Mexická levice bojuje proti býkům

26.01. 08:50 | Autor: - rs -

Mexická levicová a opoziční Revolučně instituční strana (Partaido Revolucionario Institucional; PRI), jež měla po sedmdesát let do roku 2000 vládní monopol, bude usilovat o zákaz koridy v metropoli země Ciudad de México. Podle mexického listu El Sol to oznámil poslanec místního sněmu Cristian Vargas.

Podle jeho slov se strana chystá předložit balík návrhů změn zákonů o veřejných vystoupeních, jehož cílem bude pořádání pro mnohé kontroverzního rituálu v hlavním městě zakázat.

5. února hodlá uspořádat protestní pochod proti pořádání Výroční koridy, jíž se každoročně slaví otevření místního amfiteátru pro koridu (1946).

Působivá Plaza de Toros Monumental v Barceloně. Ciudad de Méxiko je od roku 1970 správní jednotkou na úrovni federálního státu. Místní levice zjevně usiluje kráčet ve šlépějích levice katalánské. V Barceloně, hlavním městě Katalánie, se podařilo nacionalistické levici na radnici zakázat koridu na městských pozemcích už v roce 2004.

Rozhodující hlasování o úplném zákazu koridy v Katalánii včetně posledního fungujícího býčího stánku, barcelonské Plaza de Toros Monumental, může rozhodnout už tento týden. Lokální parlament katalánské autonomie jedná o návrzích příslušných zákonných změn už od konce loňského roku. Zákaz radních, jemuž je nadřazen zákon autonomie, se na barcelonskou Monumental nevztahoval, protože není majetkem města, nýbrž soukromým vlastnictvím.

Urážka krále, umělců i desetimilionů: "Psychopati a sadisti!"

Poslanci Vargasovi, jenž je předsedou právního výboru lokálního parlamentu, se při zdůvodnění podařilo urazit všechny aficionados, jak se říká fanouškům a znalcům koridy: rituální porážku býků označil za „představení pro psychopaty a sadisty".

Rázem tak mezi psychopaty a sadisty zařadil nositele Nobelovy ceny za literaturu Ernesta Hemingwaye, malíře holubic míru (mimo jiné) a zatvrzelého pacifistu Pabla Picassa, levicového básníka a dramatika Federika Garcíu Lorcu zavražděného fašisty, či současného španělského krále Juana Carlose I. Ti všichni se obdivem ke koridě a zájmem o ni netajili a netají.

Aficionados rituál obhajují jeho estetickou hodnotou, kulturně-historickým významem, ale také tím, že smrt arénního býka, nevyhnutelná, neboť býk by byl poražen na maso v každém případě, je vykoupena jeho svobodným a ve srovnání s jatečním dobyčetem dlouhým životem v přirozených podmínkách divočiny.

Argumentují rovněž tím, že obor, díky němuž potomek původního evropského pratura na Iberském poloostrově přežil, zatímco všude jinde byl vyhuben, živí jen ve Španělsku asi 150 tisíc lidí, z toho něco přes dvě stě profesionálních matadorů, a dosahuje obratu půl třetí miliardy eur ročně.

Populárnější než fotbal v Čechách

Aficionados není málo - jen ve Španělsku, kde korida na začátku osmnáctého století vznikla, se počítají na miliony. Navzdory tvrzení některých novinářů je korida ve Španělsku stále populárnější než například fotbal v České republice, jak dokazují dostupná čísla.

Při tisícovce řádných korid, jež se ve Španělsku ročně pořádají, a při průměrné kapacitě amfiteátrů pro koridu 10 tisíc míst, představení ročně navštíví kolem deseti milionů diváků. Na řádných koridách zpravidla bývá plno nebo téměř plno.

Je to 22 procent všech Španělů, tedy téměř čtvrtina populace. Pro srovnání: O fotbale se často píše jako o nejpopulárnějším českém sportu. Přičemž lze snadno prokázat, že fotbal v Čechách není zdaleka tak populární, jako ve Španělsku korida: Loňský ročník Gambrinus ligy navštívilo 655 732 diváků, což je jen 6,2 procenta české populace. Rekapitulace: Na populárním fotbale byl loni zhruba každý dvacátý Čech, na „nepopulární" koridě každý čtvrtý Španěl.

Figura z řady Estatuarias, čili zahajovací suerte Sebastiána Castelly. Za aficionados se prohlašuje podle průzkumu z přelomu roku uspořádaného pro televizní stanici La Sexta 34,5 procenta Španělů. Znamená to, že fanouškem koridy, byť ne pravidelným divákem, je každý třetí Španěl! Naopak „býci se nelíbí" ani ne polovině Španělů: odpovědělo takto 47,9 procenta dotázaných. 17,6 procenta respondentů se nepřiklonilo ani na jednu stranu.

Zdaleka ne všichni ti, jimž se „býci nelíbí", si přejí zákaz koridy. Jejich odpor k současné koridě tedy není zásadní, možná je jen neuchvátil žádný ze současných toreros, nebo nejsou spokojeni se stavem současných býků. Výrazná většina Španělů - 68,8 procenta - si totiž přeje, aby korida zůstala zachována. Pro její zákaz se podle citovaného průzkumu vyslovilo jen 27,6 procenta dotazovaných, 3,8 procenta respondentů nevyjádřilo žádný názor.

Nešpanělská Katalánie a „bůh arén"

Katalánští nacionalisté, za jejichž tažením proti koridě stojí také snaha zbavit se rituálu jako nejšpanělštějšího symbolu a odlišit tak katalánskou autonomii od zbytku Španělska, se dovolávají nejrůznějších referend a výsledků podpisových akcí, jež údajně vyznívají v neprospěch koridy.

Obránci koridy mají argumenty stejně silné. Právě barcelonskou Monumental si v roce 2007 pro návrat na písek býčí arény po pětiletém odpočinku zvolil José Tomás, torero vyhlášený nedávno čtenáři specializovaného časopisu Burladero za matadora desetiletí a v poslední sezoně zaostávající jen těsně za frankopolákem Sebastiánem Castellou.

ČTĚTE TAKÉ: Slovanská krev kraluje španělským býčím arénám

Na Tomásovu obnovenou premiéru bylo do téměř dvacetitisícové Monumental vyprodáno, poprvé od roku 1985 beznadějně do posledního místa, za pár desítek minut, za vstupenky se na černém trhu platily v přepočtu statisíce.

Senzační úspěchy obdivovaného matadora právě v aréně města, jež jeho radní prohlásili za koridě nepřátelské, pak stály za tím, proč politici s definitivním rozhodnutím o osudu rituálu až dosud váhali a proč se významné sdělovací prostředky stávaly ke koridě shovívavější.

Tomásovy zahajovací suertes s pláštěnkou, první třetina vystoupení. Zájem o vstupenky na jeho koridy je totiž výmluvnou protiváhou všech nepřátelských peticí a referend. O Tomásovi, jenž si pro svá vystoupení volí barcelonskou arénu nepokrytě ve snaze podpořit zájem o koridu v Katalánii, se od roku 2007 píše jako o „bohu, světci, apoštolovi, mesiášovi, andělu, mučedníkovi, a veleknězi koridy". Experti jej srovnávají s největšími matadory historie, verše o něm skládají fanoušci i známí písničkáři.

"Šílenec Tomás se chtěl obětovat, nabízel oběť davu, jež jej následuje, aby jej viděl umírat," napsal levicový a do té doby ke koridě přezíravý deník El País po Tomásově obnovené premiéře 17. června 2007.

Figura čili suerte zvaná Manoletina v provedení Josého Tomáse. Tomás z obce Galapagar u Madridu se stal matadorem 10. prosince 1995 právě v mexické metropoli. V následující sezoně se stal rivalem Enriquea Ponceho, krále španělských arén konce tisíciletí. Tomásova kariéra pak směřovala strmě vzhůru. Počínaje následujícím rokem byl tři sezony po sobě prohlášen "Triumfátorem ferie svatého Isidora", nejdůležitějšího býčího svátku pořádaného v květnovém Madridu.

V prvních letech třetího tisíciletí byl na vrcholu, jeho smělost ale nesla plody v podobě vážných zranění. Zasažen byl 13. května 2002 v Granadě, zlomil si žebro a zle pochroumal nohu. Načež byl zraněn dvakrát 26. června v Badajozu, ale odmítl nechat se ošetřit. Vydržel do konce koridy, mimo arénu pak strávil měsíc. Už 10. srpna byla Huesca svědkem, jak mu býk přerazil levou ruku. Pokračoval v sezoně s velkými bolestmi. O pět dní později utržil bodnou ránu do hrudníku. A odešel na odpočinek.

"Život bez býků není život," vysvětlil lakonicky důvody pro svůj návrat v roce 2007. Z ambice odejít z arény s trofejemi bez ohledu na nebezpečí, totiž "řezat dvě uši, anebo skončit v nemocnici", kterou vyhlásil nedlouho před svým prvním odchodem na odpočinek, Tomás neslevil.

Večery krve a slávy

Občas introvertní matador s chmurnou tváří zvládne obojí: 15. června 2008 utržil v Las Ventas dvaceticentimetrovou ránu do stehna. Byla jedním ze tří bodných zranění, jimiž matador zaplatil za tři uši, v Madridu neobvyklou poctu. Býky přes zranění zdolal, teprve pak se nechal odvést na ošetřovnu. Léčil se měsíc. Událost vešla ve známost jako "tarde de sangre y gloria" - večer krve a slávy.

Kolikrát byl těžce zraněn, zřejmě neví ani on sám. "Asi padesátkrát," odpověděl zamlklý, vyhýbavý matador.

I někdejší odpůrci koridy se shodují v tom, že Tomás vrátil umění matadorů zvanému toreo poezii, tajemství a vážnost. "Vrátil fanouškům emocionalitu," domnívá se El País. "Vystavuje se situacím, v nichž je prakticky nemožné zápasit." Kritik koridy ze sevillské televize Canal Sur Juan Belmonte dodává: "Ten hoch budí pocit, že mu je úplně jedno, zda zemře třeba teď."

Při pase natural. Tomás je slavný prací v nejtěsnější blízkosti rohů. Zda bude Tomásova popularita dostatečnou protiváhou argumentů katalánských abolicionistů, tedy těch, kteří by koridu viděli nejraději zakázanou, se může ukázat tento týden. Podpořit katalánské abolicionisty je ostatně jedním z cílů mexické levicové PRI.

Ciudad de México spojuje s Barcelonou ještě drobná shoda: Mexická metropole se pyšní kapacitou největším, byť ne nejvýznamnějším býčím amfiteátrem na světě. Je znám jako Plaza México, ale jmenuje se stejně jako v Barceloně - Monumental. Pojme na 48 tisíc diváků. Významem jej předčí přinejmenším madridská Las Ventas s pětadvaceti tisíci sedadly a Real Maestranza s poloviční kapacitou v andaluské Seville.