Jednoduché recepty USA ve složitém světě moc nefungují

28.10. 15:00 | Autor: ČTK

Obama a Romney při televizní debatě s moderátorem Bobem Schiefferem.

Dlouhá prezidentská kampaň jen ukazuje, jak je pro Spojené státy těžké vést racionální zahraniční politiku v bezprecedentně složitém světě, napsal dnes v listu Financial Times americký politolog Zbigniew Brzezinski. Formulování zahraniční politiky ve volebním žáru podle něj vede k neodolatelnému pokušení prosazovat zjednodušující řešení složitých zahraničních problémů.

Proto se objevují zbrklá veřejná prohlášení, že Bašár Asad musí odejít, ještě předtím, než byla zformulována realistická politika, jak toho dosáhnout.

Těžce zraněný chlapec a další zraněný civilista v Alepu. A proto ta poddajnost vůči horečnatým výzvám izraelského premiéra Benjamina Netanjahua k vydání ultimáta Íránu a opakované narážky na případné nasazení americké vojenské síly, aniž se příliš zvážují potenciální regionální či dokonce globální důsledky.

A proto se také Mitt Romney zavazuje, že první den v prezidentské funkci bez jakýchkoli předchozích jednání podnikne kroky trestající Čínu za "měnové manipulace" bez ohledu na pravděpodobnou odvetu.

Bohužel, zahraniční politika vycházející z krátkodobých politicky motivovaných závazků hrozí, že spustí dynamiku, jež nakonec povede k mezinárodnímu chaosu. Obzvlášť myšlenka, že USA by mohly nějakým způsobem zajistit budoucnost Izraele tím, že by na Blízkém východě zavedly nový pořádek důrazným vývozem "demokracie" do Sýrie nebo Íránu, je nebezpečným vzdušným zámkem.

Kdy zaútočíme na Írán? Izraelský premiér Netanjahu a prezident USA Obama - složité vztahy... Dominantní postavení, které měla Amerika na Blízkém východě po roce 1945, rychle slábne, protože celý region prochází zásadními změnami. Většina hranic, které sahají k anglo-francouzskému diktátu po první světové válce a tehdejšímu rozpadu otomanské říše, je nejistá. I velké státy regionu, jako jsou Írán a Turecko, jsou náchylné k vnitřním etnickým a náboženským pnutím.

V tomto výbušném prostředí by americká intervence v Sýrii nebo vojenský úder proti Íránu, ať už ze strany Izraele nebo USA, pravděpodobně vedly k regionální explozi. Irák pořád trpí rozdělujícími důsledky americké vojenské invaze. Je stále na hraně rozkladného násilí mezi šíity a sunnity. Sýrii nebo Íránu by nedalo moc práce toto násilí zažehnout. V okolí jsou zranitelné Jordánsko i Libanon.

Výbušná krize v regionu by měla důsledky i jinde. Nevyhnutelný vzestup cen ropy - vyvolaný náklady na pojištění, které by se zvýšily, i kdyby americké námořnictvo násilím zajišťovalo dopravu v Hormuzském průlivu - by znamenal pohromu pro evropské finanční oživení.

USA jako světový četník? Rozpory mezi evropskými státy by se zintenzivnily. Británie by byla v pokušení se vzdálit od evropských spojenců a stát se v Atlantském oceánu ekvivalentem toho, čím je v Pacifiku na USA závislé Japonsko.

Rusko by mělo málo důvodů vycházet Spojeným státům vstříc. Mohlo by mít pocit, že může tlačit na Evropany, aby respektovali jeho geopolitické aspirace na Ukrajině a dokonce i v Gruzii výměnou za určité ústupky v ceně svých energetických surovin. Motivováno protiamerickou předpojatostí Vladimira Putina by mohlo usilovat o užší strategickou spolupráci s Čínou.

Čína, které už tak vadí, že Washington má sklon definovat svůj přístup k Asii vojenskou terminologií, a je uražená výhrůžkami pronášenými v amerických volbách, nemusí být k takovým vypočítavým ruským svodům lhostejná.

Izrael ztrácí svým odhodláním kolonizovat velkou část západního břehu Jordánu příležitost stát se uznávanou a trvalou součástí Blízkého východu. Přesto by skutečné partnerství s životaschopným palestinským státem mohlo vytvořit středisko technologické a finanční inovace podobné tomu, jakým je Singapur v jihovýchodní Asii. Mohlo by vést i k těsnější spolupráci s Egyptem, který v zásadě nemá velký zájem plést se do sektářských arabských konfliktů.

Ať volby vyhraje Barack Obama, nebo Mitt Romney, příští americký prezident musí rychle řešit zahraničněpolitické problémy, které byly bohužel v této předvolební kampani přehlíženy. Důkladná analýza by měla vést ke čtyřem rozhodnutím, jež by měly Spojené státy zavčasu udělat.

Povstalci v Alepu. USA vsadily zčásti na džihádisty. V Sýrii by měly zapojit Rusko a Čínu, aby podpořily příměří s mezinárodním mandátem a dohledem, které by vedlo k uklidnění situace a k volbám rovněž pod mezinárodním dohledem.

Za druhé - pokud nedojde k dohodě o íránském jaderném programu, měly by USA nadále zpřísňovat sankce a veřejně se zavázat, že odpoví na jakoukoli íránskou hrozbu jakémukoli státu na Blízkém východě včetně Izraele stejným způsobem, jak by bývaly odpověděly na sovětskou hrozbu vůči svým spojencům za studené války.

Za třetí - měly by jasně a důrazně podpořit politicky jednotnější Evropu tím, že aktualizují společnou Atlantickou chartu.

Čtvrtým bodem by mělo být zahájení strategického dialogu na vysoké úrovni s novým čínským vedením, které by vedlo ke kodifikování základních zájmů obou zemí, aby se předešlo opakování evropských tragických válek ve 20. století, uzavřel Brzezinski, který byl koncem 70. let poradcem tehdejšího prezidenta Jamese Cartera pro národní bezpečnost.

Foto: Pentagon , Profimedia

Autor: ČTK