolívie taky moc nevěděli," přiznává Da Costa.

Čtěte dále

další zprávy