Islám mi zachránil život, říká strážce z Guantánama

14.10. 07:00 | Autor: - kpa -

Terry Holdbrooks se do Guantánama dostal v létě 2003. V té době se mladý vojenský policista zajímal hlavně o alkohol, hard rock a tetování. Základnu opustil následující rok jako muslim. Získal si respekt spoluvězňů i opovržení kolegů.

Nyní šestadvacetiletý Holdbrooks pracuje v mešitě poblíž University of Phoenix. Nosí čapku, husté vousy a dlouhé rukávy, které téměř zakrývají tetování s nápisem „démony buď veden", prý slova z metalové písně.

Holdbrooks vyrostl v Arizoně na jihozápadě Spojených států. Jeho rodiče byli závislí na drogách, a tak ho vychovávali prarodiče, bývalí hipíci. Především proto, aby unikl osudu svých rodičů, se po střední škole přihlásil do armády.

ČTĚTE TAKÉ: Vyslanec pro Guantánamo: Někteří vězni sem vůbec nepatří
Švéd propuštěný z Guantánama znovu zatčen v Pákistánu
Ubližují mi. První interview vězně přímo z Guantánama

V armádě absolvoval výcvik vojenského policisty, na práci s vězni ho měl připravit dvoutýdenní kurz, během kterého se podíval například na Ground Zero v New Yorku. „Neřekli nám vůbec nic o islámu.. Ukázali nám videa z 11. září a o zadržovaných jsme se dozvěděli jen to, že jsou to ti nejhorší z nejhorších, že jsou to řidiči a kuchaři bin Ládina a že nás při první možné příležitosti zabijí," vzpomíná Holdbrooks v rozhovoru pro deník Guardian.

Islám mi zachránil život, říká potomek drogami rozvrácené rodiny. Pochybnosti o smysluplnosti věznice měl prý od prvního dne na Kubě. „Viděl jsem šestnáctiletého kluka, který v životě neviděl moře, který ani nevěděl, že země je kulatá. Jak vůbec mohl něco vědět o válce proti teroru, jaké důležité informace mohl asi tajit?", ptá se Holdbrooks. Během výcviku mu prý vštěpovali, že, kdo k zadrženým necítí nenávist, je jakoby jedním z nich.

„Pokud chcete, abych někoho nenáviděl, musíte mi dát dobrý důvod. To americká armáda nedokázala," říká dnes na přednáškách.

"Hodný bachař"

Holdbrooksovy povinnosti na základně spočívaly především v hlídkování mezi celami, sbírání odpadků a přepravy vězňů k výslechům.

Během nočních hlídek ale neměl co dělat. „Musel jsem jen vytřít chodbu, jinak nebylo co dělat," řekl americkému týdeníku Newsweek. A tak si povídal s vězni. "Bavili jsme se o všem možném, o normálních věcech, o tom, co máme společného," vzpomíná si Ahmed Eráčidí, šéfkuchař, který strávil na Guántanamu pět a půl roku než byl zcela očištěn a propuštěn. Brzy si získal pověst „hodného bachaře" a s ní i podezíravé pohledy kolegů.

„Neměl jsem o nich zrovna valné mínění. Mnoho z nich pilo, byli to bigotní rasisté," vzpomíná Holdbrooks. Po několika měsíci se úplně přestal s ostatními strážci bavit. Podezíravé pohledy brzy přerostly do otevřené šikany. „Jednou mi například jeden z nich řekl: ‚Holdbrooksi, víš co my dneska uděláme? Vymlátíme ti Taliban z hlavy, jsi sympatizant, a to se nám nelíbí‘. To vedlo k další z několika rvaček," popisuje strážce.

Výslechy nemohly přinést nic důvěryhodného, říká bývalý voják. Podle Newsweeku ale nebyl zdaleka jediný strážce, který měl o Guantánamu své pochybnosti. „Bylo nás mezi strážnými několik, kdo se ptali, proč je s těmi lidmi tak špatně zacházeno a jestli jsou to vůbec teroristé," potvrdil Brandon Neely, který na základně sloužil v době, kdy přicházeli první vězni.

Strážní podle Holdbrookse řešili stres alkoholem, pornem a sportovními kanály. Mladého vojenského policistu zajímalo, jak je možné, že zadržení vydrželi mučení a stále se usmívali, zatímco jemu se zvedal žaludek.

Kulturní šok

„O islámu jsem před Guantánamem nic nevěděl. Byl to pro mě naprostý kulturní šok. Začal jsem s vězni mluvit o politice, etice a morálce, o tom, jaké jsou mezi námi kulturní rozdíly," vzpomíná si. Brzy začal o islámu číst na internetu a studiem trávil nejméně hodinu denně.

Zadržovaní trávili hodiny svázaní do extrémně nepohodlných poloh. Nejčastěji mluvil právě s Ahmedem Eráčidím, Maročanem, který jako kuchař strávil osmnáct let v Británii a uměl výborně anglicky. Odjel za obchodem do Pákistánu, při projíždění Afghánistánem ho zajaly jednotky povstalecké Severní aliance a za pět tisíc dolarů prodaly Američanům.

Během pobytu na Guantánamu ho Američané obvinili z toho, že během léta 2001 absolvoval výcvik al-Kajdy. Až výplatní pásky ze dvou londýnských restaurací prokázaly jeho nevinu.

„Bavili jsme se hodiny a hodiny. Mluvili jsme o knížkách, o hudbě, o filosofii a náboženství," říká Holdbrooks. Po šesti měsících na základně byl Holdbrooks připravený. 29. prosince 2003 zopakoval větu, která z něj udělala muslima: „Není boha nežli Boha a Mohamed je jeho prorok".

Přestal pít a začal se pětkrát denně modlit. Kolegům vždy tvrdil, že musí na záchod. Dál ale vyprovázel vězně k výslechů.

Noční můry

„Někdy jsem seděl a díval jsem se. Viděl jsem vězně svázané v hrozných pozicích, a to na dlouhé hodiny v hrozném vedru. Jednoho nechali ležet ve vlastních výkalech, a pak se ptali, jestli teď hodlá mluvit. On jim odpověděl, že nemá, co by řekl. Říkal jsem si, k čemu to je? Když lidi mučíte a bijtete, nemůžete čekat, že jejich výpovědi budou přesné a důvěryhodné," říká Holdbrooks.

Holdbrooks ve své mešitě v Arizoně. V roce 2005 byl z armády předčasně propuštěn. Vrátil se k alkoholu a jeho zdraví se prudce zhoršovalo „Měl jsem noční můry o době, kterou jsem v Guantánamu strávil.Většinu následujících tří let jsem strávil tím, že jsem se snažil tu zkušenost utopit v alkoholu," přiznává

Před rokem ale přestal pít a nyní pracuje v mešitě Tempe Islamic Center. „Islám je součástí mého života. Někteří lidé za ním vidí jen teroristy, ale je to náboženství míru a odpuštění. Mě zachránil život," řekl argentinskému deníku Perfil.

Proč ho islám tak přitahoval. Holdbrooks přiznává, že jeho oblíbenými slovy je „řád" a „disciplína". Podle Guardianu hledal mladý voják v životě hlavně pořádek, něco, co by mu dalo strukturu. Když armáda selhala, obrátil se k náboženství.

„Islám je velmi disciplinovaná víra a vyžaduje velké množství úsilí a přesvědčení. Struktura a řád mě fascinovaly, co si pamatuji," vzpomíná si Holdbrooks.

grafika.