Kterak kalhoty argentinských gaučů odolávají globalizaci

24.02. 15:00 | Autor: AFP, ČTK

Tradiční život gaučů je ohrožován rozšiřováním pěstování sóji.

V Argentině je mytická postava gauča, obdoby severoamerického kovboje, ohrožena rozšiřováním pěstování sóji na úkor chovu dobytka. Tomuto trendu však odolávají bombachas, tradiční široké kalhoty, které pastevci nosí.

"Projevuje se tu hluboká ztráta identity, ale lidé odolávají, nechtějí se vzdát svého životního stylu," prohlašuje čtyřiasedmdesátiletý José Peluffo a ukazuje sbírku bombachas na svém statku v Ayacuchu v srdci argentinské pampy, asi 360 kilometrů jižně od Buenos Aires.

Tento statkář zdědil po dědečkovi Serafinovi zálibu v širokých, v létě chladivých kalhotách, které ještě dnes šije v Buenos Aires na míru butik Aux Charpentiers (U tesařů), založený v roce 1888 Francouzi.

Ručně šité kalhoty bombachas lze tedy spatřit i dnes, a to nejen v pampě. "Jsem zvyklý nosit bombachu, je to opravdu pohodlné oblečení a nosím je s pýchou," zdůrazňuje stařec, který si své první široké kalhoty objednal v tomto butiku už ve svých šestnácti letech.

"Komplet s vypasovanou vestou a s bombachou si s oblibou beru na sebe, když jedu na sezení zemědělské společnosti," pokračuje, zatímco mu oznamují, že asado, tradiční argentinské grilované maso, je již hotovo.

Od roku 2003 se v důsledku prudkého zvýšení ceny sóji, jež se více než zdvojnásobila, změnilo 11 milionů hektarů, na nichž byl chován dobytek, v zemědělskou půdu.

Od té doby je ohrožena celá kultura, která je s tím spojena. Na žírných pláních ve střední části země se povolání šéfa pastevců - capataze - stalo vzácným, stejně jako profese cvičitelů koní. Toto umění bylo vytlačeno na okraje země, tam, kde je půda méně vhodná pro pěstování sóji a kde je naděje na zachování tradičního chovu, jako je provincie Corrientes na severovýchodě.

Ručně šité kalhoty bombachas lze tedy spatřit i dnes, a to nejen v pampě; jedním z center tohoto překvapivého odolávání je starobylý butik Aux Charpentiers, kde mohou také zahraniční turisté obdivovat široké kalhoty z bílé bavlny nebo tmavě červeného plátna. "Myslím, že nikdy nezaniknou," prohlašuje sedmaosmdesátiletý Juan Robiglio, majitel butiku Aux Charpentiers ve staré čtvrti Montserrat.

"Bombachas vyžadují mnoho práce," svěřuje se švadlena Carmen. "Je na nich spousta záševků a dost kapes, například tyhle jich mají pět!" zdůrazňuje. "Strojově šité mají jen tři kapsy a bez knoflíků. To všechno si vyžaduje dost času," dodává.

Navíc je třeba se přizpůsobit každému zákazníkovi a každý kraj má jiný model: čím více na sever, tím jsou kalhoty širší. V Corrientes jsou širší než v Buenos Aires, v Saltě až na samém severu jsou nejširší.

Butik Aux Charpentiers, který založil Louis Pot a pak ho vedli ještě nějakou dobu dva Francouzi Jean Maynard a Jules Fèbre, vděčí za svůj název svému prvnímu úspěchu: pracovním kalhotám pro tesaře. Francouzi si však brzy uvědomili, že v Argentině mohou nejlépe slavit úspěchy s bombachas.

Francouzský diplomat Charles Lefebvre de Bécourt nabídl po ukončení krymské války (1856) jihoamerické zemi výměnou za místní produkty 100 tisíc kusů kalhot vyrobených pro tureckou armádu. Argentina souhlasila a brzy přijala za své bombachas, ideální pro jízdu na koni.

Pro Josého Peluffa, který bombachas nosí již 58 let, stejně jako pro mnohé Argentince, kteří zdědili tuto zálibu, jsou dnes tváří v tvář globalizaci a rozšiřování kultur geneticky upravených potravin ručně šité bombachas především otázkou hrdosti.

Foto: Profimedia

Autor: AFP, ČTK