Kterak kriminolog z Harvardu usmiřuje černochy s policií

12.05. 06:15 | Autor: Martin Valeš

Ghetto v Baltimoru je jedno z nejbídnějších, policii tam opravdu nemají rádi.

Jak mohou američtí černoši věřit policistům, kteří mají mnohdy přímo rozkazy je šikanovat a kontrolovat pod sebemenší záminkou? A kteří teď zabili tolik neozbrojených černochů? A naopak, jak nemají mít policisté z černochů strach, když je mezi nimi tolik násilníků a gangsterů a když nemají žádnou úctu k úřadům? Amerika potřebuje najít důvěru. Snaží se o to kriminolog David M. Kennedy, jenž už v mnohých městech dokázal násilnou kriminalitu zredukovat.

Černoši úřadům ani policii nevěří. Pokud je někde zabit černoch, zvlášť mladý muž, je jen malá šance, že bude případ objasněn. Policie zpravidla mávne rukou, že jde o další z řady incidentů z války gangů. A je to začarovaný kruh. Když detektivové nemají důvěru, těžko budou vyslýchat svědky. Zvlášť když se případným práskačům viníci či jejich kumpáni pomstí a spirála násilí se roztáčí dál. Na pováženou je to i proto, že čtyři z deseti zavražděných Američanů jsou černí muži.

Mnohé policejní sbory v Americe zastávají politiku tvrdé ruky, ba nulové tolerance. Špatně ses podíval? Stojíš na podezřelém místě? Děláš nepředvídané pohyby? Pokud jsi ještě k tomu černoch, čeká tě automaticky prohlídka, jestli třeba nemáš drogy nebo zbraň. A když se ti to nelíbí a troufneš si ozvat se, dostaneš ještě výprask a jdeš na noc či dvě za mříže, i když na tebe nic nemají.

Policie v Baltimoru měla dlouho politiku nulové tolerance.

Tento přístup se opírá o kriminalistickou teorii, že kde úřady povolí trochu nepořádku, tam rychle vybují velký zločin; symbolem jsou rozbitá okna. A tak policisté dostávají za úkol řešit ty nejmenší prohřešky, aby snad jejich pachatelům s jídlem nerostla chuť, nebo spíš drzost, a nepouštěli se do stále odvážnějších a horších kousků. Výsledkem toho je, že Amerika má zdaleka nejvíc vězňů na světě. Každý čtvrtý až pátý vězeň na planetě sedí v USA. Ale že by se tím něco řešilo?

Něco za něco

S odlišným přístupem přišel David M. Kennedy v polovině 90. let, když působil na Harvardově univerzitě (nyní je na Městské univerzitě New York). "Ve většině měst, když identifikujete kriminální skupiny a jejich členy, budou představovat méně než půl procenta populace, ale budou spojeny se 60, 70, možná 75 procenty všech zabití - jako oběti, pachatelé nebo obojí," vyzkoumal. V Bostonu své teorie ověřil a využil v praxi, policisté se začali zaměřovat na ohniska takového násilí, sledovat některé gangy a konkrétní osoby.

Baltimorská policie si s černochy v ghettu moc nerozumí, i když má většina příslušníků taky černou pleť. Cílem nebylo je silově hlídat, nýbrž je zapojit do komunikace s představiteli města, komunit a církví či se sociálními pracovníky a zločin jim rozmluvit. A nabídnout jim cestu ven z kruhu násilí, aniž by u svých přátel z gangu ztratili tvář a čelili kvůli tomu šikaně. Kdo hodlal spolupracovat, tomu policie slíbila ochranu. A naopak, nejnásilnější gangsteři měli být zatýkáni přednostně, ale také čelit zvýšené pozornosti všemožných úřadů.

"Operace příměří" hned v polovině 90. let nesla ovoce, záhy ubylo vražd mladých o celé dvě třetiny. "Bostonský zázrak" rychle lákal další města, v roce 1998 angažoval Kennedyho i Baltimore.

Baltimorský zmar

Černošské ghetto marylandské metropole patří dlouhodobě k nejbídnějším v Americe, což se ostatně ukázalo i v minulých týdnech. Policejní péči podlehl černoch Freddie Gray (25), což spustilo masivní nepokoje i rabování. Zřejmě podlehl takzvané tvrdé jízdě, kterou si někteří policisté oblíbili. Když jim některý zadržený dělal problémy, šoupli ho dozadu do dodávky bez připoutání a povozili ho po městě. Prudké brzdění, ostré vybírání zatáček... a u soudu pak řidič vysvětlí, že jim do cesty vběhl pes.

Pověstnou tvrdost baltimorské policie chtěl změnit demokratický starosta Kurt Schmoke, jenže rok nato ho vystřídal republikán Martin O'Malley. Ten Kennedymu nefandil, projekt selhal a kriminologova reputace utrpěla. A náročná práce se podepsala i na Kennedym samém, léky proti únavě a nespavosti mu jenom přitížily.

V dalších letech si však pověst napravil, když problematiku rozšířil o boj s drogovým násilím. "Není to o drogách, je to o drogovém trhu," napsal Kennedy. "Užívání drog nevede k takovému násilí, k takovému chaosu. Komunita se s ním dokáže vypořádat. To pouliční scéna trhá komunitu na cucky." I tady se policie zaměřila na nejnásilnější dealery, těm ostatním dala ještě jednu šanci.

David M. Kennedy (v čele s dlouhými vlasy) se zapojil do Národní iniciativy pro budování komunitní důvěry a spravedlnosti. V posledních letech tak zase Kennedyho přístup slavil úspěchy. "Myslím, že je revoluční," cituje Baltimore Sun policejního superintendenta z Chicaga Garryho McCarthyho. "Stává se součástí naší DNA." Loni, ještě než propukl skandál kolem Michaela Browna ve Fergusonu, se této metody chopilo i federální ministerstvo spravedlnosti, pod které policejní věci spadají. Kennedy se stal jedním z šéfů Národní iniciativy pro budování komunitní důvěry a spravedlnosti.

A ke druhému pokusu se odhodlal i Baltimore. "Od té doby jsme jinde," vyjádřila se současná starostka, demokratka černé pleti Stephanie Rawlingsová-Blakeová, kterou přesvědčila Kennedyho kniha memoárů. "Chopila jsem se příležitosti znovu realizovat něco, co má podle mě potenciál k dramatickým výsledkům." I Kennedy osobně dal baltimorskému "peklu", jak ho zmiňuje v oné knize, druhou šanci. "Víme víc než předtím," prohlásil nyní. "Velmi si cením příležitosti udělat to teď pořádně." Republikán O'Malley, jenž je nyní guvernérem státu Maryland, to raději nekomentuje.