Co s tím, když zájemci o moc nabízejí prostá a špatná řešení

22.07. 19:25 | Autor: - red -, ČTK

"Každý problém má své řešení, které je prosté, jasné a mylné." Henry Louis Mencken to klidně mohl napsat o dnešní politické situaci. Západní svět se nepochybně střetává se složitými problémy, především s nespokojeností mnoha občanů. Zároveň spousta zájemců o moc, jako například Donald Trump ve Spojených státech a Marine Le Penová ve Francii, nabízí jasná, prostá a špatná řešení - především nacionalismus, nativismus a protekcionismus. Napsal to komentátor listu Financial Times Martin Wolf.

Tito politici nabízejí falešnou medicínu. Nemoc je však opravdová. Jestliže vládnoucí vrstvy nebudou i nadále schopny poskytnout přesvědčivé léky, budou brzo zcela zlikvidovány a s nimi i snaha snoubit demokratický samosprávní systém s otevřeným politickým světovým uspořádáním schopným spolupráce.

Jak se dá taková reakce vysvětlit? Značná část odpovědi tkví k ekonomice. Stoupající blahobyt je dobrá věc sám o sobě. Ale také vytváří předpoklady pro politiku s nenulovým součtem. To je základem demokracie, protože umožňuje to, že si mohou polepšil všichni najednou. Díky stoupajícímu blahobytu se lidé smíří s ekonomickými a sociálními problémy. Absence nárůstu blahobytu vyvolává hněv.

Marine Le Penová.

McKinseyho globální institut osvětluje situaci okolo současného dění ve zprávě výmluvně nazvané Chudší než jejich rodiče?, která ukazuje, kolik domácností trpí stagnací nebo poklesem reálných příjmů. V období mezi lety 2005 a 2014 tuto situaci ve 25 vysokopříjmových ekonomikách zažilo v průměru 65 a 70 procenty domácností. Mezi lety 1993 a 2005 ale tento problém potkal pouze dvě procenta domácností.

McKinsey zkoumal osobní spokojenost 6000 Francouzů, Britů a Američanů. Výzkumníci zjistili, že spokojenost souvisí s tím, do jaké míry jsou na tom lidé lépe dnes než dříve. Naopak srovnávání současných příjmů nemá na spokojenost až tak zásadní vliv. Čili lidé upřednostňovali zlepšení své situace, i když v porovnání se svými současníky na tom nebyli lépe. Stagnující příjmy lidi znepokojují více než stoupající nerovnost.

Za dlouhotrvající stagnací reálných příjmů stojí hlavně finanční krize a pomalé zotavení trhů. Následně ve společnosti klesá důvěra k politickým, administrativním a obchodním elitám. Zpochybňována není jen jejich integrita, ale i jejich schopnosti. Ale roli hrají i jiné negativní faktory. Těmi jsou například stárnoucí populace, což se týká třeba Itálie a klesající podíl mezd na HDP, který se týká zejména Británie, Nizozemska a Spojených států.

Současná stagnace reálných příjmů je nejdelší od konce druhé světové války. To je základní politický fakt. Nicméně stagnace sama o sobě se nedá považovat za jediný důvod rostoucí nespokojenosti ve společnosti. U mnoho lidí vzbuzují pocit ohrožení kulturní změny a distribuce příjmů. Pocit ohrožení může vyvolávat i migrace, která je jistým zhmotněním globalizace. Národní občanství je pro mnoho občanů bohatých zemí tím nejcennějším majetkem, o který se nebudou ochotni dělit s cizinci. Rozhodnutí Británie vystoupit z Evropské unie je varováním.

Co se tedy dá dělat? Pokud se Donald Trump stane americkým prezidentem, tak už je na nějaká řešení možná moc pozdě. Dejme tomu, že se prezidentem nestane a pokud ano, tak že to nebude mít tak hrozné důsledky, jakých se obávám. Co tedy potom?

Za prvé, musíme si uvědomit, že abychom prosperovali, závisíme jeden na druhém. Je důležité nalézt rovnováhu mezi prosazováním státní suverenity a nutností globální spolupráce. Globální vládnutí, ač nezbytné, by mělo být zaměřeno na oblasti, ve kterých si jednotlivé státy nevystačí. Mělo by se zaměřit na poskytování základních globálních veřejných statků. To v současné době znamená, že řešení globálních klimatických změn má vyšší prioritu než prohlubování světového obchodu a rozšiřování finančních toků.

Za druhé, reformujme kapitalismus. Finance mají přehnanou roli. Stabilita finančního systému se zlepšila, zůstává však protkána zvrácenými stimuly. Zájmy akcionářů dostávají přehnaně přednost na úkor zájmů dalších zainteresovaných stran.

Za třetí, soustřeďme mezinárodní spolupráci tam, kde pomůže jednotlivým vládám dosáhnout významných domácích cílů. Snad nejdůležitější je zdanění. Bohatí, kterým demokracie zajišťuje potřebnou bezpečnost, by neměli zdanění unikat.

Finance mají přehnanou roli.

Za čtvrté, je třeba zrychlit ekonomický růst a rozšiřovat příležitosti. Toto může z části zajistit silnější podpora agregátní poptávky a to zejména v eurozóně. Zároveň je nezbytné podporovat investice a inovace. Třeba není možné transformovat hospodářské vyhlídky. Ale vyšší mzdy a štědré daňové úlevy pro pracující mohou být účinným nástrojem na zvýšení příjmů v dolní části distribučního spektra.

Za páté, nenechejme si nic nalhávat. Je téměř nemožné odolávat tlaku na řízení přílivu nekvalifikovaných pracovních sil do vyspělých zemí. Ale nezmění to mzdy. Stejně tak ochrana proti dovozům je nákladná a významně nezvýší podíl zpracovatelského průmyslu na zaměstnanosti. Je sice pravda, že tento podíl je v Německu mnohem vyšší než v USA nebo Británii, avšak pamatujme, že Německo má obchodní přebytek a ve výrobě má značnou komparativní výhodu. Taková situace se nedá zevšeobecňovat.

Především si musíme tyto problémy uvědomit. Rovnováhu mezi globálním řádem a demokratickou legitimitou ohrožují dlouhotrvající stagnace a kulturní otřesy a politické nezdary. Výsledkem je kandidatura Donalda Trumpa. Ti, kteří odmítají šovinistická řešení, musí přijít s nápaditými a ambiciózními myšlenkami, aby se tato rovnováha obnovila. Nebude to snadné, ale nesmíme přistoupit na selhání. V sázce je celá naše civilizace.

Foto: ČTK , Profimedia , ABACA/AA, AP/Jacques Brinon

Autor: - red -, ČTK