Jak zbraně z Prahy pomohly CIA svrhnout režim v Guatemale

Při vojenské invazi a puči řízeném americkou CIA byl před 60 lety (18. až 27. června 1954) v Guatemale svržen demokraticky zvolený, mírně levicový prezident Jacobo Árbenz Guzmán. Šlo o jednu z prvních velkých akcí americké tajné služby v Latinské Americe. Zjevně nechtěně, z bližší neznalosti situace, nahrálo Američanům při přípravě puče komunistické vedení tehdejšího Československa, jež Guatemale dodalo zbraně. USA toho obratně propagandisticky využily.

Operace SUCCESS (či PBSUCCESS) měla pro Ústřední zpravodajskou službu (CIA) historický význam. Bylo to poprvé, co USA intervenovaly v Latinské Americe ne přímo svými jednotkami, ale pomocí žoldnéřů. Polovojenskou operaci poprvé naplánovala, řídila a uskutečnila sama americká tajná služba.

Až roku 2003 Washington oficiálně přiznal, že za svržením Árbenze stála právě CIA. A zpřístupnil veřejnosti o krvavém státním převratu část do té doby tajných dokumentů.

I díky nim už lze poměrně přesně zrekonstruovat, co se tehdy dělo. Uvádí se, že dokumenty CIA o svržení vlády v Guatemale čítají 180 tisíc stran.

Důvodem operace SUCCESS byly dva hlavní faktory. Árbenz, důstojník z povolání, který byl zvolen do prezidentské funkce roku 1950, podporoval pozemkovou reformu, hlavně ve prospěch malorolníků bezzemků, s níž začal už jeho předchůdce v úřadě Juan José Arévalo. Tento politicky umírněný profesor filozofie byl hlavou státu v letech 1945 až 1951 a Árbenze udělal ve své vládě ministrem obrany.

Druhým faktorem bylo znepokojení Spojených států z jistých Árbenzových sympatií ke guatemalské komunistické straně PGT (Partido Guatemalteco de Trabajo). Árbenz byl možná radikální nacionalista, ale rozhodně nebyl komunista. Rudá PGT byla v parlamentu v Ciudad de Guatemala, metropoli země, zastoupena jen čtyřmi poslanci z 57. Neměla ani žádného ministra. Nicméně měla silný vliv v odborech a na ministerstvu zemědělství, které realizovalo pozemkovou reformu.

United Fruit Company, aneb rozezlené banány

K těm, kdo začali varovat před komunistickou hrozbou v Guatemale, tedy na zadním dvorku USA, a lobbovat u amerických politiků, patřila v první řadě United Fruit Company (UFCO; dnes Chiquita Brands International), která v zemi vlastnila obrovské banánovníkové plantáže.

Se svým půl milionem hektarů byla největším vlastníkem půdy. Byla mocná a chovala se v řadě směrů jako násilnický feudál.

Zatímco naprostá většina lidí žila v bídě, úzká vrstva 2,2 procent boháčů vlastnila 70 procent obdělávané půdy.

Árbenz ovocnářům pořádně dupl na kuří oko. Na základě pozemkové reformy z roku 1952 vláda zestátnila asi 93 tisíc hektarů půdy - šlo přitom o neobdělávanou půdu všech plantáží nad 83 hektarů. Středně velkých farem a obdělávané země se reforma nedotkla. United Fruit zuřila.

Žádala na státu odškodnění 18,8 milionu dolarů, ale dostala pouhých 600 tisíc. Ovocnáři se chytili do vlastní pasti, protože kompenzace se vyplácela na základě přiznaných daní, v nichž si UFCO dlouhé roky uměle snižovala hodnotu pozemků v jejím vlastnictví.

Uštědřit ránu United Fruits však bylo v podstatě totéž jako sáhnout na peněženku části části vlivných amerických politiků a úředníků. Řada představitelů administrativy prezidenta Dwighta D. Eisenhowera (prezidentem 1953 až 1961) byla na ovocnářskou firmu přímo napojena, či v ní měla podíly.

Alespoň dva příklady: osobní sekretářka Eisenhowera byla manželkou Edmunta Whitana, ředitele vnějších vztahů UFCO. Tehdejší šéf CIA Allen Welsh Dulles pracoval pro banánový byznys jako právník a lobbista.

Deklarovaný boj proti hrozbě komunismu v Guatemale byl pouhá zástěrka. Snahami o větší sociální spravedlnost a zlepšení situace nejchudších krajanů si Árbenz sám sobě mydlil schody.

Puč přišel "jen" na několik milionů dolarů

V září 1953 vypracovala CIA strategický plán jednání s cílem svrhnout guatemalskou hlavu státu. U Eisenhowera, který svého předchůdce v Bílém domě Harry S.Trumana označoval za "měkkého vůči komunismu", měl plnou podporu. Dokument obsahuje vše od hospodářského tlaku přes psychoteror, sabotáže, obchodní bojkot, diskreditaci Guatemaly a vojenskou invazi až po seznamy lidí, kteří by měli být zlikvidováni.

Vraždy měly být dobře maskovány, aby se od nich jejich strůjci mohli věrohodně distancovat a vydávat dementi. Listiny smrti obsahovaly hlavně jména komunistů. Ale též různě nepohodlných osob.

Operace SUCCESS ale nebyla prvním pokusem svrhnout Árbenze, před ní se o to roku 1952 neúspěšně snažila operace FORTUNE. Zajímavé je, že Árbenze se usilovně snažili odstranit nejen USA a UFCO, ale i vládci Nikaraguy a Dominikánské republiky - Anastasio Somoza García a Rafatel Leónidas Trujillo Molina.

Pro oba diktátory znamenaly dlouhodobě aktivity guatemalského prezidenta ohrožení jejich panství. S prvním plánem na  ozbrojenou intervenci do Guatemaly přišel Somoza v dubnu roku 1952 při návštěvě Trumana v USA.

V dokladech CIA lze nalézt účty na operaci SUCCES za více než tři miliony dolarů. Třeba 800 tisíc dolarů za letadla (od dopravy zbraní po bombardování), 400 tisíc za zbraně a vojenský materiál, 250 tisíc za sabotáže a 270 tisíc za psychologické vedení války. K tomu patřily i rozhlas, novinové články, plakáty a karikatury.

V prosinci 1953 vytvořila CIA na vojenském letišti Opa Locka na Floridě operační velení invazní armády, která měla 480 členů, včetně pilotů letadel. Byli v ní guatemalští exulanti a žoldáci z USA a několika zemí Střední Ameriky.

Z Floridy vysílala též propagandistická a dezinformační rozhlasová stanice Hlas osvobození (La Voz de la Liberation).

Do čela pučistů USA postavily plukovníka Carlose Castilla Armase, guatemalského pravicového důstojníka, který velel roku 1950 nezdařenému puči. Část vojenského vzdělání získal ve Fort Leavenworth v USA.

Zbraně z ČSSR pro guatemalské "soudruhy"

Součástí diskreditační kampaně měl být i fingovaný sklad zbraní, které Árbenzově vládě poskytli Rusové. Agenti CIA ho vytvořili na pobřeží Nikaraguy, kam výzbroj údajně dopravila sovětská ponorka. Ve skutečnosti je tam dovezlo letadlo USA a náklaďák půjčený americkými agenty.

CIA si dokonce připravila rozmazané, údajně náhodně pořízené foto ponorky. Komu zbraně patří, měla na místě dokládat odhozená krabička guatemalských cigaret. Odhalení "velkého skladu" ruských zbraní oznámil začátkem května 1954 na tiskovce Somoza. Americkým agentům se ale dostalo nečekané propagandistické pomoci od komunistického vedení v Praze.

Árbenz potřeboval pro svou armádu zbraně, ale protože je kvůli americkému embargu vyhlášenému už roku 1949 nemohl nakoupit, od roku 1952 ani ze třetích zemí (Kanada, Německo či Rhodésie), upřel zrak na východní blok, konkrétně na Československo.

Prezident požádal diskrétně o pomoc komunisty z PGT, jejíž generální tajemník José Manuel Fortuny odcestoval v listopadu 1953 tajně do Prahy. Tam se setkal s prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným, pozdějším československým prezidentem (v úřadě 1957 až 1968).

Vláda ČSSR se poté rozhodla, zřejmě po domluvě s Moskvou, poslat do Guatemaly velkou zásilku zbraní. Je pravděpodobné, že pražští komunisté neměli detailní informace o tom, co se ve Střední Americe vlastně děje. V nákladu byly jak zbraně německého wehrmachtu, tak československý a britský vojenský materiál z druhé světové války - od samopalů po protitankové kanóny. 

Většina z této výzbroje byla údajně prakticky nepoužitelná. Obchod konkrétně domluvil Árbenzův člověk, bývalý major Alfonzo Martínez, který odletěl do Evropy oficiálně na léčení do Švýcarska, odkud pocházela rodina prezidenta Árbenze, avšak ve skutečnosti zamířil do ČSSR.

Američané spustili povyk, loď jim ale unikla

Více než pět tisíc beden o váze dva tisíce tun dopravila do polského Štětína československá společnost Metrans (měla monopolní postavení v mezinárodním zasilatelství a námořní plavbě), kde náklad naložili na švédskou loď Alfhem. Ačkoli vyplutí motorového plavidla ohlásil CIA jeden její agent, USA její stopu na moři ztratily.

Americké ministerstvo zahraničí a CIA se Alfhem přesto pokusily zadržet, ale zastavily a vnikly na jinou loď jménem Wulfsbrook.

Náklad československých zbraní mezitím přes přístavy Dakar a Curacao dorazil v klidu do guatemalského Puerto Barrios. Psal se 15. květen 1954. Je možné, že Árbenz nechtěl zbraně jen pro vojsko, ale i pro milice dělníků a odborů.

Ať tak, či onak, Američané, politici a média, spustili křik, který chvílemi hraničil až s hysterií. "Sovětské" zbraně USA přímo pod nosem. Jeden z amerických kongresmanů přirovnal misi Alfhemu k připlutí sovětské lodi, na níž je ukryta atomová bomba, přímo do New Yorku. Atomovka už už exploduje... Image guatemalského prezidenta utrpělo těžkou újmu. Bílý dům jásal. Díky, Praho, díky.

Árbenz sklání hlavu před tlakem USA

Invaze do Guatemaly pod taktovkou CIA začala 18. června 1954 v 8.00 ráno. V klíčových bodech na hranici se Salvadorem a Hondurasem vstoupily do země čtyři skupiny téměř půl tisícovky žoldnéřů. Paradoxním se může zdát, že nedosáhli prakticky žádného vojenského úspěchu.

Třeba u města Zacapa 122 útočníků rozprášila guatemalská četa o pouhých třech desítkách mužů. Bitvu přežilo jen 25 žoldáků. V Puerto Barrios žoldáky zahnali policisté a ozbrojení občané. Guatemalská armáda o zhruba pěti tisících mužích byla relativně dobře vyzbrojena a vycvičena. Její valné části, hlavně oficírům, se ale nechtělo bojovat.

O vojenská vítězství invazorů, kteří si říkali osvobozenecká armáda, nešlo. Šlo především o psychologický účinek intervence podpořené leteckými údery. Za kniply dakot, mustangů a thunderboltů z 2. světové války seděli najatí američtí piloti.

Intervence měla přimět guatemalské důstojníky, aby svrhli Árbenze. Psychologický záměr se neminul účinkem, třebaže ne úplně podle scénáře CIA. Většina armády byla přesvědčena, že za invazí bude následovat vylodění vojáků USA. Prezident se stébla chytal a zkoušel vsadit na diplomatickou kartu. OSN, k níž upíral naděje, se ale od Árbenze odvrátila.

Rada bezpečnosti (RB OSN) rozhodovala 25. června, zda se bude "případem Guatemala" zabývat. USA se ale postaraly o to, aby se tak nestalo. Pro byly jen Rusko, Dánsko, Libanon a Nový Zéland.

Zvláštní roli sehrál při převratu v hlavním městě Ciudad de Guatemala americký velvyslanec John Emil Peurifoy, který se na veřejnosti občas objevil se svým koltem. Peurifoy, který před začátkem své diplomatické kariéry sloužil jako liftboy v budově washingtonského Capitolu a zametal okolní chodníky, měl za úkol vést malou psychologickou válku.

Hlavně mezi guatemalskými důstojníky, kterým naznačoval, že USA se v případě nouze uchýlí k přímé vojenské intervenci. Zbytek americké ambasády prý o přípravě puče nic nevěděl, byla to záležitost čistě CIA. Peurifoy se později přesunul jako ambasador do Thajska, kde roku 1955 zahynul i se svým synem, když se jejich auto srazilo s náklaďákem.

Rezignace a na skok do Prahy

Ve čtvrt na deset večer 27. června 1954 prezident Árbenz  rezignoval na svůj úřad. A požádal Mexičany o azyl. Druhý týden poté do jeho křesla usedl šéf pučistů plukovník Armas. Svržení Árbenzovy vlády mělo pro zemi ničivé důsledky.

Guatemala ztratila šanci na pokojné reformy, velcí vlastníci půdy zůstali u moci a většina obyvatel setrvávala v chudobě. Země brzy upadla do 36 let trvající občanské války, během níž podle různých údajů zahynulo až čtvrt milionu lidí, hlavně domorodých indiánů.

Árbenz žil po odjezdu z Guatemaly v řadě zemí, ale ne vždy byl zrovna vítaným hostem. Po odjezdu z Mexika zamířil do Švýcarska, z curyšského Andelfingenu pocházel jeho otec, který emigroval do Guatemaly. Když byl ve funkci, těšil se ve Švýcarsku sympatiím, ale po svém svržení představoval pro alpskou republiku jistý "problém". Někteří ve vládě v Bernu se dokonce obávali, že Árbenz se odvolá na své kořeny a zůstane ve Švýcarsku s rodinou bydlet. Naštěstí po třech měsících odjel.

Nějaký čas pobýval v Paříži a Praze, kde se vláda obávala, že bude chtít vrátit peníze za vojenský "šrot", který mu kdysi prodala. Než se roku 1957 vrátil do Latinské Ameriky, směr Uruguay, žil krátce v Moskvě. Po kubánské revoluci ho Fidel Castro pozval na "ostrov svobody".

Do Švýcarska se ještě vrátil v letech 1967 až 1969, ale prý jako guatemalský patriot nikdy nepožádal o švýcarské občanství.

Mezitím ho stihla rodinná tragédie, když jeho nejstarší dcera Arabella, modelka, která byla nějaký čas na drogách, spáchala roku 1965 v kolumbijské Bogotě sebevraždu. Zastřelila se před svým přítelem, matadorem Jaime Bravem. Otec ji pohřbil v Mexiku. Zde Árbenz za nejasných okolností roku 1971 zemřel. Utopil se ve vaně.

Dnes se téměř nepochybuje o tom, že operace SUCCESS, svržení guatemalské vlády, byla vzorem pro invazi v Zátoce sviní (kódové označení Operation Zapata) v dubna roku 1961 na Kubě.

Čtěte dále

další zprávy